MiaMahoney

Nádherně absurdní, kokotmediální dráma s dánským Landou, který toho nacistického vypatlance zahrál naprosto skvěle! Neotřelý a zajímavým způsobem maskovaný černý humor, výborně ztvárnění mukli a jeblý farář, který je napřesdržku od počátku až do konce... Rozhodně stojí za shlédnutí.

Více Googlu, více chytrých domácností, více šmírování! Nucený pokrok za každou cenu! Výborně dohnané ad absurdum, kam až jednou dojde zasraná digitalizace a muldernizace všeho. A jsem scullopevně přesvědčená, že to nebude trvat tak dlouho! Takže si vesele krmte své fejsbuky, foťte každou pičovinu na instagramy, šérujte, lajkujte, rejtujte a záhy se z toho poserete. fAKTA Xblití! (Dost to připomíná tenhle starší kousek, který je čím dál méně utopistický: http://www.zvedavec.org/humor/2004/01/775-objednavka-pizzy-v-roce-2015.htm A pokud je vám tenhle varovný prst stále málo, třeba prozřete tadyhle: https://www.theguardian.com/commentisfree/2018/mar/28/all-the-data-facebook-google-has-on-you-privacy?CMP=Share_AndroidApp_Facebook)

Kurva jo! Tuhle ad absurdum vyhnanou a přesto stále reálnější jednohubku doporučuji všem sluníčkářům, liberálům, anarchisticky smýšlejícím rodičům, inkluzivistům a podporovatelům “americké výchovy”. Jen si nestěžujte, až vám to jednou nasere zpátky na hlavu...

Chaos, dekadence, hnus, úchylnost. Tenhle seriál jde pěkně z kopce a strašidelného/napínavého na něm není už vůbec nic. Tam, kde Murder House a Asylum byly na 4*, tohle je fakt jenom na ten odpad, případně maximálně na 1 bezvýznamnou * za určitou poctu geniálnímu Osvícení (ten koberec byl patrný na první pohled). Nicméně, klesalo to takhle s celou sérií - Coven 3*, Freak Show 2*... takže vlastně ani nejsem překvapená. Dokoukávat nebudu.

To si tak jednou sedím v regálu v obchodě s hračkami pro dospělé a krátím si čas laděním svého zádumčivě melancholického, udiveného výrazu k dokonalosti, když ke mně přistoupí dáma v letech, usměje se a řekne „tahle bude perfektní“. Ihned si představím růžovoučký pokojík v podkroví, květinové tapety, těžké závěsy plné prachu, háčkované dečky a panenky, kam se podíváš. Tahle paní zřejmě netuší, že já nejsem zrovna panenka, která její kýčovitou sbírku korunuje a nad kterou se budou její kamarádky rozplývat při čaji o páté… Jak se ale záhy ukáže, paní asi nebude včerejší, neboť po cestě domů znalecky prohlásí „s Tebou si můj Ve…noušek jistě parádně užije! Jsi perfektní dárek k jeho třicátinám!“ No a taky že ano. Následující den jsem svědkem rozzářených očiček oslavence: pořádného chlapáka s nagelovanou přehazovačkou a permanentně sadistickým výrazem. Láskyplně mě vytáhne z krabice, dá pusu dojaté mamá, kterou vzápětí vylifruje z kvartýru, abychom tak měli čas jen pro sebe. Ani se nenaděju a už jsem pojmenovaná, řádně nafouknutá a cvičím se svým novým majitelem jógu. A v tomto duchu plyne den po dni, ke spokojenosti nás obou… Jenže pak přijde den Dé. Ležím si tak srolovaná ve skříni a čekám, než se Venoušek vrátí z procházky v parku, když v tom uslyším táhlý, zmučený vzdech. Tak trošku pohnu rukou, ve které ještě zbývá krapet vzduchu a za šedým baloňákem uzřím něco strašného: sedí tam panenka, moje sestra – předchozí model, je celá záplatovaná, pokousaná, poškrábaná a svými natrženými ústy mi říká „pomsti mě“. Musím vám říct, popadne mě takový vztek, že se rozhodnu trošku to milému Venouškovi osladit. Z posledních sil, které mi v ruce ještě zbývají, obsloužím pumpičku a nafouknutá se přesunu do pokoje. Stihnu to taktak, to sadistické hovado se právě vrací. Vyjde z koupelny a zarazí se, když mě spatří. To koukáš, debile! honí se mi hlavou, ale nejspíš jsem ho zase až tak moc nevyděsila. Prostě jen pokrčí rameny, sežere pár tabletek z nočního stolku a vyfouknutou mě znovu vrazí do skříně. Naštěstí si opět nepozorovaně nechávám v ruce něco málo vzduchu, abych ho další den mohla vyděsit ještě víc. A skutečně se mi to podaří. Scénář se opakuje, k sezení si tentokrát vybírám místo přímo v obýváku a když se Véna vrátí a schová do kapsy lupu, jeho pohled spočine na mně a vidím, jak se ten triumfální výraz, se kterým přišel, mění na vyděšený škleb. Ha! A máš to! No, Venoušek se zřejmě nenechá jen tak vyděsit… Sice si první půlhodinu co chvíli sahá na hlavu a opakuje si „jsem přece už velký hoch, říkala máma…“, pak na mě ale zapomene a jde si hrát s počítačem. A jelikož mě neuklidí, mám krásný výhled na to, co na tom počítači dělá. Já už jsem teda ve svém životě něco viděla, ale řeknu vám, taková zvěrstva, jaká se míhají na obrazovce Vénova počítače, z toho se i já červenám! Největší šok ale přichází v podvečer. Všechny ty slečny, které se mému majiteli ochotně předváděly onlajn totiž nebyly jen tak ledajaké slečny. To perverzní prase se s nimi domlouvá, protože prý dnes založil vlastní bordel a shání zaměstnankyně! Tak to teda ne! Cítím, že musím zakročit, neboť jsem ohrožena! Jakmile si Venoušek dotáhne domů skutečné slečny, skončím jako moje mladší sestra a budu hnít někde ve skříni. Pěkně se mnou cloumá vztek a tak, když je se mnou ten večer Véna v nejlepším, neudržím se a kousnu ho do žaludu, přičemž vyštěknu „IČO!“ – které chci znát, abych věděla, kterou živnost mám zničit. Můj majitel si ale myslí, že jsem mu řekla „pičo“ a to se mi, vážení, stává osudnou… Venouška popadne amok a než stačím jakkoli zareagovat, cítím, jak ze mě skrz ten největší kuchyňský nůž vyprchává život. Z posledních sil vnímám, že mě Véna odváží na smradlavou skládku a zakopává mezi bezhlavé kočičky a ohořelé pejsky s vypíchnutýma očima. Umírám, vážení. Budiž mi útěchou, že moje ruka, ve které se stále drží trocha toho vzduchu, je pohřbena ledabyle a mělce tak, že na to perverzní hovado můžu z hlíny aspoň ukazovat fakáče…/ Oproti jedničce trošku posun k lepšímu, ale i tak to bylo vlekoucí se chození po chodbách a pokojích prokládané občasným pištěním, nelogickým čurákováním (dá se tento termit použít i u žen?) a sem tam nějakým tím (vcelku solidním) bubáním. Théma totálně neoriginální (překvapivě), tvůrci sami chvílemi nevědí, jak vlastně k tomu strašení přistoupit (je, kurva, ten démon v panence, v mrtvé holce, v posedlé holce, v rozpůlené paní, ve strašákovi do zelí…?!). No, asi je omniprezentní, jako divák se s tím tak nějak smiřte, moc od toho neočekávejte a na ty dvě hvězdičky to bude fungovat.

Jasné, že fandové "artových" filmů budou jásat, ale větší nudu jsem snad na stříbrném plátně neviděla, to se na mne nezlobte. Absolutně jeden z nejhorších filmů, co jsem kdy byla nucena vidět, nudou srovnatelný s Lid versus Lary Flint. Takže, vy všichni "umělci", co na tomto snímku vidíte? Okecávačka, nulový děj a pohled na nahého Woodyho Allena coby modela z Dachau - dál jsem nemohla, ve tříčtvrtině filmu jsem skončila obličejem na vedlejším sedadle v kině a kráááásně se mi spalo.

Tak jsem opět, po dlouhé době, absolvovala exkurzi do polstrovaného pokoje, který obývá Fon Trír... Hned při prvních záběrech jsem si vzpomněla, s jakým kapitálním kokotem mám tu čest a říkala si, že tento filmový klenot, zajisté hýřící všemožnými metaforami, které takový simplicius simplicissimus jako jsem já, zkrátka nemůže spatřovat, ode mne vyfasuje pouze jedinou hvězdičku, a sice za použití mé oblíbené árie Lascia Ch'io Pianga. Ovšem, mýlila jsem se! Vyfasuje rovných pět! Pět písmen, O-D-P-A-D a nic víc, i kdyby mě přišla přemlouvat sama mluvící liška! Radost ze skladby opadla ještě předtím, než dohrály její poslední tóny, které nahradil akutní záchvat bruxismu z nasrání, že do takové filmové žumpy má ten kretén tu drzost takovou kulantní hudbu nacpat. Budoucím (de)generacím, jež budou číst tento komentář: dejte na má slova, vyhněte se této pičóze obloukem a nevstupujte již nikdy do polstrovaného pokoje s cedulkou Fon Trír.

"Nobody expects spanish inqusition!" Tím méně, pokud se do středověku propadáte rovnou z Matrixu a nevíte, která bije. Mě prostě vždycky baví, jak ti hlavní hrdinové v případě, že se znovu narodí a jsou hozeni bez vysvětlení do úplně jiné reality, tu skutečnost mají úplně v p... na háku a překvapeni jsou jen tak po žižkovsku (tj. na jedno oko). No ale dobrá, nebudu do toho rejpat... U Asasína jsem měla jednu velkou obavu, a sice, že půjde o hru, která měla zůstat hrou a která je násilně napasovaná na stříbrné plátno. Naštěstí se nic takového nekonalo a naopak to celé fungovalo qualitně a vyspěle. Jediné, co příliš připomínalo gamesu byly momenty typu honička po prádelních šňůrách a zběsilé šplhání po římsách, kdy mi, coby staré pařance, cukalo střídavě v prostředníčku a palci nad wéčkem a mezerníkem. Naprosto jsem si chrochtala nad efekty, to prolínání reality a prožitků z historie v matrixoidní VR herně bylo uchvancancující! I když je celý film vystavěn na použití CGI a reální jsou jen herci, není to vůbec přehnané a na krásně vytvořené lokace se prostě dívá moc dobře. Stejně tak dobře se dívá i na Michaela Fassbendera a konečně i na jinak otravný xicht Marion Cotillard. Ve scénáři sice byly nějaké mezery, ale nic, co by se nedalo přeskočit či podplazit. Bohužel, nakročeno ke čtyřem hvězdám jsem měla tak dvě třetiny filmu, pak se tak nějak zbláznili scénáristi a zčistajasna utnuli parádně rozběhnutou akci, jako by jim snad najednou zamrzla grafika. To je obrovská vada na kráse a musím z původně zamýšleného hodnocení slevit. Korunku tomu nasadil už jen směšný záběr na partičku kapucínů ostentativně a pro efekt stojících na střeše a tvářicích se jak největší megadrsoni evr. Protože ano, po fyzicky náročné vyvražďovačce obvykle míváte kompulzivní touhu vyšplhat si jen tak pro p*del na nejbližší střechu, abyste jakože vypadali fuckt kůl! Are you sure you want to quit to desktop? Y

Vizuální orgie, byť dechberoucí, nezachrání plytkost a prvoplánovost příběhu, který je naprosto předvídatelný už z upoutávky. Tak, jako byl Termix Ryloudyd natočen čistě kvůli efektům, Avatar je natočen kvůli machrování v sídžíáj a ve třidé. Asi jako by vám v posteli skončil katalogový Adonis s vyrýsovanými břišáky plnící veškeré vaše fantazie, ale po skončení té seksuální smršti by jen tupě zíral do stropu, s hýkavým smíchem vám povídal vtipy z Kameňáku a prokládal to adorováním Hrabiše a Zombímana.

Znáte ten pocit, kdy slyšíte o tak špatném filmu, že prostě nevěříte, dokud se nerozhodnete si jím zkurvit večer na vlastní oči? Tak přesně tohle se mi dnes přihodilo. Tenhle masterpiss má všecko: třeskutý troškohumor pro 70% obyvatel našeho Babišstánu, pičoidně stereotypní charaktery, prvoplánové, oplzlé a trapné vtipy toho nejpředvídatelnějšího typu, product placement, díky kterému nejspíš ta pičovina vůbec mohla zprznit celuloid, trampské pissně včetně odporné Nedvědárny a nezbytnou rasovou vyváženost v podobě obsazení mladší sestry opic Williamsových. Kurva, tohle přesahuje všechny meze snesitelnosti, natočené je to tak zle, že by se Troška měl vážně obávat konkurence a ještě s totálně buzerantsky dosranou závěrečnou skladbou, za kterou by měl Mišík svýho potomka nechat těch 200 km odjet na kole bez sedátka. A s rozžhavenou sedlovkou. Zašpičatělou. Natřenou kapsaicinem. No humáč jaxviňa a samozřejmě ihned pálím na dývko do sbírky a řadím na čestné místo na poličce, přesně mezi podobně skvostným Panicem nanicem a návodem na lovení krokodýlů od Poledňákové. Xblití!!