MiaMahoney

Upustí-li člověk od té rušivé, sociálněmediální formy, kterou tvůrci zvolili nejspíš proto, aby to bylo děsně kůl, moderní a koukatelné i pro degenerace oheštegovaných pičinek a kokůtků, co neodlepí od fejsbuku rypák 24/7, není to tak špatné a plytké, jak by se podle popisu mohlo zdát. Pokud u toho zrovna taky nečumíte na instáč nebo nestrímujete nějaké trapné kecy obvyklého podprůměrného pseudojůtubera, vcelku brzo odhalíte i nějaké ty "jakožewow" zvraty, takže když už na ně teda dramaticky dojde, jenom si odškrtnete, případně poupravíte položku v checklistu. Ovšem závěr až tak odhalitelný není a vede k němu nakonec hodina a tři čtvrtě poctivé zábavy a občas i napětí. S čerstvými dojmy je to za pět, byť neříkám, že časem přecejen nesnížím na "pouhé" čtyři. Půlhvězda tu opět chybí jako Margot u své misky s kimchi na rodinném stole.

Ten den byl jako předurčený k završení druhé série Narcos, neboť ráno se cestujícím v tramvaji málem podařil menší výlet do Kolumbie. Z ničeho nic se totiž ozvala tlumená rána a dřív, než bys řekl "hijo de puta", se odkudsi vyvalil mrak bílého prášku a zasněžil polovinu vozu. Že by se nám nějaký místní Escobar rozhodl takhle před Vánoci přilepšit? No, rozhodně lidem veselo nebylo, neboť se okamžitě strhla panika, tramvaj svoji jízdu místo v Medellínu skončila na Mendláku a prchající cestující byli poháněni spíš strachem než čímkoli jiným. Inu, tomu říkám ideálně navozená atmosféra! ... Co dodat, seroš je to výborně natočený, realistický, zajímavý, napínavý, úžasně zahraný a tak vůbec, ale i přes to všechno je to ode mě jen za čtyřku. A sice z čistě subjektivního důvodu, že jsem už viděla lepší seriály a byť se srovnat samozřejmě nedají, v jednom jsou přecejen porovnatelné - v míře přišpendlení Miiny prdele u obrazovky. Narcos poskytlo dobré pokoukání, dalo by se říct i natěšené. Ale kurva, takové absťáky, když jedete díl za dílem, padáte na hubu, bo chcete taky někdy chrápat; kdy vám není jedno, jestli si další díl pustíte hned nebo až zítra, ty se bohužel nedostavily. Uvidíme, s čím se vytasí 3. řada. Doufám, že bude přinejmenším stejně dobrá a nic se nepoCálí.

Když se zrovna vášnivě neháže mýdlem po zemi, baví se mukli demolováním svého ólinkluzif hotelu. Ač poněkud lacině působící, řežba je to slušná, má to prima nápad i kulantního Luise v roli Putamadre. Jen ten hlavní hrdina Chujan by se mohl tvářit aspoň občas trochu jinak, než že mu spolumukli právě hromadně zarazili čórnutý pendrek do prdele, když na něj navíc vůbec nedošlo! No a pak to samozřejmě postrádá to pravé vězeňské drama! Posuďte: daleko lépe by se dal vystavět příběh o tom, jak Chujan obere všechny ty yntelygentňý hochy o poslední prachy a s příslibem "kvalitního" příspěvku do fondu vězeňské knihovny po nocích na samotce, kdy zrovna nemá koho píchat, sepíše děsně kůl deníček o svých dvou dnech za katrem. Jaká věčná škoda, že na to nedošlo! No co už, tak budu aspoň doufat, že si Dvěstějedenáctku pouští před spaním Endy Hrabiš, ať se mu sní, když náhodou spí, o své zářivé budoucnosti. Akorát by mohlo dojít i na to mýdlo. Nebo třeba kosteleckou štangli turisťáku...

"Boudo, budko, kdo v tobě přebývá?" - "Já, egoistický vychcánek z Ňůjorku a jsem tu držen na mušce nějakým samozvaným kazatelem, který mě svými sedmimilimetrovými argumenty nezadržitelně vede k poka(ká)ní a mně se to nelíbí!" - "Klid, pošleme ti tam psychicky nevyrovnaného detektiva, se kterým ti bude líp. Neboj se a hlavně neudělej žádnou pičovinu, dobře to dopadne...!" A taky, že jo (ups, asi spojler, neboco...)! I přes pár ementálových děr, nesympatického Šulina Fárala a ještě nesympatičtější Kejtý "Mámvpičivýchovu" Holmes musím vypálit čtyři rány, neboť to bylo celkem svižné a napínavé...

Tomuhle dánskému telefonnímu rádobydramatu chybí zásadní věc k tomu, aby mohlo šplhnout po žebříčku od nudné uspávačky k solidní podívané, a sice pohled i z druhé strany, který sme dostali třeba v nedávném počinu s Halenkou Bobulovou. Čumět totiž hodinu dvacet do pouhých dvou kanceláří a jen na jeden stále stejně kožený rypák z různé blízkosti či vzdálenosti, to by unudilo i rybičku v akváriu. (Ono natočit dechberoucí a naprosto po všech stránkách dokonalý, minimalistický film, se už asi nikdy nikomu nepodaří tak, jako v jednadevadesátým R. Bharadwayové Closet Land.) Příběh by mohl fungovat, kdyby nebyl střihač egomaniak, kameramanovi se co pět minut nezasekl obraz v jednom bodě, scénárista vyškrtal všechny ty existenciálně útrpné pohledy hlavního hrdiny a rejža prostě zavelel "For søren! Pøjďme udělåt nåpínavøu dvåcetiminutøvku å neøtråvøvåt divákå zbytečnými pičøvinåmi!" ... Nehodnotím, bo je to přesně mezi 2 a 3.

Opravdu nechápu, proč tu všichni čtyřkujete jak splašení galští kohouti... Tradiční francouzský humor se kamsi skryl (nejspíš pod burku) a nahrazen byl tentokrát trapným švihákem lázeňským hrajícím si na vozíčkáře podle ukrutně prvoplánové a nanejvýš předvídatelné šablony. Kadence dva úsměvné momenty na film taky nemyslím, že by stačila ke čtyřem hvězdám, takže dnes to máte, milí žabožrouti, za dvě a laskavě vytáhněte hlavy z té pseudohumorné a multikulturou vypláchnuté žumpy a začněte opět točit něco, co diváka pobaví. Mersí z boku!

No jo, kdyby ti dva zlodějští pošuci místo kradení raději absolvovali kurz "Jak čerpat dotace" přímo od mistra Endyho, narazili by při noční exkurzi do sklepa Pičího hnízda akorát tak na Moniku, jak se po vzoru strýčka Skrblíka noří do zlaťáků svého z lásky pojatého chotě. To by byla ale jiná pohádka, daleko víc k nasrání. Takhle z toho byl příjemný napínák, kterému se dá odpustit i to místy absurdní chování hlavních hrdinů.

Hele, Fontríre, neser mě! Jestli si myslíš, že se schováš za pseudonym Ari Aster a nikdo nepozná tvou pomatenou tvorbu, taxes fakt spletl! Tohle zase jednou byl opus magnum, ach jo! Zpočátku to mělo jen hnusné a podivné lidi, ale postupem času se to zvrhlo v do sebe zahleděnou, poloartovou velesračku beze stopy jakéhokoliv smyslu, kterou od odpadu dělí jen pár docela znepokojivých scén. No ztráta času jaxviňa, zhruba na úrovni Antikrista. Určitě v tom ale zdejší osazenstvo bude spatřovat všechny ty metafory a alegorie, které tam bezpochyby byly, ale které prostý divák bez diplomu z filmové teorie a pořádným matrošem v kapse identifikovat a pochopit samozřejmě nemůže. Takže, Fontríre, nebo vlastně Astere či jak Ti teď říkají, s takhle poblitým celuloidem si akorát tak vytři a hlavně pak nezapomeň spláchnout, a to pořádně a raději několikrát.

Señoras y señores, si, puta, si!!! haleká Mia na celý quartýr a fláká bez otálení plný počet. Takhle to má vypadat! Napínák od začátku do konce, kdy i ty šílené náhody na poslední chvíli tolerujete, prostě proto, že se náramně bavíte, dáváte jeden díl za druhým a tajíte dech spolu s hlavními i vedlejšími hrdiny. Dokonalé po všech stránkách a víc nevím, co bych měla napsat. Me gusto jaxviňa!!!!!

Z deníčku nefkusné pičinky: Hele, jako jo... I když jsem čekala po tom všem doporučení, že budu shíleně napjatá jako u takového Zmrda ve tmě nebo Wudjůredr a vyděšená tak, že sledovat budu výhradně zpod gauče, jako třeba u Synystru, Kondžuringu nebo Selského rozumu, což se nestalo, tak jsem se ale nenudila. I přesto, že divákovi z těch spáchaných brutalit moc neukážou a postavy se chovají na pomezí černé komedie a obyčejné demence tak, že máte sto chutí je vyliskat, jde o koukatelný horůrek s milou, klaustrofobní atmosférou. Pičoidní chování osazenstva auta omlouvá ten konec, kvůli kterému jsem na malou chvíli váhala i nad přidáním čtvrté hvězdy. Žel, srovnám-li to s jinými očtyřkovanými horory, nechám si raději status nefkusné pičinky a zakotvím na třech. :) Každopádně je příjemné vidět, že bába z Inshitdiots umí taky něco jiného, než jen bafat na démony v trapně nestrašidelném, starém baráku a Lílend Pálmr je namísto Boba pouze pod vlivem wizoura a prozměnu ojíždí jen pneumatiky staré herky místo svojí dcery.