MiaMahoney

Joo, tak při prvotní kontrole, do čeho to tentokrát jdu (vlastně sfárám), jsem pochopitelně zčekla, na jaké xichty se budu těch 120 minut dívat. Bandaska a Santoro? Muy bien, s těmi mě klidně, navzdory mé fobie z Klause (tohohle, tohohle i tohohle), zavřete na pár měsíců do dolu, por favor! Obávám se, že by bylo v šachtě nejen pořádně horko, ale taky značně vlhko a cestu ven bychom si tak nějak prorazili, po těch 69 (dnech, samozřejmě!) o tom žádná!... Mno, tady zase cejtím šílenou snahu Holého Údu vytěžit pár pesos ze skorotragédie... Snad kdyby se režie chytly povolanější a neamerické ruce, nebyla by z toho taková místy fraškoidní skoroslaďárna se všemi klasickými klišé. No me malinterpretes, jsem ráda, že tu partu jihoamerických kopáčů čekal lepší hepyend než zaměstnance Paskova, ale kdyby si, kurva, odpustila režisérka ty pičičandy kolem. Pozor, teď tady několikrát pípne brojler jako upozornění na ta největší klišé. Píp poprvé: několik zdánlivě neřeshitelných technických problémů rozlouskne dobrosrdečný laik, který byl doposud pouhou ministerskou krysou, ovšem stává se záhy instantním odborníkem na horniny, jejich těžbu a záchranné akce. Píp podruhé: Jeden mačo cyp hrdinně vede zoufalou partu, neztrácí víru a všechny postaví do latě (sem tam se mu někdo vzbouří, aby se neřeklo). Píp potřetí: vatou filmu se stávají patetická jakožedramata jednotlivých doňů Mariů, Juanů, Antoniů a jejich Esmerald, Marií a Josefín... jedni čekají rodinu, druzí řeší milostný trojúhelník "horňyk-pyča1-pyča2", další má komplikovaný vztah se svojí sestrou... Ale samozřejmě všichni ve finále naleznou vnitřní klid, lásku, celoživotní compadres a bájné Eldorado a odejdou vstříc zapadajícímu slunci nad Atacamou. 2 hvězdičky za povedený soundtrack. Zdařbůh!

Tenhle seriál, nesmyslně vyhajpovaný a nesympatický jak Anistonka sama, jsem toužila poslat do prdele už dlouho. A tak to nyní konečně dělám. Nic víc k tomu dodávat netřeba, vážení Přátelé.

Mia byla toho večera podivně neklidná... A tak se stalo, že začala přemítat nad tím, jaký film si narvat do palice tentokrát. Zvítězily Kruhy. V dobách dávno minulých bývaly kruhy v rámci TV (někde překládáno jako tělesná výchova, v případě Mii tortura vulgaris) vždy slibnou činností, která dávala prostor na chvíli věřit, že nám bude povolena bohulibá zábava, po které naše dětské duše prahly v té každodenní šedi školních dní. Houpání, říkáte si, avšak, milé děti, nenechte se mýlit - my prahli po jiném aktu, a sice oběšení (m)učitele. Ne, nelekejte se, samozřejmě vás teď trochu houpu. Pochopitelně šlo o oběšení šprtů...! Bohužel, v drtivé většině případů byly kruhy spuštěny za účelem trapného namáhání našich těl, navlečených do směšných cvičebních úborů v barvách trikolóry... Fast forward 20 let: Kdyby mi někdo tenkrát řekl, že i to kikotské cvičení bude jednou zábavnější, než čumění na tenhle nehoror, nevěřila bych mu. A šeredně bych se mýlila. Bože, jak já u tý podělaný telky toužila po libovolných cvicích z osnov základoškolské tortury vulgaris, jen aby ta slátanina rychleji ubíhala! Tyhlety Kruhy totiž byly nejen patetickou přehlídkou předvídatelných pičovin (jak já to s těmi aliteracemi furt dělám...?), ale i nemotorným nakrucováním nehereckých nýmandů. 102 minuty sledujete, jak se brácha Fridy Kahlo a jeho přítulkyně nehororově pachtí za jakože strašným tajemstvím recyklované VéHáEsky. No opravdu šíleně napínavé, originální, překvapující a strashi(t)delné! Nejvíce hororová záležitost na tomto filmu je snaha nějakého dementa vyrejžovat z původního vcelku úspěšného filmu po letech opět co nejvíc chechtáků s přeškrtlým e$kem. Kua, když se dívám na horor, čekám, že se budu příjemně bát a ne se kousat nudou do prdele, idioti! Takže jsem sice dokoukala tuhletu smrtící "kazetu", ale vprostřed jsem té svini vlasaté musela sama volat, aby ukončila mé trápení. Když mi sdělila svůj verdikt "sedm dní" a film se záhadně vrátil opět na začátek, nevydržela jsem to a hodila si kruh kolem krku, protože sedmidenní kontinuální sledování téhle slátaniny je něco, co začít skutečně nechci. To radši fakt znovu do těláku...

999 hodnocených filmů. A teď dilema, jak se postavit k tisícému filmu. Nechat si hovnocucem vytáhnout z filmové žumpy nějaký totální odpadfilm nebo k tomu přistoupit zcela obráceně? Mno, nechala jsem si odborně poradit místní (j)elitou a pustila si tuhle konverzační jízdu. Kvalita byla poznat už v prvních minutách - takové téměř "palpfikšní" hlášky nemůžou značit naprostou kravinu... A fuckt, že ne! Líbilo se mi vše - od celkové stylizace (komixové přechody, filtr na kameře, návaznost jednotlivých povídek...) přes hlášky až po vhodně zvolený soundtrack. Povídky z vidlákova, navíc tak pěkně provázané (tenhle styl je moje guilty pleasure, ať už v krimi hávu (Pulp Fiction) nebo v romanticko-komediálním (Love Actually)) bylo příjemné sledovat a nenudila jsem se ani trochu. K tarantinovské dokonalosti tomu však chyběl mistr sám, ale ve finále to zase taková škoda nebyla, neboť egomaniakální stopáž 1258 minut bych asi měla problém dávat. Poněkud jsem se obávala, že si tento film bude na PéeFko tak trochu hrát; o to příjemnější bylo překvapení, že to tak nebylo a tvůrci se vydali po vlastní, originální ose. Jediná, drobná výtka: měla jsem pocit (ze zabarvení, použitých aut a outfitů), že se děj odehrává v nějakých osmdesátkách... A pak najednou borec drží smartfoun a vy si říkáte WTF... Stále je tu ale šance, že budete unešeni touhle jízdou a takové drobnosti si ani nevšimnete.

Jeeee, hehe! Moravák s hantecem v Praze! Hahahaaaa, rýpání se v hovnu! Huhuhuhahahaaa chacháááá, piča a kurva! No tak přesně na tohle jsem čekala celou dobu, konečně zase kvalitní seriál, u kterýho jsem si okamžitě poprskala monitor tlačenkou! Ježišmarjá, ten Moravák je naprosto úžasnej, jak von tam valí ten hantec do těch cajzlovskejch gum, rozumíš, to je prostě úplně supa! Jako a ten Maryško, jo, von bude určitě děsná svině, je to strašně napínavý, jak von se jako z toho průseru dostane, žejo... A teď hele jak si vůbec nerozumijou, prostě prdel dokonalá, ne! A kdo vymýšlí ty gagy, to musí být fakt hlava, já bych to jakože nedala, takhle vyladěný srandy! Su jako i ráda, že to běží na těch internetech, protože si to můžu pustit kdy chcu a ne, že jako musím přepínat mezi Výměnou manželek nebo Soudkyní Barbarou! Škoda jenom, že tam nehraje třeba Vydra, Paulová nebo ta Brožová, to je krásná ženská, můj starej to řiká furt! Mně by se tam zase líbil Novotnej, nevim vůbec, kam jako zmizel, to byl aspoň poctivej bavič, ten to nešidil, dycky se tak jakože zapotil a to je jasný, to je z toho, jak mu to myslí, to já poznám, protože když u nás s babama v úklidovce taky dělám srandu, tak se potim úplně stejně! Jako akorát se mi nelíbilo, jak si dělají srandu z pana prezidenta. Myslim si, že řikat mu "ovar" je takový dost neslušný, dyť má jenom tři brady, co já bych za to dala! Navíc on neni vůbec blbej, šak furt válí ty... no, ty jeho bontony! Snad ho zase zvolíme, no musíme, protože on má rád ty hospůdky a srandy a přece to je naše kultůra, no né?!

Big Fucking Gibberish! Vážně by zkratka BFG měla znamenat právě toto. Nevím, jak vám ostatním, ale ty neustálé rádobyvtipné neologismy z úst Obra Bobra mě začaly vytáčet, sotva ten ušoplesk promluvil. U zrzounků (čti britských dětí) to možná kápne na úrodnou půdu, bohužel u mě to způsobovalo spíše lehké přinasrání a přála jsem si, aby ta malá sympaťanda konečně vzala Oxford English Dictionary a natlačila svému kámošovi do palice aspoň trochu normální britštiny spolu s kapkou RP (za což by se mé uši vůbec nezlobily)... Vizuálně podmanivé dílko, vyladěné efekty, zdařilý casting a umístění do Británie (ani kapka suchého humoru nebyla opomenuta) jsou plusy této pohádky. Bohužel stopáž a celkový byť originální, ale ve finále přece jen dost nudný děj, této Špilbergovině dost škodí. Dle mého, i přes dokonalé zvládnutí efektů v kombinaci hraní/animace je CGI až příliš líbivé, kýčovité a zkrátka až moc dokonalé. Přirovnala bych to k pocitu, když se díváte na kalendář nahých krasavců/krasavic (vyberte si dle vlastní orientace). Na první pohled dobré, slina možná ukápne, ale pak vás ta bezchybnost začne děsit a zjistíte, že na něco takového přece vlastně ani tak koukat nechcete... Podtrženo, sečteno, slabší tři hvězdičky.

Když si takhle ležíte doma s pánskou smrtelnou a cítíte se srovnatelně s obyvateli pičovatelského doomu, řeknete si, že je načase se optimisticky mrknout, jak to vypadá ve vedlejších pokojích, ať víte, jak nadějné máte vyhlídky! Z dvěstědvacetsedmičky se ozývá směsice chrchlání a citací z Talmudu a kdo by to byl řekl, že se tam zároveň peče pičlivě plánovaná pomsta (kua, to je zase jednou aliterace, evidentně mi ještě Němec hlavu vymazávat nezačal!). Sice to již zdaleka není pomsta zatepla, dokonce má již dost dobře nakročeno k rigor mortis, ale dvěma gerontům to zajisté nevadí a rozjíždějí parádní plán s kódovým označením "Kill Rudy". Pomsta nemusí vždy patřit jen žluté hajfě s mečem od Hattori Hanza, klidně může mít podobu staříka nad hrobem s cool tetováním z festivalu v Aušvicu (to byla tenkrát jízda...!). Úctyhovný výkon Christophera Plummera, takhle ještě zvládat točit ve věku, kdy jeden neví, jestli ho neporazí úlek z klapnutí klapky! Váhala jsem do poslední chvíle nad 4 hvězdičkami a plným počtem, ale přece jen to tempo, kdy se pouhých 95 minut zdálo táhlých a nekonečných jako čekání na důchod, bylo fakt drobnou stařeckou skvrnou na celkové kráse. Navíc, věřte mi nebo ne, to překvapivé rozžužlení zase až taková infarktovka nebyla, neboť já to tak nějak celou dobu i očekávala ;). Asi jsem prostě fakt dobrá..., ale dost možná to byl jen poslední inteligentní záchvěv před finálním zaklepáním bačkorama.

Chcete-li shlédnout největší koncentraci hollywoodských klišé per frame, pusťte si Pasažéry. Předtím se ale raději připoutejte; a sice ne z důvodu, že by to snad měla být jízda vašeho života, jako spíše, že by se vám mohlo stát, že v polovině filmu jaksi ucítíte gravitační škubnutí a půjdete třeba plevelit záhonek nebo tak něco... Kromě zajímavého vizuálu dostanete jen promarněný potenciál a natolik předvídatelný patos, ze budete jen tak sedět a nevzrušeně si dělat čárky (břitvou do předloktí) za každou situaci, pohled, zvrat, pravděpodobnostní nonsens, slovo... které jste zajisté vůbec neočekávali. Přemýšlím tedy, co vlastně ohodnotit kladně, jak obhájit ta tři plazmová, kulovitá, vesmírná tělesa, která jsem se rozhodla filmu udělit... Mno, o hereckých výkonech se tu moc mluvit nedá, byť musím uznat, že většinu filmu se dá aspoň na hlavního hrdinu koukat (tu část, kdy má na tváři hipsterského bobra se zbytky svačiny, se nedá ani to). Jennifer, která by díky svým nedávným uniklým osobním fotkám nejradši ze Země zdrhla zajisté i v reálu, se opět -překvapivě- tváří, jako by musela ty zbytky svačiny z borečkova bobra sama vybírat. (Výzva pro fanoušky této nesympatické nicmocky: pokud někdo najdete film, kde se tahle vaše krasavice, kvůli které se ráno budíte pod stanem, aspoň na milisekundu skutečně usmívá, dejte mi echo. Za odměnu vám nějaké svoje osobní fotky uniknu já.) Za obsazení tedy žádná hvězda zářit nebude. Nicméně za pohledy do kosmíru, to už je jiná! Kuafix, jak já bych si taky takhle skočila se švihadlem kolem pasu vstříc té dechberoucí nádheře...! Jednu hvězdu tedy odtamtud kradu a flákám sem spolu s poděkováním za existenci full HD. Další pak udělím za technické provedení - sice jsou ty vesmírné lodě ve všech současných scifárnách jako přes kopírák (tedy rotující labyrinty o několik ramenech) a bohužel Gigerovu invenci (The Derelict!!!) se již zopakovat asi jen tak nepodaří, ale nevadí, tak nějak to jejich plavidlo lahodilo mému oku po stránce interiéru i exteriéru. Do třetice si mé kladné hodnocení vyslouží ta do očí bijící pocta Kubrickovu Osvícení. Kdo si nevšiml té jasné reference už při první scéně v baru -a to včetně téměř totožného koberce-, ať mi raději nepíše, i kdyby tu usmívající se Lorencovou přece jen našel.

Tak tohle byl skutečně morbidní bizár! V rámci doplňování vzdělání v oblasti klasických filmů z kategorie „jak-to,že-jsem-to-sakra-ještě-neviděla?!“, jala jsem se pustit si Spalovače, o kterém jsem věděla, že má být velice nepříjemný. Vybrala jsem si na to dostatečně depkoidní, šedivý, upršený den, kdy jsem se probudila s pocitem jakési všeobecné marnosti – no dokonalý nápad završit večer tímto filmem, není-liž pravda? Od první chvíle bylo jasné, že po všech stránkách odporně slizkému Hrušínskému dřív nebo později jebne v palici totálně. Ne, že by ty jeho ledově klidné proslovy byly málo jeblé, ale pořád se to (s trochou morfia) dalo snést. Bylo zajímavé pozorovat, jaké faktory k tomu totálnímu jebnutí přispěly – demagogie stejně odpudivého skorokyklopa Augusty, vliv pracovního prostředí (komu by po dvaceti letech kariéry ve společnosti Ashes to Ashes, Inc., nehráblo, žeáno…) a (bohužel) i jakási zvrácená fascinace a posedlost buddhistickým učením o lidském utrpení. No jo, jenže toho utrpení se máme zbavit askezí a meditacemi, což nám pan Spalovač úplně nepochopil a pojal to po svém. No, vynikající a mrazivý herecký výkon, o tom žádná! Co se zpočátku zdálo jako přílišná artovina (zvláště díky rychlým skokům kamery a příliš detailním a prapodivným záběrům), se díkybuddhovi nakonec vcelku uklidnilo a zůstala naopak dokonalá kamera (rybí oko – patrně z onoho zabitého vánočního kapra – bylo použito parádně a dokreslovalo celou bizarnost filmu) a vyladěné přechody. Ano, tempo filmu bylo poněkud pomalé (současná filmová tvorba bohužel už i moji generaci zpitoměla natolik, že požaduje víc akce, méně rozvláčnosti a hororové scény tak nějak hororovější), ale nebyla to žádná vada na kráse a k filmu tohoto typu to tak nějak patřilo. Naopak, upřímně doufám, že se nějaký moderní absolvent základního režisérského kurzu nerozhodne natočit „rymejk“, kdy se posledních 20 minut filmu zvrhne v co nejbrutálnější gore masakr, jen aby to mělo grády pro mladší (de)generace. Jinak Herze moc nemusím, ale tahle klasika se mu povedla na jedničku. A jestli se ještě někde dočtu, že to je nějaký retardovaný jedinec schopen srovnávat s Lynchem, tak mi věřte, že to pro něj neslavně dopadne. I já mám totiž doma železnou tyč, o které vím, že se jednou bude hodit…

Poněkud slabší "Austenka"... Nebylo to zlé, ale taky to nebylo nic převratného, pokud bych měla srovnat například s R&C. Jako anglofilka mám slabost pro éru regentství, anglickou krajinu, krásná stavení a samozřejmě britský akcent, ale to je tak vše, tudíž dnes to bude za průměrné 3 hvězdy a to ještě musím trochu přimhouřit své viktoriánské oko...