MiaMahoney

A priest, a pedophile and a rapist walk into a bar... And that's just the first guy! (Pozor, komentář obsahuje product placement.) No, nebudu to protahovat, vše již bylo řečeno jinými odborníky na černoprdelnickou problematiku a já naprosto souhlasím. Pochvala za odvahu tohle natočit, ale chtělo by to ještě drsněji a hlouběji, ovšem nikoliv do ministrantů, ale do té zk...ažené instituce, která už v současné době dávno měla být postavená mimo zákon a zůstat pouze v učebnicích pod pojmem "omyl lidstva". Pokud toužíte počíst si trochu proticírkevního materiálu, vrhněte se na moji Antiecclesii.

Poslední dobou mám, krucinál, nějaké moc velké štěstí na filmy, které nedokážu ve finále ohodnotit. Ty zatracené půlhvězdy tady chybí jak talent všem těm žužu hvězdičkám v tomto snímku parodovaným. Bohužel tak často musím dát průměrné tři hvězdy, protože křivdit očtyřkovaným filmům považuju za horší prohřešek, než film ponížit na úroveň těch trojkových. Stejně je to i u Popstaru. Tento parodický (ne)dokument o současných boybandech typu One Erection a jedincích jako je Just In Beaver nebo Milej Citrus, ze kterých uchcávají vesměs všechny školou povinné dcérenky a jejich zbuznělí kamarádíčci (not gay!), mě místy bavil hodně a po shlédnutí části s dokonalým songem o Usamovi bin Kládinovi bych mu bývala byla nasázela ty čtyři hvězdy dřív, než by kdokoli stačil říct "terrorize that pussy". Ale pak přijdou i nudnější části, nějaký ten prvoplánový emerický jakožehumor a Amíci většinou nevědí, kdy to utnout. U parodie bych taky uvítala méně seriózní tón, větší vodvaz a klidně i extrémnější, ale ne prvoplánové, vtípky. Celek funguje tak nějak jako horská dráha, pobaví různá camea, hlášky a vyladěné songy a člověk zavzpomíná na dobu, kdy poslouchal čvachtání spolužaček nad Lunetikama. Pobláznění hormonálně splašených posluchaček a posluchačů (not gay!) do různých boybandů se holt nemění, jen ti rybízci mají čím dál míň talentu a naopak působí čím dál víc jako přiteplené slečinky (za nás si aspoň ani jeden kretének z těchto kapel nevytrhával obočí a jediným buziprvkem byla maximálně nenápadná naušnice). A tak si tak říkám, jak asi budu reagovat, až mi jednou dvanáctiletá dcera vymění panenky za plakáty s podobnýma homokapelama a bude se se mnou hádat, že jsou to úpa nejvíc kůl a sexy týpci a já strašně nepřející a staromódní matka, když ji nechci pustit stopem s kámoškou na jejich koncert v Berlíně a přibalit jí ještě pár gramů bylinek a pakl šprcek. V tu chvíli ji zavírám na takových 10 let do sklepa, kde jí bude dělat společnost jen Oldfield, Abba, Škorpíci a Vivaldi, aby kua poznala, co je to kvalitní hudba! A to vám garantuju, že ať už v té době bude "in" libovolnej Beaver, ocitne se jeho jméno po téhle terapii rázem v rodinném slovníku zakázaných slov, někde mezi pojmy katolicismus, politická korektnost, konverze k islámu a Eva a Vašek. 3,5 hvězdy (not gay!).

Vážení, prolnout několik příběhů v čase vánočním se podařilo pouze Richardu Curtisovi v neopakovatelné a po všech stránkách dokonale vyladěné Lásce nebeské. Tohle, co tady předvádí jakási Babinská (btw brňačka, že by tedy starej lotr Babinskej cáknul z okýnka své cely na Špilasu a zchytala to nějaká místní koc?) není ani slabý odvar. Ano, pár světlých momentů se najde, byť vám na jejich součet budou stačit i prsty jedné ruky pracovníka s cirkulárkou, ale na nějaké závratné hodnocení to zdaleka nedostačuje. I když mě těší, že se někdo pověnoval filmu s tematikou "naděje-andělé-různými podivuhodnými způsoby a cestami splněná nejvroucnější přání", zbytek je bohužel vcelku nuda a potenciál by se dal využít o hodně lépe, hlavně kdyby se očesaly pseudoumělecké, hipsterské záběry, které jsou stejně jen klišoidní vatou. Dle zdejších zákulisních informací se frau Babinská údajně zaláskovala už při psaní scénáře, z nesympatického Richarda Krajča udělala hlavního hrdinu, posléze svého osobního mrdinu a on kvůli ní pak opustil rodinu. Hustě se to rýmuje, takže to nemůže být náhoda a zajisté v tom mají prsty i nějací ti ilumináti nebo soudruh Putin!... Obsazením toho stvoření z přišerné kapely Kryštof se podařilo filmu totálně nasadit korunu. Tady snad casting museli pojmout jako soutěž o nejnesympatičtější filmové hrdiny evr, protože jinak si nedovedu vysvětlit dvojici Krajčo-Prachař... A opět, pokud zabrousíte do Zajímavostí, dočtete se, že Ríša, zřejmě v opojení ze svých duchaplných počinů z kapely, prahl po tom, aby se film jmenoval jen "Křídla". Ono by to totiž opravdu znělo jako název nějaké jeho "zdařilé" skladby, která je obvykle natolik smysluplná, že i náhodný generátor slov by mohl v závisti spustit autodestrukci. Vlastně se trochu divím, že pan umělec nelobboval za název "Jsi křídla", neboť toto slůvko se v jeho tvorbě vyskytuje s obsedantní pravidelností. No a tak si říkám, jak těžké musí asi být skládat takové "silně sofistikované" texty písniček pro čtrnáctky pištící pod stejdží. Tady je moje odpověď: Jsi jak šnupnutí z tabatěrky - jak kancléř Mynář bez prověrky/ Jsi chůze v zimě bez ponožky - jsi šišlavý projev Zdeňka Trošky/ Jsi faktura bez data splatnosti - vězeň z Dachau, co jed do sytosti/ Jsi rozmočený knedlík v dřezu - jsi jeptiška utržená ze řetězu/ Jsi jak bratři v triku bez trika - jak péčková minulost Jaro Slávika/ Jsi popel vymetený z kamen - jsi jak ty vycpávky do ramen/ Jsi cigán ve frontě na pracáku - jsi pohodlný, jak sex ve spacáku/ Jsi jak libozvučná nemčina - jak když se čadí z komína/ Jsi člen mensy, co ví kulový - jsi jak nedovařený vepřový/ Jsi ovoce, co je zelenina - jsi jak mauzoleum bez Lenina/ ...tak uplynula čtvrthodina a vznikla tahle hovadina// Vidíte? Jde to, aniž byste museli vypadat jako houmlesák s kikotským vystupováním. Nicméně, zpět k filmům. Byla jsem nařčena jedním citlivějším jedincem, že přes svoji údajnou drsnost snad nemám žádnou duši, postrádám veškerou empatii, lidskost, něžnost a nevím co ještě a uspokojují mne méně intelektuální a citové filmy. Jéjej! Přesně tak to je, nehne s mojí ve skálu proměněnou černou duší vůbec, ale vůbec nic a přesně proto mám v top desítce onu zmíněnou Lásku nebeskou, Amélii z Montmartru a Crash a kapesník dodnes žmoulám u Prázdnin v Římě, Ducha, Starmana a Marleyho. Samozvaným psychologům tedy citlivě a něžně kynu (prostředníčkem) a jdu si okamžitě vylepšit reputaci sledováním desetihodinové kompilace těch nejrozkošnějších štěňátek na YouTube a na fuj fuj těžce maskulinní Trůny už ani nesáhnu, slibuju!!! (Při psaní tohoto komentáře nebyla poškozena ani jedna deska kapely Kryštof.)

Tak copak to tu máme za "Flašku frappe"? Koukám jak blázen a on to není nápoj zteplalý a s opadlou pěnou, ale příjemně chladný a to tak, že se vám dostane pěkně pod kůži. Když jsem poprvé slyšela doporučení, že se mám podívat na Vzkaz v láhvi, bleskla mi hlavou obava, že zase bude Kevin, co tančí s vlky, chrání zfetované pěnice či brázdí postapokalyptické vody na katamaránu, znečišťovat moře nějakou romanťárnou ve flašce, na jejímž dně předtím utápěl žal. Jaké bylo překvapení, když jsem film proklepla a zjistila, že se jedná o dráma a ještě ke všemu dráma točící se okolo mého "oblíbeného" náboženství! Jojo, tak do toho jdu, řekla jsem si a neprohloupila jsem. Z pošuků z tamější sektářské komunity mi bylo blujno pěkně od počátku, střihoruký slizoun únosce byl kapitálním adeptem na poněkud delší ponor do křtitelnice už od první chvíle, co se objevil na scéně a muslimský detektiv byl snad první svého druhu, u kterého jsem byla schopna překousnout, že jej do filmu narvali beztak díky současnému hajpu nazvanému pozitivní diskriminace (rozuměj zaje*aný multikulturalismus). Sice by občas mohl hlavní padouch půjčit své nůžky střihači, ale jinak totálně skvělé, akcí a napětím nabité krimi s dobrými hereckými výkony (zejména Nikolaj Lie Kaas). Takže vystřihávám pro seveřany 4,5 hvězdy.

Navnaděna zdejším vysokým hodnocením, jala jsem si pustit tuto ulítlost. A došla jsem k závěru, že nejvíc hvězdiček padalo nejspíš ze společenské místnosti Jedličkova ústavu... Why Him? je přesně ten typ slaboduché komedie, u které se tak čtyřikrát zahihňáte vcelku povedeným momentům a dál si jen povinně odškrtáváte ze seznamu všechna ta trapně nepravděpodobná klišé. (Může obsahovat mírné spoilery) Přílišné rozebírání dceřina intimního života u večeře? Check! Největší průsery zchytává nepřející tatík? Check! Popkulturní narážky? Check! Záchodový humor? Check! Narážky na ejakulát, přičemž postava zrovna pije drink bílé barvy? Check! Libovolná skulptura v domě, která nakonec nedopadne nejlépe? Check! Nějaké tajemství jedné či druhé strany, které dramaticky vyjde najevo a způsobí rozhádání rodiny? Check! Velké smíření nakonec? Check! ... a tak bych mohla pokračovat pořád pryč. Film silně připomíná všechny ty Pařby ve Vegas, Fotry-lotry apod. Neříkám, že se nepousmějete a na chvíli nevypnete, ale rozhodně nečekejte nějaké sofistikované humory. Ode mě za dnes za dvě.

Dlouho jsem přemýšlela, jaké slovo by vystihlo můj pocit z tohohle filmu. A pak mi to došlo: indie. A jelikož se mi dnes nechce psát tu elaborát, bude to jen bodovité shrnutí toho, co mi během filmu a po něm projelo hlavou (jako dobře mířená nindžovská hvězdice): * zvláštní atmosféra na pomezí nudy a zaujetí * dva podivíni, co mají více štěstí, než rozumu * hlavní hrdinka, vcelku prostá holka "z lidu", žádná katalogová samice, což v dnešní době oceňuju * Hobit se zpočátku do role moc nehodí, pak si člověk zvykne a nakonec ho má i svým způsobem rád * děvče občas leze na nervy svojí přílišnou slušností, naivitou a uťáplostí, přesto je ale vidět, jak to pod povrchem bublá. Holt někdo tu páru vypustit umí, jiný ne... * kántry nepůsobí rušivě a přežila jsem ty táborákové cajdáky i já * černý humor, prezentovaný tak jako mimoděk a nenásilně, je dokonalý! * Trochu rozporuplné dílko, ale za zkouknutí stojí. Zvlášt, pokud se tady taky už úplně necítíte jako doma.

Já to věděla! Věděla jsem, do jaké s*ačky dobrovolně vstupuju a přesto jsem těch 108 minut dala a na posuvník šáhla až když to utrpení nebralo konce a dosedalo mi na víčka někdy o půl jedný v noci. Tenhle "skvost" jsem viděla před mnoha lety coby divadelní hru v rámci povinné školní návštěvy za účelem kulturního obohacení mládeže. Já tenkrát byla tak obohacená, že jsem dojmy musela vyklopit nejen do mísy ještě v budově divadla, ale hlavně na papír, neb jsme z toho museli záhy vypotit oslavnou slohovou práci. (Dostala jsem, myslím, fajnovou čtyřku, protože profesor byl do tohoto "díla" blázen a odlišný názor hovnotil tudíž zcela objektivně!) No a já si po letech řekla, že risknu tu filmovou verzi, byť mi bylo nad slunce jasné, že jde o nadhodnocenou kravinu, ve které pseudointelektuální pošuci s dýmkou v rypáku, šálou kolem krku, supa módními kšandami a dřevorubeckým -pardon, hipsterským- bobrem na tváři hledají metafory v každém prdu, protože přece Felíny :-O! No, takže výlet do cirkusácké Itálie (k cirkusovému prostředí mám mimochodem silnou averzi, tudíž i tím jsem značně ovlivněna) hodnotím jednou jedinou hvězdičkou za herecký výkon té prostoduché pipky, kterou si teda jakože ten velikán a klasik vybral povedeně (a koukám, že nejen do filmu). Vy ostatní kavárenští povaleči si tady klidně dál hledejte umělecké hovnoty a hlavně nezapomeňte pořádně "hejtovat mejnstrím", protože o tom jsou přece všechny ty intelekty ;)!

"Nobody expects spanish inqusition!" Tím méně, pokud se do středověku propadáte rovnou z Matrixu a nevíte, která bije. Mě prostě vždycky baví, jak ti hlavní hrdinové v případě, že se znovu narodí a jsou hozeni bez vysvětlení do úplně jiné reality, tu skutečnost mají úplně v p... na háku a překvapeni jsou jen tak po žižkovsku (tj. na jedno oko). No ale dobrá, nebudu do toho rejpat... U Asasína jsem měla jednu velkou obavu, a sice, že půjde o hru, která měla zůstat hrou a která je násilně napasovaná na stříbrné plátno. Naštěstí se nic takového nekonalo a naopak to celé fungovalo qualitně a vyspěle. Jediné, co příliš připomínalo gamesu byly momenty typu honička po prádelních šňůrách a zběsilé šplhání po římsách, kdy mi, coby staré pařance, cukalo střídavě v prostředníčku a palci nad wéčkem a mezerníkem. Naprosto jsem si chrochtala nad efekty, to prolínání reality a prožitků z historie v matrixoidní VR herně bylo uchvancancující! I když je celý film vystavěn na použití CGI a reální jsou jen herci, není to vůbec přehnané a na krásně vytvořené lokace se prostě dívá moc dobře. Stejně tak dobře se dívá i na Michaela Fassbendera a konečně i na jinak otravný xicht Marion Cotillard. Ve scénáři sice byly nějaké mezery, ale nic, co by se nedalo přeskočit či podplazit. Bohužel, nakročeno ke čtyřem hvězdám jsem měla tak dvě třetiny filmu, pak se tak nějak zbláznili scénáristi a zčistajasna utnuli parádně rozběhnutou akci, jako by jim snad najednou zamrzla grafika. To je obrovská vada na kráse a musím z původně zamýšleného hodnocení slevit. Korunku tomu nasadil už jen směšný záběr na partičku kapucínů ostentativně a pro efekt stojících na střeše a tvářicích se jak největší megadrsoni evr. Protože ano, po fyzicky náročné vyvražďovačce obvykle míváte kompulzivní touhu vyšplhat si jen tak pro p*del na nejbližší střechu, abyste jakože vypadali fuckt kůl! Are you sure you want to quit to desktop? Y

Rainman se protentokrát vys*al na karty a vrhl se mezi kartely. Co na tom, že si sem tam nějakou odchylku a nelogičnost musí divák dosadit za desetinnou čárku, ve finále na to hodit bobana (chci říct odepsat to), protože to tak nějak funguje a ten asperger ve vás to prostě skousne jak gumovej roubík při šokové terapii. Efleka mám ráda přibližně stejně jako ekzém na zadku a opravdu nechápu všechny ty "on-je-prostě-hroznej-hezounek" slepičky, kterým nevadí, že by na ně 365 dní v roce házel furt ten stejný výraz, který se ani neodvažuju pojmenovávat. Myslím, že by Beník udělal zkrátka nejlépe, kdyby už ty autisty hrál až do konce své neherecké kariéry a nemusel se snažit z toho xichtu vyždímat cokoliv rádoby normálního. Každopádně kladně hodnotím vyváženost děje - ani příliš příběhový, ani příliš akční, prostě tak akorát a bez zbytečného patosu (je to Holý úd, pořád to mohlo skončit šťastným procitnutím z poruchy autistického spektra díky velké a všemohoucí lásce, kdy by slečna účtařka nebyla uchvácena barevně vystříkaným Pollockem, nýbrž monochromaticky střkajícim cockem, žejo...). Nicméně, i když je to bezesporu kvalitní filmový kousek, zdržím se tentokrát oficiálního hodnocení, pač fakt nevím. Čekala jsem, že budu uchvácená víc, a to se nestalo. Patrně mě někteří z místní pětihvězdičkářů vyfuck(tur)ují, ale nemůžu ta čísla šidit. Takže závěr: má dáti 5, ale dala 3 a 3/4.

Čest, soudruzi a soudružky! Tak jsem zdejší komentáře prověřila po politické linii a tak nějak bylo asi už vše napsáno. Každopádně i přesto se mi chce vykonstruovat nějaký koment tak, aby to "straně a Šejbům vyhovovalo". Konečně se na české scéně objevil koukatelný seriál s perfektní atmosférou, výbornými hereckými výkony, sympatickou zápletkou a navíc nabitý skvělými retro hláškami. Tvůrcům se podařilo stvořit celek, který zaujme a baví, což je v dnešní době sračkoidních seriálů celkem zázrak. Jak už to u filmů a seriálů tohoto typu bývá, časový paradox má své nedostatky, respektive spíše záhady, ale nijak závažné a rušivé. Pozorné diváky budou bavit občasné drobné "easter eggs" (poznámka pro češtinské hnidopichy: ano, jsme na ČS databázi, ale lepší český ekvivalent mě teď o půl druhé ráno prostě nenapadá, tak ani nezkoušejte otevírat hubu). Závěrečný díl by zasloužil delší stopáž, od určité chvíle byl krapet uspěchaný a s až neuvěřitelně hladkým průběhem dané situace. Kladně hodnotím všechny ty osmdesátkové hudební reference, to je jedna velká nostalgie a hned má čék náladu vybordelit "dvojče", vyštrachat pár kazet a s řetězem z céček kolem krku křepčit po obýváku (jak po minovým poli?)... Opravdu seroš bez příkras, s napětím i humorem, takže uděluji zasloužené čtyři rudé hvězdy a doufám, že podobně kvalitních seriálů uvidíme v té naší naštěstí už ne socialistické vlasti stále více.