MiaMahoney

(Pozor, v komentáři se mohou vyskytnout mláďata brojlera, nicméně neklovou!) ... Já to říkám pořád: nevěřte ničemu s označením "android"! Jako zapřisáhlému jablíčkáři mi nečiní žádnou radost tato nadvláda nedokonalého zmrdstva, ať už v oblasti mobilních telefonů nebo na palubě vesmírné lodi. Když se navíc pustí do křížku verze Lollipop s verzí Marshmallow, které vypadají úplně stejně, jen se liší ve stadiu prohnilosti, začne to skřípat tuplovaně a kouká z toho leda tak pořádný virus, který se vám Vetře do systému, naklade tam pár zárodků a až propukne to peklo, vy si coby uživatel budete nadávat, že jste si přecejen radši nepořídili to nahryznuté ovoce! Vesmírné cestovatele na palubě lodi Covenant potkalo to androidí neštěstí taky. Důvěřovali bez prověřování a na topole podle skal pak zelený robot zaplesal! Dejte tedy na moji radu a do vesmíru se vydávejte zásadně vybaveni ovocem, co vás nenechá ve štychu. Ona taková Siri vám jistě ráda poradí co dělat jak v případě objetí "fejshagrem", tak v boji s vetřelcem. Já bych se toho nebála! ... K filmu samotnému: na můj vkus trochu delší a zbytečně ukecaný rozjezd na úkor akce a další typy a vývojová stádia vetřelců, ve kterých se už po těch všech dílech pomalu začínám ztrácet. Ridley možná krapet senilní, nestíhá sám sebe a asi v něm na stará kolena začíná převažovat latentní homosexuál (protože jak jinak si vysvětlit scénu se dvěma androidy foukajícími si vzájemně na flétničky). Pořád ale vytvořil vcelku solidní sci-fi, byť je škoda, že neopakovatelná, hutná atmosféra původních Vetřelců je samozřejmě již navždy ztracená v časoprostorovém kontinuu. To je ale asi většině z vás jasné a kdo se rozčiluje nad tím, že dostal spíš Promethea než Vetřelce, ať si uvědomí, že se nelze zaseknout v minulosti. Ovšem pokud máte ten android, ani to vlasně vyloučit nedokážu...

Ano, ano a ještě jednou ano! Ano politické, rasové, genderové, sexuální a náboženské nekorektnosti! Je potřeba ji podporovat čím dál víc v dnešní zajebané době, kdy se kdejaká pošahaná minorita dožaduje respektu a prapodivných práv a je schopná to hnát i tak daleko, aby jejich právo na respekt nějaký stejně postižený pičus zakotvil i v zákoně! V době, kdy není možné nazývat věci pravými jmény bez toho, aby se nějaký ubožák neurazil a kdy si můžete pakovat krabici se svým blokem, tužkou, fotkou vypaseného potomstva a napůl uschlou dracénou, podíváte-li se škaredě na kolegu z Eritreje třeba proto, že vás tlačí bota a on je zrovna prostě ve vašem zorném poli, potřebujeme posílit zbytky zdravého rozumu a smyslu pro nekorektní satiru a černočerný humor, trochu otupit přecitlivělé senzory, které se nám snaží současný establishment vyostřit neustálým masírováním a servírováním toho, co ještě ano a co už ne. Tak já říkám rezolutní ne všem samozvaným mravokárcům, bigotním kokotům, environmentáně zapáleným teploušům, lesbickým feministkám a aktivistům za práva přeoperované zeleniny a naopak ješte znovu a důrazněji velké ano podobným počinům. K filmu samotnému snad jen, že konečně vidíme Annu Faris aspoň trochu hrát a SBC chválím za očividný entusiasmus, se kterým se role Dicktátora zhostil.

Ve světle současných událostí asi nějak takhle: "Jsem úspěšný podnikatel Andrej... vlastně Adrián a nedávno mě obvinili z vraždy. Prosímvás, sú to KECY, NESMYSLE! Žádnou vraždu jsem nespáchal, vraždy nepáchám, žádnou milenku jsem neměl! Policajti proti mně mají ZADÁNÍ a vedou proti mně účelovku a já to odmítám! Můžou mě třeba zabít, ale já se nepřiznám. Ať řekne Kalousek, jestli má milenku a jestli ji zabil! A že máte důkazy, jaké důkazy? To je jasná provokace. Já jsem jen udělal tu chybu, že jsem nečuměl na cestu. Ale tuná mám celú zložku takových, co nečumí na cestu a o tom nepíšete..." Takový Kajínek po španělsku s tím rozdílem, že seňor Doria asi od Vepřové Hlavy milost nedostane. Velmi slušný napínáč!

No čusík! Jmenuju se Hana Pekařová a jsem zpruzená a svým šestnáctiletým těžkým životem totálně otrávená emerická středoškolačka. Fakt mě jakože nebaví život, takže si to asi brzo hodím. Ještě předtím ale nahraju pár upa hustejch kazet, kde v průběhu 3650 minut budu záměrně ultranezáživně popisovat svá šílená příkoří, abyste jakože pochopili, proč jsem se rozhodla to martyrium ukončit a abyste nudou chcípli taky. V prvé řadě, vůbec nejsem znuděná a nevyrovnaná "drama queen", jak si někdo může myslet a jak někteří dost hnusně naznačujou, jo?! Mám fakt těžkej život, protože střední, to je boj a nic horšího už fakt není. Tak třeba teď nedávno nějakej kluk udělal seznam holek z naší školy, která má jakože nejhezčí třeba pysky (ty na xichtě!!!), oči, kozy... Na mě vyšel zadek. (A já pizda blbá místo abych byla ráda, že se někomu líbí moje prdelka, jsem z toho chytila nefalšovanou emo depku a stalo se to jedním z důvodů, proč jsem to zabalila.) Nebo třeba jak se na mě přilepil stalker a vyfotil mě, jak si užívám lesbickou chvilku s kámoškou. Sice je na tý fotce hovno vidět, ale dostali ji všichni ve škole a teď určitě uhádnou, že jsem na ní já a mohli by si i něco myslet! (A já pizda blbá, místo abych urychleně poslala do hajzlu každého případného samozvaného komentátora a byla mi taková malichernost u prdele, mám opět o důvod víc udělat drobnou chybu při holení!) No, abych teda nebyla za lesbu, tak jsem pozvala na rande jednoho borečka a on přišel do baru pozdě a chtěl mě hned prstit! (A já pizda blbá, místo abych si užila, žejsem se konečně dočkala i jiné ruky než té vlastní, jsem si opět přidělala další čárku na zápěstí.) No a nakonec to nejhorší, ale teď si teda radši fakt sedněte, protože to je průser jak sviňa: napsala jsem vzkaz jednomu borcovi do školního vzkazovníku a on si ho nepřečet!!! (Na to už já, pizda blbá, ani nedokážu nic říct!) No chápete tu trágu? Já ten život fakt nenávidím!... Vážení potenciální diváci, doufám, že pokud vás neodradil už samotný fakt, že se jedná o týnejdžrovské drama ze střední školy, odradí vás aspoň můj komentář. 13 důvodů, proč se na to už nedívám vám tu asi zfleku nevysoustružím, ale tady máte aspoň 5, protože přesně tolik dílů jsem dala, než jsem si řekla "a dost!": 1) zmatené přechody mezi flešbeky a současností, 2) hlavní hrdinové nesympatičtí, že člověka svrbí dlaň, jak by to liskal, 3) neustálé skuhrání Hany Pekařové, která má úplně normální život, ale vytváří si týnejdžrovské pseudoproblémy, je neúnosné, 4) děj neodsýpá a pokud si (když už musíte) pustíte první a poslední díl, určitě o nic nepřjdete, 5) i dospělí se v seriálu chovají jak kreténi. Konklůžn? Ruce pryč! Nechápu zdejší vyhajpované hovnocení, pokud teda všichni nejste jeblí patnáctiletí emo-zmetci s permanentně dořezaným zápěstím a zálibou v emerických kokotinách.

Jediná škoda tohohle filmu je, že jsem na něj nešla do kina se svým dlouholetým osobním čističem bot z rovníkové Afriky. Kdybych ho poté vzala ještě na čajíček, bylo by o zábavu postaráno a já bych ho mohla začít posléze zneužívat na vícero domácích prací, které zatím bez použití biče nedává. Nu co... U filmu s názvem Uteč jsem se obávala, že zazní první velkohubé "hey, motofoko", někdo vypálí pár ran z horizontálně držené pistole kdesi hluboko v Bronxu a utíkat budu já od televize. Naštěstí se tak nestalo a já jsem vcelku nadšená z originálního a svěžího počinu. Sice jsem si poprskala obrazovku, když mi bylo naservírováno, jak dle tvůrců funguje hypnóza a zejména uvedení do ní, ale po zbytek filmu jsem se dobře bavila a na závěr byla i vcelku napjatá, tudíž přimhouřím oko a bude to dnes za čisté 4.

Jelikož jste právě absolvovali téměř tříhodinovou jízdu po Cigánstánu, zkusím to zkrátit alespoň já... Stopáž filmu tedy byla dlouhá, jak cesta od Nové Dylyny k Bengalůzrům a než se, hlavně zpočátku, všichni polopatisticky vykecají, Šakti naroste další ruka a v Bombajském slumu se narodí takový milionek nových cigošů. Nu, nevadí, i když je pravda, že být tento výlet do Indie kratší, asi bych i dala ty 4 hvězdy. Několik povinných pestrobarevných scén s tanečky, kývacími hlavičkami a poletujícím bordelem se taky dá přežít, neb to už je zkrátka u podobných filmů klasické nu(d?)tné zlo. Když si tohle odmyslíte, zůstane vám překvapivě milý a občas vtipný film s komickými postavami, několika silnými momenty a trochou ForystoŽumpovského patosu, který ale ve finále není na škodu. Rozhodně lepší zážitek než z pohovoru v nejmenované indické firmě, kde jde naopak veselost a barvičky stranou a zůstává otrokářský, šedivý a upjatý korporát, kde nesmíte mít flašku s vodou na stole (pravda, nezkoušela jsem tvrdit, že jde o posvátnou vodu z Gangy, třeba by to pak vypadalo jinak) a kde je vám měřen i čas strávený na hajzlu (a ten bude asi kurevsky dlouhý, pokud si k obědu dáte kuře vindalů a zapijete to tou posvátnou vodou). Pokud tedy máte chuť na něco indického, můžete zkusit tenhle film - určitě to bude lepší zážitek, než telefonát do libovolného kólcentra, kde zpravidla končí všichni ti kočovní cigoši, co se z Dežopůr Pradéše vydali dělat curryéru do Evropy. Jakmile se totiž ozve "chelou sér, vot ken áj dufor jů", jste rázem v kalkatské žumpě až po uši!... Dnes to bude pro 3 idioty za stejný počet hvěz. All izz well!

Až někdy najdu na půdě starou vysílačku a bude mi zrovna nad střechou lítat au róra s boreliózou, těším se, jak si promluvím se svým mladším já. Asi to nebude takový drámo o záchraně životů a pátrání po vrahounovi, ale malá Mia se aspoň dozví pár zajímavostí a dostane cenné rady do života. Začneme třeba v první třídě: Mio, Denisa po Tobě sice loudí část svačiny a chová se jak kráva, ale dej jí to posrané jablko a odpářeš si tím devět let šikany. Zadruhé, schov si ten líbesbríf psaný v hodině pod lavicí pořádněji, nebudeš ho pak muset při vyzvání k odevzdání sežrat. Zatřetí, na střední se snaž a tu dvojku z chování v druháku třeba zmákneš už o rok dřív! Začtvrté, němčinu se stejně nenaučíš a na konci třeťáku ji vzdáš, nemusíš tedy vynakládat snahu a jebej na ni hned od začátku. Zapáté, neříkej profesorovi Foxovi "šulin anglickej", umí obstojně česky. Zašesté, po studiích ihned odjeď dělat kariéru do Británie. Ušetříš si spoustu starostí a nervů, když se vrátíš až někdy v roce 2012. Zasedmé, pod uvolněným prknem v obýváku Ti nechávám další prameny z budoucnosti týkající se té prohnilé vatikánské instituce. Až do ní budeš ve své knížce šít, přidej je tam a pořádně jim rozmázni hovno po sutanách! V roce 2014 míň přemýšlej a víc jednej a až potkáš poprvé Violetu a přistrčí Ti pod pazouru Contract, přeškrtej, přepiš rovnou na Termination a podepiš až pak. Ušetříš si slušný základ pro žaludeční vředy a nebudeš muset koukat na androgynního korporobota naprogramovanýho k postupné eliminaci zdravé psychiky všech v okolí kilometru. Zaosmé, až Tě napadne v září roku 2016 myšlenka, že ne všichni menší lidé trpí napoleonským komplexem, tak ji rovnou zažeň. Trpí. ... Tak, to bychom měli a k filmu dodám snad jen, že byl originální a i přes ten emerický závěr fakt povedený. Jasné 4

Pokud zrovna Kalisi necvičí draky, dělá psychovložku někde v Taliánsku. Bohužel jsem na její terapii konstantně zaspávala (nebo to byla hypnoterapie?), jelikož něco tak nezáživného a neodsejpajícího jsem už dlouho nezažila. No prostě nuda k uzoufání, ze které si pamatuju jen sekvence: těžká víčka - psychoKalisi nahání synka po ponurém domě - těžká víčka - synek nepromluvil - ještě těžší víčka - psychoKalisi stále náhání fakana - černočerná tma - parchant stále mlčí - ještě delší černočerná tma - KURVA HLASITÝ ZVUK - hercna v prdeli - psychoKalisi stále nahání synka a ten stále zarputile drží bobříka mlčení... Lidi, tohle mi nedělejte a pokud chcete točit mysteriózní filmy, tak by nejvetším mystériem rozhodně nemělo být, zda se probudím stále ještě v průběhu filmu nebo až po jeho skončení. 1 za jakštakš atmosféru a vcelku solidně hrající Kalisi.

Tuto koncentrovanou urážku divákovy inteligence vzdávám po 15 minutách a jdu se věnovat nějaké bohulibější a smysluplnější činnosti, namátkou mě napadá opisování Bible kralické levačkou, vysvětlování matematické indukce ve škole pro dementy, psaní básní švabachem pozpátku nebo přehazování písku na Sahaře kávovou lžičkou. Máte-li v hlavě tedy aspoň jednu buňku, která vám řídí schopnost utřít si slinu, vyvarujte se téhle hrůzy a pusťte si raději něco jiného. Je přeci tolik krásných filmů, které mají v názvu XXX...

Tak jsem opět, po dlouhé době, absolvovala exkurzi do polstrovaného pokoje, který obývá Fon Trír... Hned při prvních záběrech jsem si vzpomněla, s jakým kapitálním kokotem mám tu čest a říkala si, že tento filmový klenot, zajisté hýřící všemožnými metaforami, které takový simplicius simplicissimus jako jsem já, zkrátka nemůže spatřovat, ode mne vyfasuje pouze jedinou hvězdičku, a sice za použití mé oblíbené árie Lascia Ch'io Pianga. Ovšem, mýlila jsem se! Vyfasuje rovných pět! Pět písmen, O-D-P-A-D a nic víc, i kdyby mě přišla přemlouvat sama mluvící liška! Radost ze skladby opadla ještě předtím, než dohrály její poslední tóny, které nahradil akutní záchvat bruxismu z nasrání, že do takové filmové žumpy má ten kretén tu drzost takovou kulantní hudbu nacpat. Budoucím (de)generacím, jež budou číst tento komentář: dejte na má slova, vyhněte se této pičóze obloukem a nevstupujte již nikdy do polstrovaného pokoje s cedulkou Fon Trír.