Němi

I když se může (částečně oprávněně) zdát, že míra nových informací by mohla být hustší, stopáž dalece přesahuje běžné dokumenty a možnost téměř šest (přesněji pět :) hodin sledovat Pythony je... k nezaplacení. Už jen za skutečnost, že "Almost the Truth" není předepsanou oslavou velikánů, ale značně demytizující a otevřená zpověď, ve které se nevyhýbají i těm nejtěžším tématům, by zasloužila sama o sobě maximální ohodnocení. Co jej zajišťuje suverénně je pak fakt, že pro klasické "mluvící hlavy" nelze najít příjemnější a vtipnější představitele. __ 4,5*

Jedna scénka za všechno [Director's cut]: -Buď zdráv, Martine. -Kde máte kadibudku? -Žádnou nemámě. -Nemáte kadibudku? A co děláte? -Jíme špek. -Po špeku nemusíte na kadibudku? -Tak praví teorie. -Aha, a funguje to? -Žádnou kadibudku nemáme. -Chápu, ale máte potřebu? -Však víš, jak to s teoriemi chodí. Někdy všechno vychází, jeden, dva, tři dny, a když už to vypadá, že je to na zveřejnění... Vžum! A potřebuješ novou podlahu. *** ["Sex, sex, sex... Kde jsme to skončili?"]

Film, kterému k uznání, popularitě a časem možná i kultovnímu postavení stačí tolik, že je ohromně sympatický (Rockwell & Spacey & Mansell) a zaplňuje jedno nepochopitelné vakuum po "pravém" sci-fi.

Neuvěřitelně brutální, průměrně animovaný plagiát všeho, co se kdy natočilo o vetřelcích likvidujících posádku vesmírných lodí + pár dalších filmů (Resident evil). Přesto (proto?) i zábavné, na několika místech dokonce velmi zábavné a napínavé. Atmosféra temné lodi je také využita dobře a na pohodě určitě nepřidá. Animované násilí je po celou stopáž intenzivnější, než ve filmech opěvovaných béčkařů z Francie, kteří Pattonovi nesahají ani po laserovou pilu, ke konci vás možná už krapet otupí, pořád je ale na co se koukat. Hra mi nic neříká, nevím jestli bych se pak lépe orientoval v příběhu, asi ano, protože mi chvílema přišlo, že sleduji "druhý díl". Moc to ale nevadí, protože film jde jasnou, přímou cestou až do finále a tak jde jen o 70 min dlouhou "road movie" party lidí, která si prosekává cestu skrze působivá monstra. Kdyby se postavy od sebe odlišovaly i jinak než vzhledem a tvůrci nekonečnou řežbu více prokládali napínavými pasážemi (z toho málo se dá poznat, že umějí), mohl vzniknout víc jak podařený krvák na jeden fajn brutální večer.

Hm... zbyvaji vam 3 mesice zivota, co se da / musi stihnout? Nahrajete dceram narozeninova prani az do osmnacti, navstivite otce ve vezeni, zacnete si vasnivy romanek, najdete pro manzela a deti novou mamu, udelate konecne neco se svymi vlasy... (a nikomu o tom nereknete) Ann se davno smirila s velmi skromnym zivotem ("Mela jsem dite v sedmnacti s prvnim klukem, ktereho jsem polibila") a s podobnym silnym stylem prijala i rakovinu. Nastesti to neni hysterka, ale pomerne inteligentni a odhodlana divka, ktera nedovoli filmu sklouzavat do klise a nesnesitelne melodramaticnosti podobnych snimku. O to se nakonec reziserka Coixet ani nepokousela a s dokonale prirozenou Sarah Polley natocily realisticky (?) pohled na necekany konec zivota cloveka, ktery si nemuze dovolit vsechno zahodit a odjet na cestu kolem sveta. Vse samozrejme jako vzdy vzejde z uveritelnosti postav, v tomhle smeru snad pro film nebyla stastnejsi volba nez drobounka Polley, zvladajici z Ann vytvorit lidskou bytost uz sklopenim oci a par usmevy. Z obrazovky nesleze v jedinem zaberu a sympatie, ktere si dokaze ziskat jsou v zaveru pro divaka... smrtici. "Nikdy sis nemyslela, ze si budes uzivat dest a zvuk listu, jako lide z knih, ktere jsi nemohla cist"

Strašně krásný, krutý příběh, téměř bez zbytečného tlačení na pilu, a úliteb současné generaci malých diváků. Filmy jako tenhle, z kterých jsem měl dětská traumata, si pamatuju nejlépe. Mezi současnými animáky, které se bojí rozrušit i to nejcitlivější dítě, vyčnívá o parník ve všech směrech.

Satira, která téměř nezestárla svým poselstvím, ale zpracováním už ano. Uměřený Sellers je perfektní dokonce i v roli královny, ani on ale není dostatečná náplast na ty dlouhé nudné pasáže propojující několik geniálních momentů. Ještě, že nápad s pidizemičkou rozhodnutou vyhlásit válku Americe je tak nosný a zábavný sám o sobě. ____ 4*, ale znovu už se na to nepodívám.

V mnoha smerech sympaticke sci-fi, ktere na chvili zahreje ochladla srdce milovniku robotu a budoucnosti, ale na druhe Ja, robot si jen hraje a svoji kolikrat nepatricnou blbosti a naivitou se samo vysralo do kategorie jednohubkovych a zapomenutelnych blockbusteru. Nicmene na hodinu a pul je s patricnou pripravenosti zabavne.

Sovák není Hrušínský, takže jeho Kalaš musí být úplně jiný, tedy i film je úplně jiný. Zatímco Kalaš / Hrušínský působí jako poměrně temná figura s arogantním chováním a buldočí zarputolostí, Kalaš / Sovák filmem prochází s aurou hodného strýčka. Přizpůsobeno tomu bylo tempo (které ač není nijak závratné se mi zdálo subjektivně rychlejší) i celkové vyznění filmu, kde se depresivní atmosféra nasáklá reálnou krví změnila na běžnou krimi o vyloupeném vlaku. Film sám o sobě ale tak běžný není díky vysoké kvalitě všech svých částí. Jen už jaksi působí poněkud méně originálně. __ Jo a Hanzlík zas jednou jede po Kolářové.

Kdo jiný by měl po Kozím příběhu oživovat náš animovaný film, než Jiří Barta? Aardmanovsky hravé, dětskou fantazií napěchované dílko s výbornou hudbou, od režisérského velikána a se stopáží tak akorát na jednoduchoučký příběh. Rád bych to viděl jako malý.