Režie:
Josef MachKamera:
Josef StřechaHudba:
Luboš FišerHrají:
Jiří Sovák, Radoslav Brzobohatý, Jaromír Hanzlík, Květa Fialová, Bohumil Šmída, Daniela Kolářová, Josef Bláha, Josef Langmiler, Jaroslav Moučka (více)Obsahy(1)
Z pražského Hlavního nádraží vyjíždí na Moravu běžný rychlík, ovšem tentokrát se zvláštní zásilkou, kterou v poštovním voze hlídá stráž Veřejné bezpečnosti pod velením poručíka Lenka (R. Brzobohatý). Zásilku tvoří zbrusu nové bankovky, určené do oběhu. Během cesty však dojde na krátkém úseku trati ke dvěma tragickým událostem. Na 196. kilometru je zavražděna mladá žena, o pět kilometrů dál dojde k explozi poštovního vagonu. Případu se ujímá major Kalaš (J. Sovák) s mladým spolupracovníkem Karlíčkem (J. Hanzlík). Prvním podezřelým je právě poručík Lenk, který výbuch jako jediný z ostrahy přežil. Ovšem záhy se ukáže, že Lenk zůstal naživu jen díky tomu, že jej skutečný pachatel omráčil, a že stopy k rozuzlení záhady vedou zpět do Prahy… Tento film ze série o majoru Kalašovi jako jediný nenatočil režisér Petr Schulhoff, jenž stál za filmy Strach (1963), Vrah skrývá tvář (1966), Po stopách krve (1969) a Diagnóza smrti (1979) nýbrž Josef Mach. V tomto filmu si hlavní roli taktéž nezopakoval Rudolf Hrušínský, jako ve zbývajících, ale Jiří Sovák. (Česká televize)
(více)Videa (1)
Recenze (196)
Tak nám vyměnili majora Kalaše a s tím se zcela změnila jeho osobnost. Z kdysi lidského vyšetřovatele se stal nepříliš zdatný detektiv, který jen štěká kolem sebe rozkazy a všechny bezdůvodně systematicky uráží. Navíc nám vraždění vystřídala jediná vlaková loupež. Celý díl je nechutně rozvleklý a extrémně nezajímavý. V závěru mě to celé postupně přestávalo zajímat a už jsem tomu nevěnoval moc pozornosti. Extrémní pokles kvality, co se týče nového otravného charakteru vyšetřovatele i případu samotného. [25 %] ()
60% — V pořadí čtvrtý film s majorem Kalašem byl tak nějak „vsunut“ do původní série. Místo Petra Schulhoffa ho natočil Josef Mach a Kalaše v něm místo Rudolfa Hrušínského hrál Jiří Sovák. Tato konfrontace „na dálku“ mezi oběma protagonisty má ještě tu pikantní příchuť, že to byl podle Sováka právě tehdejší národní umělec Hrušínský, který se později svým nesouhlasem spolupodílel na tom, že Sovák nebyl po zotavení se z úrazu přijat zpět do souboru Národního divadla. Co se týká majora Kalaše, skončila tato konfrontace podle mého názoru nerozhodně. Oba filmy i oba Kalašové jsou tak rozdílní svým pojetím a zároveň tak svébytní, že mají oba nárok na existenci. Narozdíl od Schulhoffovy série, která je pojata víc vážně, je film Na kolejích čeká vrah natočen trochu odlehčeněji a s určitou nadsázkou, jejímž nositelem je především Jiří Sovák se svými hláškami. Přitom se nejedná ani o komedii, ani o parodii, ale o seriózní detektivní příběh s některými na tehdejší poměry velkoryse pojatými scénami (explodovaný vlak). Co se mě týká, líbí se mi oba Kalašové, i když u toho sarkastičtějšího v podání Jiřího Sováka se bavím o trochu víc. ()
Obávám se, že na kolejích většinou nečeká vrah, ale imbecil (či jeho ženský ekvivalent), který se nechá rozčlenit a následně roztahat po dvou kilomerech trati, zacáká okna prvního vagónu, střeva umně namotá na nápravu a způsobí zpoždění jako prase. Ve špajzáku to je vcelku putýnka, ale co když nebohý cestující sedí na sucho někde v nekuřácké dvojce? Takové sebevrahy bych zabil! A to je asi tak vše k tomuto filmu.... Snad jen: snesitelná detektýfka, Sovák ve formě a Hajzlík těsně před ní. ()
Černobílý kabátek spolu se sugestivní kamerou dodávají příběhu zvláštní dobové kouzlo i ležérní styl - a ruku v ruce s nadstandardní zápletkou vyvolávají odpovídající atmosféru. Nicméně ... jen tak na okraj: Jiří Sovák je O.K., o tom žádná, ovšem zárovn musím konstatovat, že Rudolfu Hrušínskému postava majora Kalaše sluší o poznání víc ("Strach" - 1963, "Vrah skrývá tvář" - 1966, "Po stopách krve" - 1969 a "Diagnóza smrti" - 1979). ()
Major Kalaš v podání Jiřího Sováka a místo Petra Schulhoffa na režisérské stoličce Josef Mach. Odlišný je i kriminální případ, kterým se detektivové zabývají. Velká vlaková loupež oproti minulým případů krutých sériových vražd. S původními "kalašovkami" je lepší nesrovnávat a pak je možné si tuhle pořád ještě slušnou kriminálku v pohodě užít. Jiří Sovák a jeho nezaměnitelný sarkastický humor - "Bude spát jinde a nemá sbalené pyžamo" -- Ano, chce spát nahá a tomu musíme zabránit" je tím, co si člověk prostě bude pamatovat, stejně jako působivou úvodní scénu se zastřelením náhodné svědkyně. Zbytek je slušně zvládnutý standard , a to i s ohledem na tentokrát opravdu docela divoce vykonstruovaný případ. Laťku pak trochu zvedá samotný závěr s nečekaným odhalením, kde mohu jen konstatovat, že mě zase "kalašovka" vypekla. Lehce vrávorající čtyřhvězdí. ()
Galerie (17)
Zajímavosti (26)
- Úvodní scéna jedoucí soupravy převážející peníze je složena minimálně ze tři odlišných záběrů na jiné vlaky. Poznáme to především podle lokomotiv - v prvním záběru vidíme typ 477 "Papoušek", záběr při odjezdu z nádraží divákům představuje lokomotivu 498 "Albatros" a při jízdě po trati defiluje nejčastěji typ 475. Pozorní diváci si také všimnou různého počtu vagónů a v některých záběrech na vlak docela chybí poštovní vůz. (Robbi)
- Cca v čase 01:15:00 vchází "Louskáček" (Bohumil Šmída) do kanceláře majora Kalaše (Jiří Sovák). Levou rukou otevírá dveře, zatímco Kalaš jde za ním. Hned v následujícím záběru zevnitř kanceláře ale dveře otevírá Kalaš. (Jarek572)
- Při prvním přeletu vrtulníkem nad místem výbuchu je jasně vidět, jak vagón hoří a jak šlehají plameny z oken ohořelého vagónu. Při druhém přeletu (což mohlo ve skutečnosti trvat maximálně pár desítek sekund) již však vagón nehoří a z oken stoupá pouze dým. (Elisebah)
Reklama