JohnCZ

Nepřímé spoilery! Nebudu popírat, že jsem se trochu samoúčelně nechal nalákat názvem a do filmu se bez jakéhokoli zjišťování vrhnul takříkajíc naslepo. Je to jednoduché komorní drama o jedné místnosti a několika lidech, s fajn kamerou a dlouhými scénami bez střihu. Ovšem, i když to možná odpovídá tehdejší době a dost možná i rumunské nátuře, nemůžu říct, že by mě tenhle příběh tradiční rodiny, kde když uplakanou těhotnou manželku zrovna neuráží a neřeže manžel, tak ji uráží a řeže kovaná soudružka tchyně, úplně oslovil.

Snad i samotným tvůrcům muselo být jasné, že tímhle zaryté fanoušky herní série příliš nepotěší. Tahle adaptace není žádný fanservis a jde si zcela a naprosto svou cestou a nebýt těch několika postav a názvů, prakticky ani nepoznám, že se jedná o Resident Evil. Do role Alberta Weskera, který je v herní předloze běloch navíc ještě s výraznými árijskými rysy, obsadit vyloženě čokoládového černocha považuju od Netflixu vyloženě za trolling haterů. Lance Reddick je ale výbornej a celej seriál hodně zvedá nahoru. Se scénářem je to už ale horší. Příběhově je to vlastně dost banální a postavy často jednají dost nelogicky, v některých ohledech až hloupě. Opět tu mám ten pocit, že má Netflix u své tvorby problémy s pacingem epizod a efektivní dramaturgií. Slow-burn tempo vyprávění by mi nevadilo, ale seriál jako kdyby úplně nevěděl, na jaký žánr se zaměřit. Chvíli sledujeme teen drama, chvíli survival, posléze zase okrajově fušuje do hororu. Což by samo o sobě nevadilo, ale jedno neustále přerušuje druhé, co do tempa je to dost rozhoupané a nesourodé a dost dlouho mi trvalo, než jsem se do děje pořádně dostal. Ale nakonec mě to celkem chytlo. Vizuálně to vypadá úsporně, ale docela pěkně. I ta trocha akce, které je ale k celkové stopáži naprosté minimum. V součtu mi z toho vychází sice možná slabá adaptace, ale jinak obstojný průměrný seriál. Hysterický odpad! určitě ne.

Čína je jednoduše kombinací starého dobrého rudého komunismu postaveného na iluzi, nesvobodě, lžích a manipulacích, ale zároveň i toho nejhoršího z kapitalismu, kde zase vládnou peníze, prospěchářství a fixace na materiální statky. A Nebe je dokumentem, kde silný obsah naprosto přebíjí nemastnou neslanou formu. Ten nesoulad je takový, že to ve mně vlastně způsobuje dokonce nechuť film vůbec hodnotit. Každopádně je to ale zase taková ta oči otevírající záležitost, která mě opětovně donutila si o něco více vážit toho, co máme a v jaké zemi žijeme. Vážit si - jmenovitě: života beze strachu, po všech stránkách dobré životní úrovně, čistého zeleného prostředí, osobních svobod, možnostmi vyvíjet aktivní zájem o veřejný život a blaho země a především, relativně zdravě nastaveného mindsetu společnosti, úrovně lidské empatie a zdravé mezilidské interakce bez jakýchkoli výraznějších děsů ze sebe navzájem. Važme si toho, že jsme společností, které nejsou věci a lidé okolo nich jedno. Nic z toho není samozřejmost.

V rámci současné BBC Earth tvorby ničím výrazně nevybočující, ale to neznamená, že to pořád není špička dokumentární tvorby o zvířatech. Protože to bezpochyby je. Dokonalé záběry, dokonalý coloring a povětšinou takřka dokonalý obraz celkově, dokonalé ozvučení, dokonalý komentář špičky ve svém oboru a trocha té dramatizace dosažena dynamickým střihem, byť v tomto ohledu musím podotknout, že BBC v některých dokumentech zašlo ještě o stupínek dál, třeba i díky intenzivnější hudbě. Osobně mě nejvíc bavila epizoda o Evropě, která v rámci této tvorby přináší něco zcela neokoukaného. Jinak je ale Seven Worlds, One Planet důvěrně známou kombinací fascinace, důrazného varování, ale i naděje. Byť se nemohu zbavit dojmu, že s ohledem na sebestřednou a destruktivní povahu člověka, je ta naděje každým rokem a s každým odvysílaným dokumentem tenčí a tenčí a to z jednoduchého důvodu - dobro a nezištnost těch několika málo uvědomělých, kteří pro ochranu přírody skutečně něco dělají, se nikdy svou silou nevyrovná hamižnosti a ignorantství těch, kteří s vidinou zisků přírodní zdroje neudržitelně bez ostychu a často i zcela iracionálně drancují. A nosorožec tuponosý ukázaný v samotném závěru je jen jedním z mnoha důkazů. Jak rád bych se v tomto mýlil.

Milý magický začátek se postupně překlápí v přeplácaný bizár, který střílí docela vtipné, ale do tohoto příběhu naprosto nehodící se popkulturní odkazy, ale tu opravdovou sílu a srdce pravé disneyovské pohádky ve finále úplně postrádá. Velmi rychle se to zvrhne do polohy rozdováděné bezduché taškařice, kde se postavy objevují a zase mizí, bez ladu a skladu se skáče z jedné atrakce na druhou, ale divák se prostě nudí a s vypětím všech sil vyčkává alespoň na dojemné závěrečné shledání. Jenže emoce tu bohužel vůbec nefungují a Pinocchio je tím svým přehrávaným pištěním spíš otravný. Ale co mě teda nejvíce zaráželo, právě i proto, že film alespoň vizuálně vypadá většinou dost hezky, jsou dost výrazné čistě technické chyby - glitchující CGI na několika místech a nezvládnuté nasvícení v závěrečné scéně, která z ničeho nic, narozdíl od zbytku filmu, působí, jak kdyby neprošla pořádnou postprodukcí. Zemeckisi wtf?

Dějová kostra sice jednodušší, ale vizuálně je to nejlepší Burton. Tenhle temný gotický špinavý setting mě fakt hodně baví, stejně jako vtipnej, ale přesto odvážnej, konstábl posera v podání Johnnyho Deppa jakkoli to může znít jako oxymóron.

Některé báchorky mi sedly více, některé méně (já ty cirkusáky prostě nemusím) a byly mi protivně obdobně, jako postavám ve filmu. Občas mi to připadalo trošku zmateně vyprávěné, ale nakonec si vše přeci jen sedlo a čím více se film blížil ke svému závěru, tím vice si mě omotával kolem prstu a dojímal. Dost jiný Burton, ale přesto je to pořád on.

Next pracuje s mým oblíbeným námětem a v prvních 4 dílech nabírá parádní tempo. Co díl, to napětí. Co díl, to paranoidní tísnivá atmosféra skryté hrozby, která každou minutou exponenciálně roste, což značí, že brzy nebude v lidských silách ji pochopit, natož zastavit. Zároveň nechybí celá řádka originálních twistů a pohrávání si s myšlenkou, jak je celý propojený systém založený na čipech a internetu lehko napadnutelný - obzvlášť, pokud by útočníkem byl někdo, kdo není člověk s omezenými kapacitami a ani jednoduchý účelový virus s jasně daným programováním. Líbilo se mi, jak je to celé zpracováno střízlivě a uvěřitelně, žádné velké sci-fi nebo nerealistický technoblábol. Proto je mi vlastně dost líto, že tomu nakonec dávám jen tři rudé. Ve druhé polovině to úplně ztrácí ten původní náboj a ze slibného seriálu se stává spíše thrillerová televizní rutina jedoucí setrvačností až do poněkud uspěchaného finále, navíc s umělou inteligencí, která vlivem scénáře postupně spíše hloupne než naopak.

Burtonův režijní rukopis připomíná akorát pestrobarevný vizuál, ale reálně tu skoro není znát. Což vlastně vůbec nevadí a film se daleko více soustředí na obsah. Ten je vlastně docela banální, ale zároveň tak nějak prostě ze života. Úplně ten nejklasičtější příběh o holce se Stockholmským syndromem, ve kterém se chlap musí nejdřív začít vyloženě chovat jako totální ultrakretén, aby ji to konečně došlo. Samozřejmě, americké padesátky jsou poněkud polehčující okolností, neb tato doba emancipaci příliš nenahrávala a líbilo se mi, jak je tohle téma napříč filmem neustále, avšak velmi s citem připomínáno.

Nejsem úplně odborník na muzikály, ale zároveň si sem tam rád naordinuju muzikál s pěknými melodickými písničkami. Což ty v tomhle filmu většinou moc nejsou a tak trochu jsem si říkal, že to vlastně muzikál být ani nemusel. Ten zbytek je totiž nadmíru povedený sám o sobě a obstál by i bez toho zpívání. Tenhle depresivní Rkový Burton s velmi stylizovaným násilím a ponurou, lehce hororovou, leč stále do jisté míry pohádkovou atmosférou, mi velmi sedí a i přes místy dost okatý digitál a ne úplně 100% nasvícení i parádně vypadá. Závěrečný frame by zasloužil zarámovat.