reqiuem

víceméně k jasnýmu obsahu není moc co přidat..možná jenom to, že Absurdistán je vážně po všech stránkách absurdní, Ale nese v sobě pár zajímavejch momentů, který nakonec rozhodly o tom, že tento snímek nedopadl v hodnocení ještě hůř..řekl bych skoro až novodobá podoba iniciace, v níž mladej kluk prokáže, že je připraven zařadit se po bok "dospělých"( který maj snad v celym filmu jenom jediný poslání a to je vylejt si mozek a nebo vymejšlet způsoby, jak se vyhnout nutný opravě ropovodu- což jsou mimochodem fakt vtipný scény, který jsou universální na jakoukoliv dobu nebo místo- řečeno slovy klasika:"chlapy":-), ač jeho cíl podlehl inovaci a naplno odpovídá slovu absurdní(a o absurditě se už myslim zmiňovat nemusim, protože člověk tenhle film ani nemusí vidět na to, aby pochopil, že v něm není normální vůbec nic)..no zatim je to jen jeden moment, ale časem snad něco přidám..každopádně lze tento snímek vnímat na několika rovinách a myslim si, že vychodní prostředí tomu dodalo potřebnou surovost..

Tak tohle asi neklapne. Každýmu tvůrci seriálů je jasný, že pilotní díly jsou klíčový. Zdá se, že na Alcatrazu se v tomhle smyslu něco zvrtlo. "Tajemství" sice vypadá dostatečně "mysteriózně" a dost by mě zajímalo, jak to chtěj scénáristi racionálně obhájit, ale nemůže stačit k tomu, abych vydržel 9 porcí nudy. Mimoto zdá se, že seriál bude mít kriminální základ a to dost nesouhlasí s tím, co bych od něho očekával.

Film Andělé a démóni jedalším bratříčkem filmů typu ""search and destroy"" nebo něčeho podobného, co tak rád přirovnávám k Lovcím pokladů. Tenhle typ zápletky už je pro mě osobně dost vysušenej a originalitu sbírá jenom ve scénaři a efektech(smršt intelektuálních dedukcí, který překombinuje natolik, že když si je odmyslíte, tak zbyde jenom to, o čem mluvim). Na druhou stranu je ale fakt, že nikdy nebude něčím, co by nudilo a co by mě znovu nenalákolo do kina, protože těch možností po čem zábavně pátrat je nepočítaně..

Jak uvěřit tomu, že něco tak ušlechtilýho a krásnýho může vzejit z pera muže, jehož osud je tak pochybný, jenž zřejmě nikdy nemohl prožít to, o čem tak prozíravě vypráví?.Rozeznít můzu může v duši člověka spousta věcí, ale jen s těmi skutečně pravými, přichází i pravé verše. Emmerichova fikce se snaží usmířit zjevný? rozpor mezi domněnkami a pravdou. Nehodlá zahnat pochybnosti nebo vytvářet nové namísto původních. To, co je ale pravdou nijak potlačit nedokáže a ani nechce a tím je, že pramálo zaléží na autorovi nebo jeho původu. V době, kdy byl film hudbou budoucnosti je divadlo prorokem a ikdyž už se dnes pod tíhou nového lehce ztrácí, tak Sheakespear zůstává. Výlet do minulosti se tak v každé době (a směšně málo při tom záleží na médiu) stává aktuálním a příběhy zdobené vytříbenými, nikoliv však marnivými slovy mohou zase zářit. Možná je to jenom tím, že se historie neustále opakuje a tak k zestárnutí slov namířených proti "vysoký" společnosti snad ani nemůže dojít. Škoda jen, že se v podrůčí scénáře stávají slova o něco málo ostřejšími(i když úmysl byl asi opačný), tak, aby k nim mohly být přiloženy životy všech dobových přátel i nepřátel divadla. Nicméně kontrmelce s časovými přechody až příliš zamotávají už tak zamotanej příběh a ani kdybych si graficky znázornil Tudorovskej rodokmen, tak nemám šanci se ve všech těch větvích zorientovat(nehledě na to, že některý tam dokonce ani nemaj bejt!-což je nakonec důvod, proč je chce zahradník/Cecil ostříhat). Líbí se mi ale koncept potlačení herectví(vtipně doložený bezděčným faktem, že všichni vypadaj ve faceliftu dost podobně, zatímco s časovými přesuny jako by šlo úplně o jiný herce), autorství, zpodobení divadla jako chrámu(tak jak mluví Canudo o filmu), na jehož prostoru se všichni společně oddávají tomu samému a při tom každý jinak. Takhle nějak si to představuju. Bohužel realita je taková, jakou ji Emmerich ukazuje v závěru.

svět gest a slov, která nejsou vyslovena je odkazem a jednou velkou vyslovenou metaforou,alegorií, mixem žánrů a výrazovejch prostředků,parafrází, přeplněnou symboly a je pokrevní příbuznej s filmy jako Metropolis nebo Svět zítřka(to je spíš vzdálenej příbuznej, kterýho už si moc nepamatuje)-akorát využívající postmoderní tendence, čímž dává trochu podprahově najevo, že tohle není film z 30 let...kam jinam lépe vtlačit práci s textem než do "němýho" filmu, kterej je ještě k tomu černobílej a reaguje tak i svou formou na obsah, kterej zároveň dává vyniknout textu jěště víc........absence hlasu je absencí svobody

Kim ki duk a jeho zpověď typu "milý deníčku" (nebo spíš milý deníku). Jako poutník hnaný prozřením podstaty společnosti, se Kim vydává do zapadlý vesnice, aby si nepříjemnými výkřiky zameditoval nad svou kariérou, poodhalil vnitřní pohnutky a dokázal si, že má na to, aby natočil film-sám a bezpodmínečně. Hned první otázka, která se nabízí-bylo takové sebevyloučení ze společnosti kalkulem? Upřímnost, se kterou se Kim svěřuje kameře je vskutku zdrcující a nepřipouští žádnou sebecenzuru. Upřímnost tak silná, že se Kim nebojí rozbrečet nad vlastním filmem, chvástat své ego, několika pohledy procházet plakáty svých "slavných filmů. To, že je takovou až místy příšernou sebestřednost schopnej veřejně ventilovat je pro mě cennější, než ho furt vidět, jak pije roztavenej sníh a hraje si na mnicha(což může na jednu stranu vypadat rovněž jako kalkul). Samozřejmě- většina režiséru by na kameru nikdy nebrečela, nemluvila o tom jak moc jsou úspěšný nebo jak na ně čekají věrní fandové- většina režisérů totiž není takhle upřímná. Dobře si uvědomují před jakým médiem to stojí a jak moc může změnit pohled na jejich osobu. I Kim si tohle samozřejmě uvědomuje. Opravdu málokdo dokáže veřejně prohlásit, že je na sebe hrdý nebo že opravdu něco dokázal. Zavánělo by to přeci egoismem. A to nikdy nevypadá dobře. Spíš než o Kimově tvorbě se tak dozvídáme o jeho povaze. Skutečně ho poznáváme. Tak proč tomu dávám tři? Protože i tenhle aspekt se může jevit jako vyslovený kalkul. Jako přetvářka. A právě nejsilněji ve fázi, kdy mluví o tom, jak neustále(i při tom, když sám sebe natáčí), přemýšlí jak scénu zachytit nebo ji udělat líp. Paradoxně tak největší upřímnost(možná) přináší největší pochybnosti./ Když si ale promítnu některý postavy z Kimových filmů, nemůžu se ubránit dojmu, že jistá dávka agresivity a bezprostřednosti(se kterou například zpívá svou současně asi nejoblíbenější melodii) k němu patří a je myšlena upřímně. Uvidíme jak moc mu uškodí nebo prospěje./MFF

Tohle měli pustit Alexovi z Mechanickýho pomeranče. Perfektní vymejvárna mozku. Takový malý cvičení z op-artu.

tady někdo přeskočil pár stránek a některý úplně zbytečně přidal a doplnil o roztomilý a až moc snaživě "pěkňoučký" scény(Luhrmann je pak zvlášť ujetej na mlhu, prt ji ve filmu bylo tolik, že už mi pak ke konci lezla pěkně na nervy)-opakovenej vtip už neni vtipem..každopádně je to asi jedinej způsob, jakým umí vytvořit nějakou atmosféru, prt jinak se mu to fakt nedaří..otázkou pořád zůstává, jestli jsou scény, který jsou na první pohled počítačově vykonstruovaný, dodány do filmu úmyslně se záměrem dostat do něj určitej druh ironie, což se mi zdá pravděpodobnější, prt u tak vysokorozpočtovýho filmu by to bylo více než podezřelý, kdyby tomu bylo jinak a nebo Luhrmann selhal jako rejža..každopádně první polovinu to funguje výborně, prt obraz je podřízeny scénaři a de s ním ruku v ruce..v druhý půlce jde všechno do háje a to tím způsobem, že teď už trapný scény zůstavaj a děj zvážní a ironie se vytratí..díky tomu pak můžu charkterizovat film jako "balanc na hranici mezi kýčem a snad historicky laděným westernem"-to ale vůbec nezní hezky viďte?

spíš bych dal 4,5* ..už jenom hereckej výkon, který předvedl Daniel Day-Lewis je obdivuhodnej..poslední scény mi tak trochu připomněla Jacka Nicholsona v Osvícení (krutost, bláznivost, nepříčetnost)-je zajímavý sledovat vývoj jeho postavy a to, jak postupem času ztrácí a zároveň získává vlastnosti, který z něj udělají úplně jinýho člověka ..je až opravdu s podivem, jak dlouho si film vystačí bez jedinýho slova..díky tomu jsem se cítil mnohem líp vtažen do děje, než by to zajistil sebedelší úvodní monolog..

přesně tak to dopadne, když má nad vámi někdo moc, ale vy o tom nevíte..důsledek lidský blbosti a naopak lidský vynalézavosti..pak to musí nutně skončit tak, jako tady..teď mě napadá příklad s hokejem :-D..když de do tuhýho začne se faulovat..no najít se v tom toho dá dost ..