blackJag

Podobně jako TICHÉ MÍSTO, přetěžuje "ptačí krabka" jeden ze smyslů, tentokrát zrak. Přiznám, že atmosféru film má, i když ta hysterie a bodycount dávají asi takový smysl, jako Sandřina obličejová mimika (prostě stačilo mít zavřené oči)... 70%

Z tohoto filmu se v pasti ocitne leda váš mozek. Předvídatelné, laciné a hloupé. Vylézt nahá z vany nemohlo stát Naomi zato. Ani náhodou (ale vylezla). 30%

Nejde to nezmínit, BIG LEBOWSKI meets STRACH A HNUS V LAS VEGAS a ještě se do toho pěkně poťouchle uchechtává (takový expresní projev radosti jsem neslyšel minimálně od AMADEA a legendárního hýkání Toma Hulceho). Odvaz, kterému je všechno u prdele. 70%

Cooper si střihl nejroztomilejšího ožralu za hóódně dlouhou dobu a i ta nosanda s příšerným pseudonymem neudělala ostudu, takže? Takže nic, příběh je tuctovka, silné momenty tam jsou, ale také spousta slabých (všechny "popové" momenty), režijně to není zlé, ale šlo to vůbec vyloženě posrat? Sázka na jistotu, které se přetavila do nevídaných rozměrů. 60%

Clint na odpočinku (tzn. v plném zápřahu - kolikrát už prohlásil, že tentokrát naposled?) a film v odpočinkovém módu. Nenadchne, neurazí, staroušovi v každém případě respekt. 60%

Průměr, který dolů netáhne ani tak řemeslná stránka, jako vakuum ve vztazích mezi postavami (nulová chemie mezi Tomem a blonckou) a jejich charakterové vykreslení - Cruise jako by násilně vykopli z jeho prověřeného rejstříku - co pak ale zbude? Silné rozpaky. 50%

Atmosféricky je film vydařený, ve výsledku jde ale o variaci, která svou neobjevností může v závěru zklamat. Já to měl tak na půl, nic jsme nečekal. 70%

Nekomplikovaná pohádka pro dospělé plná ponaučení a porozumění. Dobře zahraný feel-good movie, který je příjemné sledovat (divák má pocit, že proti předsudkům tak vlastně dělá maximum), ale ostré hrany, po kterých by se mohly zanítit jizvy, zůstávají jen fata morgánou. 70%

Vlastně dost obyčejný příběh (nebo jeho krátká sekvence), který může být nenásilně poučný, stejně jako nekonečně nudící - záleží na tom, z jakého konce to člověk vezme. Je nasnadě, že vlastnost imaginárního souznění s různými úrovněmi svého života, by byla dost užitečná pro každého :-) a Mamoru Hosoda se s tímto tématem nepopral špatně. 75%

Ta první část filmu, kratší, přísně účelná, jako počínání jejího filmového hrdiny, se mi líbila hodně, Mikkelsen toho dá hodně jen mimikou. V druhé části je to taky celkem ok (k čemu by taky bylo zbytek času se dívat na další variaci ledové rutiny), je jasné, že se musel děj nějak posunout, ale za mě, já bych tu závěrečnou krizi osobnosti zas tak nezveličoval (a mystiku bych do toho netahal vůbec). 75%