UncleG

Celkově vlastně docela koukatelný kousek, jehož plusy spočívají převážně v kvalitní výpravě, kameře a světlu. Jedna z mála "pohádek" za poslední roky, u který jsem neměl potřebu promočit si kamaše hanbou a trapností. Jenže! Samotný Krakonoš neukrývá žádná tajemství! Neboť (zdá se) je již několik století vnitřně zcela mrtev. Švehlíkův depresivní fousatec není ani náhodou strašlivý a nevypočitatelný vládce hor, který když se zlobí, lítají oblohou blesky z Medvědína až do Poniklý - kdepak, je to jakýsi zlomený jedinec bez náznaku emoce, co sedí doma a  vyřezává fajfky. Plahočí se filmem laxně, tiše, rezignovaně. Není v něm ani za mák tajemnosti, hrůzostrašnosti nebo nedej bože nějakého chlapáctví. Scéna, v níž Krakonoš přileze zkroušeně domů a řekne hlasem zpráskaný subiny: "Dobře jsi ty bramboráky upekla, Liduško", měla skončit tím že se po těch slovech sesune mrtev k zemi. A Liduška stejně prázdně a bez emoce prohlásí: "Chudák. Zemřel smutkem"...

Jsem doposud netušil, že jméno "Žérár" je odvozeno od slova "žráti". Dramaturgie celého filmu spočívá v tom, že stoletej a dvěstěkilovej Depardijé se někde opírá o zeď, sedí na židli, sedí za stolem, opírá se o auto nebo náhodou s vypětím všech sil postává. Přičemž jeho brilantní obličejová mimika osciluje mezi polohou "Mrtvej Ben Affleck" a "Nafouklej utopenec v rybníce". On tam už v těch očích vůbec nic nemá. Nic.

Hele, mně prostě nebaví koukat v televizi na lidi, jak někde sedí a něco rozmělňujou v hubě. Tentokrát si naše milované ČéTéčko místo olezlýho, mastnýho a upocenýho Donutila do "gastrocestopisu" nasadila postavy výrazně sympatičtější. Nicméně ani protagonista, kterýho po minutě vysílání nemáš chuť poslat flying dropkickem na výlet z útesu, mě nedokáže přesvědčit o jakýmkoli přínosu tohohle formátu. Zábavný na tom celým je možná jen to, že se cpou veřejnoprávní prachy na to, aby si nějakej vocásek vyjel na dovolenou a tam se přežral k prasknutí.

Jako chápu, že se tu Bolkové a Lolkové snažili po atmoséfrické stránce uplácat takovýho ušišlanějšího Ari Astera.  Problém je v tom, že jim vyšel nekozistentní kvazi-slepenec, který se žánrově přelívá z kriminálky do konspiračního thrilleru a odtud do pratchettovské parodie na kultisty, aby nakonec skončil jedním z nejzlověstnějších a nejkrutopřísnějších hororových závěrů...  Místy děsivý, místy nechutný, místy nechtěně sebeparodický, místy cheezy, místy nablblý, dějově hodně průhledný. To úžasné závěrečné Trepifajxlí finále mělo být jako koruna nasazeno na hlavu úplně jinýmu filmu.

Odporný šovinistický misogynní Predátor nevidí v ženě skutečného lovce a válečníka. A tak musí zhynout bídnou smrtí na smetišti genderových stereotypů. Naše hlavní hrdinka tak odkrouhnutím toho patriarchálního ksidlu z vesmíru dosáhne kýženého sociálního přijetí - nikoli jako prachsprostá a tuctová přežvykovačka bizoních kůží,  matka a pokračovatelka rodu, nýbrž jako velká zasloužilá bojovnice. Protože těch jsme v našich týpích potřebovali vždycky nejvíc. No, film je samožejmě plnej béčkový demence (ne, na koni v trysku se fakt nedá útočit tak, že by si toho nikdo nevšiml... Křesadlové pušky nemají patrony... závěrečná "past" je upřímně k smíchu)... ALE! Pan režisér Trautenberk umí natočit svižnou akci bez zbytečných keců a celý to pimrlový divadýlko celkem pěkně a zábavně odsejpá. Oproti megaprůjmu od Šejna Bleka (tady byla laťka shozena do latríny) je to celkem dobře zvládnutá žánrová řežba s takovým tím obligátním hollywoodským posláním...

Když se ti před jedenácti lety náhodně vygenerovala celkem dobrá televizní pohádka, tys od té doby nic lepšího nenatočil a teď chceš ze všech sil zopakovat úspěch prvního dílu. Aniž bys ale věděl, proč a v čem ta jednička byla vlastně dobrá a silná. Bambitka 1 totiž měla kromě pár povedených frků a funkční romance i zcela funkční a uvařený dramatický oblouk - takže nějaké to další "po dvaceti letech a pěti dětech" nutně musí působit jen jako zbytečné mlácení prázdné slámy. A taky působí. Vtipná a nechtěně zábavná je tu jen autorská snaha po vzoru jedničky za každou cenu zalátat do příběhu nějaké další "palčivé společenské téma" - co bychom si tak, soudruzi, v té naší komunální satiře vzali na paškál tentokrát..? Tak třeba šmejdy a jejich hrnce. Ehm, díky, ne. Výsledek je odvozený, slabý, neinvenční a polovičatý. Špatná story, velký špatný písničky, špatná romantika. Mělo to skončit tím, že si princ vzal hrčířovu dceru a žili spolu šťastně až na věky. Kudla!

Velmi bizarní směs klasických skladeb mixlou s nejprovařenějšími koledami nám v kulisách pozdně gotické fresky přednesla opěrní pěvkyně Jenkinsová. Tedy možná to byla ona, nebo šlo o realistickou gumovou pannu, obtočenou brilianty od hlavy až k patě. To se nějak nedalo poznat. Pan První housle, přestárlý hipster, se zase pyšnil olbřímím prstenem v hodnotě Bulharska. V předních řadách seděli samí bařtipáni a papaláši a jedna slavnostní uniforma oplácaná medailemi až na záda. Co by na tuhle kýčovitou a přepálenou pompu asi řekl nebohý František z Assisi?

Rozdíl v pojmech "Nekorektní" a "Naprosto bezduchá, zbytečně vulgární supersračka" je myslím poměrně zásadní. Film jsem bohužel viděl. Sice ne úplně celý, ale podstatnou část. A můžu suše konstatovat, že součet všech pozitiv se limitně blíží číslu -850.

Jak můžou posluchači a profesoři Akády jakkýmkoli způsobem reflektovat současnost či realitu, když jsou tak ztraceni ve svých rádobymoudrostech, že by nenašli vlastní řiť, ani kdybyste je do ní kopli... ?

"Půjdeme tam a tam a uděláme to a to." A pak tam jdou a udělají to... Sorry, ale učí se ještě vůbec něco na filmové scénáristice? ...  Viděl jsem jeden a půl dílu, protože nemusím sníst celé vejce, abych poznal, že je zkažené. ... Bylo to utrpení. Scénáristicky, dramaturgicky, filmařsky... Nuda, šeď, pusto. Obávám se, že Hřebejk neumí natočit dramatickou scénu. Všechno to tak prázdně bublá do ztracena jako horký bahno, bez nějakého napětí, vzrušení nebo nedej bože jiskry. Větší dobrodužství je sledovat jak praskají bubliny na vařícím pudinku...