UncleG

I mistr Žarmuž se někdy utne. Tady si hned na začátku uťal sekyrou všechny prsty a pak se na pahýlech snažil odehrát nějaké prapodivné maňáskové divadýlko. Nikdo po představení neví, co to bylo za nesmyslnej nudnej bordel, ale stejně tak nějak zatleskáme "za snahu".

"Půjdeme tam a tam a uděláme to a to." A pak tam jdou a udělají to... Sorry, ale učí se ještě vůbec něco na filmové scénáristice? ...  Viděl jsem jeden a půl dílu, protože nemusím sníst celé vejce, abych poznal, že je zkažené. ... Bylo to utrpení. Scénáristicky, dramaturgicky, filmařsky... Nuda, šeď, pusto. Obávám se, že Hřebejk neumí natočit dramatickou scénu. Všechno to tak prázdně bublá do ztracena jako horký bahno, bez nějakého napětí, vzrušení nebo nedej bože jiskry. Větší dobrodužství je sledovat jak praskají bubliny na vařícím pudinku...

Prázdno a pusto. Naproto bez spádu, děje nebo nedej bože napětí. Hodně velký špatný.

Vyprázdněný televizní zvratek vržený do tváře každého diváka, který snad od pohádky něco čekal. Kvalitativně zhruba na úrovni německých pohádek, které zpravidla dávají někdy kolem páté ráno. Obsahem díla je především to, že se tam někdo hýbe v historickém kostýmu. Jinak scénář o ničem, dramaturgie nulová, střih je naprosto tristní. Pokusy o humor snad nemá cenu komentovat. V podstatě každá scéná vyznívá jalově, prázdně... do ztracena. Nejvíc si ale užívám dialogové pauzy, v nichž každý herec jakoby čekal, než se věta jeho předřečníka vsákne do vzduchu a pak teprv začne mluvit. Zase jedou lahůdka, todlecto...

Arnold Schwarzenegger je Roman Mělník. Jako takhle: na světě jsou jen dva typy lidí. Ti, co vypadají jako Roman a ti, co nevypadají jako Roman. Někteří dokonce vypadají jako Roman, ale mají jiné křestní jméno. U takových lidí se většinová společnost shodne, že by se měli jmenovat Roman. Naopak, některí Romanové vůbec nevypadají na Romana. A pak je tady Arnold Schwarzenegger, co nevypadá ani jako někdo, kdo by mohl hrát někoho jménem Roman. A hlavně, prosím vás, když už je herec starej a nemohoucí, že by už ani obřímu hadovi v kravavé svatyni hlavu neusek,... Tak to neznamená, že ho můžete začít obsazovat do "charekterních" rolí, v nichž sedí a brečí. Moje hlavní chyba nastala, když jsem se přesně po půl hodině rozhodl proklikat filmem do bodu, kdy se tam konečně začně něco dít.... Nějaký to sekání hlav hadům a tak... A s hrůzou jsem zjitil, že jsem se proklikal až do titulků. Jako co?...

"Na hlavu mi serou bílí ptáci..." Teda při vší úctě k panu doktoru Honzákovi (a to ho mám jako osobnost velmi rád), tenhle pořad je jedním slovem příšernej. Radkin dokáže vést zábavné, smyslupné a poučné monology. Ale absolutně nezvládá vést s někým dialog tak, aby byl alespoň rámcově poslouchatelnej. Střih tomu celému navíc taky hodně nepomáhá. Mám pocit, že z osmihodinového hovoru vybrali v režii nějaký ten střípek, který někdo možná považoval za "zábavnou část" večera. Celkově z toho vychází nějaká podivná nudná splácanice, která musí nutně unudit i důchodce až do stavu narkoleptického.

Myslím, že v historii české (vysokorozpočtové) pohádky nebylo dosud natočeno nic tak úmorně nudného a bez drajvu. 99 minut, v nichž se naprosto nic neděje, poslouží maximálně jako kulisa k vybírání starý kůže zpod place u nohy. Čertovo brko řadím na úroveň Troškových ublemcaností typu Princezna ze Mlejna 2, jejichž přínos pro diváka spočívá v tom, že "se tam něco hejbe". V Čertově brku se naštěstí tolik neřve. To mi ale nestačí.

Film, ve kterým je nejvíc supercool zpomalovaček za zvuků supercool rocku, zobrazujících jak někdo někam náhodně jde. Naprosto tragická práce s hudbou, která jakoby chtěla vykrádat Ritchieho "Lock, Stock", ale žalostně selhává. Stejně tak jako na všech dalších filmařských frontách. V ústřední gerontí skupině by člověk těžko pohledal "cool zlodějskýho dědka", jakákoli sympatie s kýmkoli z hlavních hrdinů je nemožná. Zvlášť proto, že během 100 minut stopáže se zaměnitelní páprdové tak nějak podle generátoru náhodných čísel random klackují sem a tam, aniž by udělali cokoli, kvůli čemu by se jim dal držet palec. Závěrečná vykrádačka je zajímavá asi jako sledovat jak si chcíplá vopice užívá jízdu na porouchaným kolotoči.

Bažanti (Les Bidasses) vs Predátor, který touží státi se autistou. A kde jsou tam nějací prdící permoníci? A proč nikdo nespadl z balkónu do dvacetipatrovýho dortu?

Bože! Takže se zase (znovu a tudíž opakovaně) plácáme v nebi plném supertrapnejch vtipů na všemožné svaté a nesvaté... (Křéééééč!) a pak opět sestoupíme s čertem a andělem na povrch zemský, kde se tentokrát uděje jedna veliká prdlačka. A pak si na závěr za odměnu užíváme dalších několika rádobyhumorných laciných křečí ve vizuálně laciném nebi. Některé z "nebeských" nevtipů z prvního dílu byly považovány za tak zdařilé, že nám je dvojka musela připomenout. Radostí krvácejmež z očí, prosím!