Hrátky s peklem

Whoooa! Tenhle multižánrový maniakální filmový mazanec upekli pejsek s kočičkou. Film má parádní rozjezd a v první půlhodině se vůbec nezastaví. Krev, humor, meta vtipy, pomrkávání na filmové fanoušky, hra se žánry, sebeparodie, akční scény... A končí to více než dvacetiminutovou sekvencí, ve které se spolu řežou dva mafiánské klany, vzduchem létají končetiny, krev stříká na všechny strany, po zemi se válí kokain a všechno to natáčí rozjuchaní filmaři na kolečkových bruslích, kteří se u toho ďábelsky smějí. Zběsilému tempu značně překáží akorát občasné pokusy o seriózní pasáže, které se svou vážností do maximálně ujetého zbytku vůbec nehodí a působí spíš trapně. Jinak palec nahoru, zvlášť když víte, do čeho jdete, a vyhovují vám brutálně přestřelené šílenosti v japonském stylu. (09.07.2014)

Hodinu a půl dlouhá příprava na geniálně pošahanou ultragore ultraWTF bitku na katany. Tolik krve se ve filmu asi ještě nikdy neobjevilo a je to nádherně švihlé, ale taky "jen" nádherně švihlé - na rozdíl od starších Sonových filmů (filosofující psycho Suicide Circle a čtyřhodinový epos o focení dívčích kalhotek Love Exposure) mi tu byly postavy vlastně úplně ukradené, hlubší myšlenky neexistují, a příběh je taky v podstatě o ničem - opravdu je to všechno co se ve filmu děje jen kvůli té finální půlhodině. 8/10 (13.05.2014)

Fakt mazec.. Sono je srdcař a šílenej vědec, kterej vezme Cecil B DeMented a klasické Yakuza Papers, zavře je do místnosti se svíčkama, červeným vínem a romantickou hudbou a čeká co z očekávaného spojení vášně vyleze. Výsledek pak pokropí esencí z killa billa aby v šílené šermovačce vrátil žlutej overálek s černým pruhem zpět Bruceovi. Že z tohodle komentu nejste moc moudří? Nevadí.. Sono vám to vysvětlí s bezstarostnou lehkostí, která vám nitrožilně vpíchne dávku nadhledu na týdny dopředu. FUCK BOMBERS!! (03.02.2015)

Malá roztomilá holčička z japonské reklamy na bílé zoubky (ne, tu písničku už nikdy nechcete slyšet) přijde domů, sveze se v rybníku krve až do pokoje její matky, kde jí matčin milenec se šťastným výrazem oznámí, že ho její matka "dneska fakt dostala"... Snímek plný pravděpodobně geniálně parodických gagů na všechny ty japonské gangsterky, krvavé bijáky a milostné hříčky je ideální pro půlnoční projekce s lahví (lahvemi) vína, nějak jsem ho ale moc nepochytila a tuhle jeho promyšlenou filmovou dokonalost zas až tak nepobrala... (10.07.2014)

Moje prvé, relatívne, normálne stretnutie s týmto prapodivným Japonským režisérom (Šion Sono) dopadlo nad moje očakávania, skoro za 5*. S celej snímky som mal pocit akoby išlo o satiru na celú tú gangsterskú yakuza manga pop kultúru spolu zo zreteľom na samurajský Chanbara žáner. Neviem to ani riadne pomenovať ale vidím to tam. Keď ja Japonskú kultúru a kinematografiu až na pár výnimiek ( skôr by som to nazval štatistických odchýliek) nesledujem, nepáči sa mi ide o úplne iný svet mimo mňa. Ale toto malo proste toľko sviežich nápadov, nehorázne trefné charaktery a narážky na úplne všetko, že som neodolal. Mnohé veci čo na Japonských filmoch mám aj nemám rád tu boli doslova gurmánsky sparodované... A všetko to celé vyústilo do záverečného monumentálneho masakru. Obrovská škoda, že tvorca si nedokázal svoju brutalitu ustrážiť alebo nejako inak zobraziť než odpudivou digitálnou krvou. Čím viac striekajúcej krvi, tým viac manga štýlu to chápem ale mne to tam nesmierne prekážalo. (03.01.2015)