Anarvin

Lepší teď než nikdy naprosto přesně ví, jakým filmem chce být a na nic si nehraje. Vznikla tak předvídatelná, neoriginální, ale nekonečně příjemná pohádka o nabručeném vdovci, který zatnul zuby a řekl si, jestli by přeci jen nestálo za to, být ještě jednou v životě šťastný. Film pobaví, pohladí, občas rozněžní, ale nikdy nesklouzne k křečovité sladkobolnosti, která v podobných případech obvykle dovede velice spolehlivě pošlapat všechno ostatní, co se povedlo. 7/10

Noe je pro mě poměrně rozpačitý film. Aronofsky na jednu stranu přesně ví, co chce říct a má schopnosti k tomu, aby to říct dovedl. Film je po technické stránce ohromující, skýtá celou řadu opravdu silných momentů a nebojí se volný text Starého zákona patřičně vyždímat na maximum. Jenže i přes moderní vypravěčské prostředky a až nečekaně výraznou psychologii postav je to celé pořád jenom staré známé biblické podobenství. Sice v opravdu luxusním kabátku, ale i tak plné symbolů a archetypů, vyprávěné zjednodušující mytologickou optikou. Aronofksy má pocit, že je ústřední poselství natolik nosné, aby stálo za to jej šířit v na plátnech, mě o tom přesvědčit nedokázal. Z kina mi zůstal slepenec podařených jednotlivostí. 7/10

Nejlepší animák od roku 2010, kdy jsme dostali geniální dvojboj Toy Story 3 a Jak vycvičit draka. Film vypadá naprosto skvěle, kameru mu může závidět kdejaký hraný akční snímek, neustále se něco děje, perfektně se střídají dobrodružné, akční, humorné i emotivní momenty. Celkově je vyváženost až neuvěřitelná, takhle má prostě vypadat perfektně odvedená hollywoodská práce. Do všech těch skvělých vizuálních nápadů a přehršle vtípku navíc autoři nezapomněli přimíchat porci srdíčka, které tepe jednoduše, účelně a upřímně. Smál jsem se, byl napjatý a brečel. Určitě ten film hodlám vídat znovu a znovu.

Neskutečně sympatický "malý" film, který i s minimálním rozpočtem ukazuje, že hlavní je nápad a srdce. Fanoušky sci-fi film asi vyloženě oslovit nedokáže - triky jsou někde na úrovni Červeného trpaslíka - avšak jedná se o výbornou komedii proloženou fantastickými hudebními čísly (mimochodem kapela Future Folk je skutečná). Takže kyblíky na hlavu, hudbu v srdci a rozjedem to!

Poslední díl Harryho má určitě epický rozmach, dokáže strhnout, ohromit, ale i emocionálně zapůsobit. To je bez diskuse. Připravuje ho přeci jen tým naprostých profesionálů, předloha má navzdory spoustě nešvarů určitý tah na branku a oblíbení herci ani tentokrát nezklamou. Na druhou stranu ale pořád trpí stejnými neduhy jako předešlé díly: I přes rozdělení poslední knihy na dvě poloviny bude mít problémy sledovat dějové nuance každý, kdo nemá opakovaně nakoukané všechny filmy a možná i to je málo - znát předlohu je jistota. Navíc stále není radno příběh příliš podrobně zkoumat - díky filmařskému umu Davida Yatese skvěle odsýpá a při zběžném pohledu si toho vůbec nevšimnete, ale při podrobnějším zkoumání vám začne naskakovat nepříjemně mnoho otazníků, za které ale může už nedotažená předloha. Pokud se ale necháte strhnout příběhem, čeká vás audiovizuální a místy i emocionální jízda, která knihou nepolíbeným navíc přinese celou řadu nečekaných překvapení. Vzhledem k dané předloze se finále zkrátka nesmírně povedlo a fanoušek si ho užije.

Lóve je důkaz toho, že i v našich podmínkách je možné natočit moderně vypadající snímek od mladých tvůrců pro mladé diváky. Čistě z technického hlediska si zaslouží obdiv, protože podobně natočenou záležitost v česko-slovenském prostoru hned tak neuvidíte. K tomu si připočtěte uvěřitelnou romantiku, porci humoru a poměrně přesvědčivě zachycený život generace mladých sobců, pro které je největší hodnotou povrchní zábava a vlastní potěšení. Bohužel, jakýmkoliv vyšším ambicím podráží nohy slaboučký scénář, který vrší klišé na klišé a vkládá postavám do úst tak strašně umělé a rádoby dramatické dialogy, až to vyloženě bolí. Zradu všeho povedeného dokonává vyloženě dementní konec, který snad ani nejde brát vážně.

Přes všechna varování jsem si dvojku nakonec užil víc, než jedničku. Většina akce se zpřehlednila, humoru neubylo, Downeymu s Lawem to pořád neuvěřitelně jiskří, výprava je překrásná a Zimmer patřičně burácí. Jasně, děj se potácí od nikud nikam a zbytečná (špatně napsaná) Noomi Rapace nesahá plnokrevné Rachel McAdams ani po kotníky, ale to mi vůbec nevadilo. Jako nesmírně zábavná jednohubka funguje Hra stínů naprosto v klidu.

V komediální rovině A-team funguje skvěle. A můžou za to především salvy hlášek a skvělí herci. Interakce ústřední čtyřky, to je pastva pro bránici. Ani stupidní děj by nevadil. Od nostalgického béčka snad ani nikdo víc než pospojování akčních scén nečeká. Kámen úrazu tkví v tom, že ty akční scény (jeden ze dvou pilířů filmu) povětšinou za moc nestojí. Často se odehrávají ve tmě, kamera dění zabírá strašně zblízka a stříhá se dřív, než se jeden stačí zorientovat. Zkrátka jsem většinou ani pořádně nevěděl, co přesně se na plátně děje. Finále se tváří velkolepě, ale díky stejným problémům je dost možná nejslabší částí celého filmu. Mohla to být oddechovka roku, takhle jde jen o smutné zazdění komediálního talentu party skvělých herců.

Čtyři lvi jsou strašlivě nevyváženou komedií. Pořádnými vtipy se v první polovině šetří a ty nejlepší známe už z traileru. Hlavní důraz je kladen na odvážnou politickou nekorektnost, která je sice chvályhodná, ale sama o sobě dobrou zábavu nedělá. Několikrát se o mě dokonce pokoušelo spaní. Všechno zachraňuje až parádní druhá polovina. V té mě Čtyři lvi každou chvíli nahlas rozesmáli a v samotném závěru se jim daří zabrnkat i na smutnější strunu, což vás po hodině a půl nadsazování velmi vážného tématu rychle uzemní zpátky do mrazivé reality.

Děcka nepřináší z hlediska příběhu a sdělení nic, co už bychom neviděli tisíckrát nikde jinde: Štastná rodinka nechává pod povrchem kvasit drobné křivdy, ty s narušením rovnováhy (katalizátor Mark Ruffalo) vyplavou na povrch a dochází k dramatickým konfliktům. Výsledkem dramatické linie je pak banální poselství o tom, že i když je soužití někdy obtížné, je rodina (nebo vztahy) nenahraditelná. Že tuhle famílii řídí dvě lesbické matky, to už je jen takový detail. V jádru totiž stejně stojí trefně napsané postřehy a dialogy, které jakoby vypadly z našeho každodenního života. Herci si navíc dobře napsané výměný náramně užívají a tak jde i přes značnou neoriginalitu, a závěrečné sklouznutí k omšelému moralizování, o neskutečně příjemnou konverzační komedii (s příležitostnými ostny dramatu). 7/10