chamonix

Veřejnost šokovala série vražd a během vyšetřování byly ve městě nalezeny i další pachatelovy oběti. Nakonec se policie dopočítala celkem sedmadvaceti mrtvých, jenže hrozí, že za jejich smrt nebude nikdo odsouzen. Před soudem usedl obžalovaný, který je v tak špatném psychickém stavu, že, zdá se, nemůže nést odpovědnost za činy, které spáchal. Aby se stoprocentně vyloučila možnost, že jde jen o velmi dobrého herce, který duševní nemoc předstírá, byl požádán o vypracování posudku jeden profesor a jeho diagnóza zní: těžká schizofrenie. Psychiatr jasně vidí, že před ním nesedí jeden člověk, ale že má před sebou v tom samém těle nejméně pět různých osob!

Gleb Volnov (Aleksandr Mikhaylichenko) a Jakov Levin (Valentin Gaft) jsou námořní kapitáni, oba velí na rybářských sajnerech v Archangelsku a jeden jako druhý má v profesním životopise nějakou skvrnu. První strávil, poté co připlul se svojí lodí v předvečer napadení Sovětského svazu do Hamburku, celou válku v německém lágru (a další rok ještě i v americkém), druhý má v papírech, že ztroskotal v kielském kanálu. Nebyla to jeho vina, ale na paměť oné události vždy ťukne do nové lodi v přístavu. A udělal to i tentokrát Volnovovi s jeho novotou zářícím MRS, jen to bylo možná silněji než jindy, takže měl opravdu štěstí, že si ti dva na první pohled sedli a už sepsaný protokol o námořní nehodě nakonec roztrhali.
Oba kapitáni mají před sebou úkol proplout Severní mořskou cestou na Dálný východ, kde předají lodě místním rybářům a zadání je to nelehké – nastupuje podzim a moře už začíná zamrzat. Navíc většinu posádky budou tvořit mladí kluci, studenti námořních škol na praxi. Mají být součástí konvoje, ale ani zkušený strojník Bitov, pro něhož to kvůli problémům se srdcem má být poslední plavba, nedokázal z motoru Volnovova sajneru vyždímat takovou rychlost, aby vždy stíhali vedoucí ledoborec, a tak je jednou sevřel led. Už se chystali přezimovat zamrzlí v arktické pustině, ale jako zázrakem se přeci jen vysvobodili. Jindy jim zase přímo uprostřed bouře stroje úplně vypověděly službu a tehdy zase na pomoc přispěchal kapitán Levin… Přes všechny potíže na moři tak nejtěžší chvíle, které zažívají během arktické plavby, přicházejí v přístavech, kde dostávají zprávy z domova.

Když nedokážeš svoji holku ochránit, můžeš ji alespoň nemilosrdně pomstít!

Po smrti svého otce se zase po dlouhé době sešli u rakve zemřelého jeho potomci. Moc společného toho dcera a syn, ani jejich rodiny nemají a bylo by to tak i nadále, nebýt poslední vůle mrtvého, který svoji nemovitost – jak jim oznámil notář – odkázal sousedce, s níž poslední roky žil. Svíčková bába Halina (Izabela Kuna) s manželem i podpantoflák Leszek (Rafal Rutkowski) s manželkou jsou zajedno v tom, že se dělit o dědictví s cizí ženskou nehodlají. A to se objevil ještě jeden člověk, co si chce taky kus dědictví urvat! Znenadání přijel jejich bratr, kterého nedávno propustili z vězení. 
Ti tři nakonec přeci jen společnou řeč našli. Nebožtík byl totiž pochován s tiketem sazky, v němž trefil šest ze šesti a tím pádem vyhrává 3 miliony. Proto se shodují v názoru, že je nutné mrtvého vykopat ven. Exhumaci nebožtíka však brání jako vykonavatelka posledního přání nebožtíka ta samá sousedka, co už je připravila o nemovitost, a to není zdaleka poslední nepříjemnost. O zakopaném pokladu se dozvěděl i zdejší farář a od té chvíle už není jisté, jestli vůbec budou z výhry něco mít, protože flanďák jim oznámil: „Co je na církevní půdě, patří církvi!“

Dum je domorodý chlapec z ostrova v jižním Pacifiku, který se vydává hledat perly na bájné naleziště, o jehož existenci se v jeho rodu předává pověst z otce na syna už po generace. Má k tomu sice jen domorodou rytinu na starodávné dýce, přesto ostrov se dvěma horami a výraznými dvěma palmami na každé z nich v oceánských pustinách našel! A nalezl i ono mytické pole perlorodek, jenže dříve než mohl svůj poklad z mořského dna vylovit, zaútočil na něj žralok. S Dumem by byl v tu chvíli amen nebýt sovětské výzkumné ponorky, z níž mu přispěchali na pomoc. Na její palubě se seznámil s pionýrem Péťou, jenž se se zachráněným chlapcem a s vedoucím vědecké výpravy, svým dědečkem později vydává i na podmořskou výpravu. Během průzkumu oceánu okolo Dumova neobydleného ostrova se všichni tři nakonec octili i na jeho břehu, kde zjišťují, že není, nebo alespoň nebyl pod svými dvěma horami vždy opuštěný…

V létě 1924 opoziční tisk v Estonsku vyzýval k odporu vůči stále sílícímu fašismu vlády a 1. prosince v 5:15 ráno nakonec vypuklo povstání spojených sil komunistů, socialistů a odborářů. Boje skončily už ten samý den večer a na obou stranách přinesly 33 obětí na životech. To až následující teror vítězné diktatury má na svědomí další stovky mrtvých – popravených ve věznicích, či postřílených „na útěku“. Na jaře 1925 je na svobodě aktivních, nicméně v hluboké ilegalitě ukrytých, už jen pouhých sedmdesát členů estonské komunistické strany, všichni ostatní, kteří jsou ještě naživu, sedí ve vězení. Zatčen byl i jeden z vedoucích členů KSE Anton Sommer (Juozas Kiselius), který také čeká po vyneseném rozsudku v cele smrti na popravu a sem za ním přišla návštěva s nečekaným návrhem. Byl mu nabídnutý život výměnou za knihu, v níž by napsal, že se mýlil a kde by vykreslil události posledního roku a dnešních dní souhlasně s politickou linií vlády.
Něco takového by ani svým jménem, ani pod pseudonymem nikdy nenapsal. Něco podobného se tak hluboce příčí jeho zásadám, že o nějaké knize nehodlá byť jen diskutovat! A to ani se svým spolužákem, který mu jménem ministra vnitra tuto nabídku přednesl, ani se svojí ženou, která mu vyčítá, že ji tu jinak zanechá samotnou, s dětmi a bez prostředků, ani s otcem, který se celý život hrbil před vrchností a i dnes se mu snaží vysvětlit, že protivit se něčemu, co přichází shora, nelze. Přesto se zdá, že život Antona Sommera bude nakonec přeci zachráněn – a to i bez požadovaného pamfletu, ze Sovětského svazu přichází nabídka na výměnu vězňů. Jenže mít na svobodě někoho jako Anton, je pro nejvyšší estonské kruhy nebezpečné a absolutně nepřijatelné...

Je druhá polovina 30. let a v Oděse působící nacistická špionáž úspěšně zneužívá stalinský hon na třídní nepřátele. Takto se Němcům podařilo zkompromitovat nejednoho čestného sovětského člověka, nejnověji ředitele chemické fabriky, ve které vzápětí zorganizovali i sabotáž. Vyšetřování vede kapitán NKVD Frolov a je pro něj tím těžší, že zatčený funkcionář je jeho dávný spolubojovník od Chalchyn-golu či ze Španělska a také blízký přítel. Akční radius oděského rezidenta sahá od rumunských hranic až po dalekou sovětskou Střední Asii a právě v Samarkandu se nakonec kontrarozvědka dostala k Němci tak blízko, že jeho dopadení se zdá být otázkou hodin, maximálně dní.

François (Julien Pestel) a Alice (Chloé Coulloud) spolu chodí už nějaký ten pátek, a tak se rozhodli seznámit i rodiče. A nejen to, rozhodli se také svým nejbližším oznámit plánované zasnoubení. Že je však napadlo obdarovat je u této příležitosti nějakou drobností – což byl naneštěstí DNA test každého z nich – toho budou už brzy litovat. Oba tcháni se doposud pyšnili svým francouzským původem, byť jeden jako potomek vysoké šlechty (svůj rodokmen dokládá až do 11. století), tím druhým, který svou lásku k Francii vydává na odiv jako prodejce aut značky Peugeot, skrytě pohrdá. Každopádně od chvíle, kdy otevřeli obálky s výsledky testů, se oběma jejich pýcha ať už na bourbonské lilie, či na trikolóru zbortily jak domeček z karet. A to ještě neotevřely své obálky jejich ženy...

Alba Regia zní jako název nějaké květiny, ale přitom jde o prastaré jméno města, kde žije doktor Hajnal (Miklós Gábor). Ono město dnes nese jméno Székesfehérvár a lékař zde vede nemocnici. I v době války je pevně odhodlaný uchovat si svoji nestrannost a léčí Němce i Rusy tak, jak se během bojů ve městě střídají. Když se válečné štěstí opět přiklonilo na německou stranu a hitlerovci znovu dobyli zpět před měsícem v úprku opuštěné město, dr. Hajnal to zprvu přijal jen jako fakt a opět se postavil k operačnímu stolu. Jenže tentokrát už nebude moci stát stranou, v ohrožení života je jeho židovský kolega, kterého nedávno přijal zpět do služby poté, co se roky kvůli židovskému původu ukrýval. V ohrožení je i samotná nemocnice, z níž nacisté dělají pevnost. A hlavně je tu jedna dívka, která se před více než měsícem objevila znenadání u jeho dveří...

Ve štábu rudých potřebují znát plány protivníka, proto s tajným zadáním odešel k bílým jejich muž, který však byl během návratu zabit. Z posledních sil se sice ještě snažil sdělit, co zjistil, ale nakonec stačil říci jen: „Zítra bílí...“ Víc už nic a v městském revkomu tápou v záměrech nepřítele jako dřív. Proto je rozhodnuto vyslat dalšího člověka a o to, aby úkol byl zadán jí, usiluje jedna mladá dívka. Nakonec jí skutečně s těžkým srdce předávají doklady na jméno Jeleny, dcery štábního kapitána Ardynského, a vyprovázejí ji na sebevražednou misi k nepříteli.

Je rok 1918, ale do hor se zatím dostaly pouhé útržky zpráv o tom, co se děje daleko odsud ve městech a ještě dál v Rusku. Zde život kráčí doposud postaru, bejové jsou pořád bohatí a beztrestní, ať provedou cokoli, chudí, kteří na ně otročí, se považují dobrovolně za jejich majetek a dívky jsou stále pouhým předmětem výměnného obchodu. To vše vidí na cestě do údolí Mukaš, který touží získat vzdělání. Chce pro sebe něco lepšího, v první řadě se chce naučit číst a psát, ale v jednom napůl vypáleném aulu potkal někoho, kdo je na tom ještě hůře. Někoho, komu dokáže pomoci i on. Mladou Uuldžan, kterou kdysi otec prodal svému bejovi a protože už dospěla, starý muž si pro ni přijel.

Pablo Silva (Rodrigo de la Serna) byl převelen na nové místo. V národním parku Pereyra Iraola bude pracovat jako ranger, což některé kolegy poněkud zarazilo. Vědí o něm totiž, že byl zadržen za pytláctví, dokonce byl chvíli v souvislosti s tím i ve vězení a doposud nemá ukončený soud – on sám nicméně jakoukoli vinu popírá. Neméně zajímavá je historie parku, jenž funguje jako oblíbená víkendová destinace nedalekého Buenos Aires. Před zhruba sto lety zde vládla jedna rodina, jejíž členové se ženili mezi sebou, aby se nedělil majetek. I je však navzdory jejich bohatství postihlo neštěstí, jehož svědectvím je dodnes stojící kaplička. Také zde kdysi měla armáda velkou posádku, ale bývalá kasárna už jsou zpustlá a zarostlá a park dnes jen sousedí s jinou vojenskou zónou. A právě zde Pablo, který do ní i přes zákaz vstoupil, narazil na pasti. Problém s pytláky, který se zdál být už před lety vyřešený, je opět na vzestupu.

Proces dovedený k vítězství nemusí být vždy důvodem k hrdosti advokáta na svoji práci. Munch tentokrát obhajuje úspěšného podnikatele v IT obviněného z vraždy své ženy...

Problémy Clarisse, recepční a dobré duše celé advokátní kanceláře, které mají kořeny v dávné minulosti, vyvrcholily krutou pomstou její bývalé tchýně.

Za Munch do kanceláře se prosmýkla mladá dívka a hned začala s tím, že její máma sedí už čtvrtý rok neoprávněně ve vězení za vraždu, kterou nespáchala a ať se, prosím, ujme jejího případu. Na advokátčin stůl také vysypala přes sedm set eur, které našetřila za baby sitting a především předložila i důkazy ke svému tvrzení o matčině nevině. S tím vším byla natolik přesvědčivá, že advokátka svolila – dcera odsouzené s sebou totiž přinesla i vražednou zbraň, kterou policie nenašla. Vlastně ji tehdy ani moc usilovně nehledali, protože jejich největší podezřelá od samého začátku vinu přiznávala a kromě krve oběti na jejích šatech také měli za to – a ani tohle nepopírala – že s mrtvým měla poměr.
Všechny rychlé závěry tehdejších vyšetřovatelů a především absence otisků prstů odsouzené na nově nalezené pistoli předurčovaly obnovený proces k naprostému úspěchu, jenže máma Lisbeth nechce o novém soudu ani slyšet. Je rozhodnutá odsedět si trest až do konce a Munch už tuší, že se obětuje kvůli někomu blízkému… Jen jestli to není chyba?

Do advokátní kanceláře Munchovski & Bellanger se vpotácela mladá žena, která se vzápětí v bezvědomí skácela k zemi. Nemá u sebe doklady, zato drží v ruce jejich navštívenku – co je ovšem překvapivé, navštívenku 15 let starou! Zejména tato drobnost zaujala Munch natolik, že se ženy ujala. Když druhý den zjistili, o koho jde, začali dávat dohromady (žena trpí amnézií) události, jež předcházeli jejímu příchodu. Žena je zaměstnána jako tanečnice v kabaretu a večer byla na párty, kterou uspořádal majitel podniku. Další krok – jet s ní do domu, kde byl večírek – se tedy přímo nabízel, jenže když tam přijeli, tanečnici napadl syn šéfa zábavního podniku s tím, že jeho otce zabila. A majitel vily skutečně leží uvnitř v kaluži krve! Policii všechny doposud sebrané důkazy stačí na uvalení vyšetřovací vazby, Munch nicméně brzy vymůže na soudci podmíněné propuštění své mandantky s tím, že k smrti došlo při obraně před znásilněním. Ve chvíli, kdy tanečnice odjela od policejní budovy, se však celý případ zamotal, když vyplulo na povrch, že tanečnice není tím, za koho se vydává. Její osobní doklady jsou kradené…

V souvislosti se sérii podezřelých sebevražd byl v Americe najatý John Maverick (Emiliano Ruschel), aby vyřešil smrt pěti žen a jednoho policajta. Už brzy po příletu do Brazílie mu je jasné, že šlo o vraždy, které spojuje nová droga a v souvislosti s tím se sám stává pro místní kartel cílem.

Žeňa vždy chtěl od rodičů psa, protože ti se však k ničemu neměli, přinesl si domů zvířecího mazlíčka sám – jen to není pes, ale malé medvídě. Nejprve má průšvih jako Brno, netrvá však dlouho a Míša se stává miláčkem celé rodiny. Ještě později z něj mohla být i záchrana místního zadluženého hokeje, jenže to už Žeňovi došlo, že medvídek, byť seberoztomilejší, patří ke svojí mámě a do lesa.

Dva nejlepší kámoši A.J. (Conor Sherry) a Moose (Gabriel LaBelle) mají plno plánů, jak vydělat prachy, ty jim ovšem většinou nevyjdou. Není se taky moc co divit, když jde o nápady typu sázky na pejsky, nebo vaření piva v garáži, zatímco jim dvěma je jen čtrnáct. Na léto vymysleli zase něco nového – že si pronajmou u městského bazénu stánek s občerstvením. A první dny se zdá, že tentokrát to byla konečně trefa do černého! Když se ve městečku objevila nová holka, je jejich přátelství vystaveno první vážné zkoušce.

Rodion Samarkin (Aleksei Mokrousov) je neskutečně činorodý člověk, který, jak se říká, chvíli nepostojí. Už když mu bylo patnáct, utekl z domova, aby na Dálném severu našel svého nezvěstného otce a dnes ve svých dvaceti se zase nadchl pro pátrání po ztraceném zlatém pokladu starých Skýtů. Ten byl objeven těsně před vpádem Němců, jenže během prvních dnů války, kdy se jej snažil jeho objevitel převézt do bezpečí, zmizel beze stopy. Během prázdnin se tedy s přáteli vydal do Kozarů, do míst, kde byl před třiceti lety poklad vykopán a tam se prohledávali všechny možné úkryty, především zdejší jeskyně. Věnovali tomu každou volnou chvíli, ale skrýš s cennostmi stále ne a ne nalézt a ostatní už ztrácejí elán, se kterým před pár dny přijeli. Když se navíc Roďova holka rozhodla dát mu košem, protože dala přednost jeho kamarádovi, přišel úplný konec výpravy a všichni kromě Rodika odjeli. 
Nastoupilo září, začal nový semestr a jediný, kdo se na studijním na začátku akademického roku nezapsal, byl Roďa. V tu chvíli si dělali trochu starosti, aby stíhal učivo, až se zas objeví a aby neměl problémy na fakultě, ale uklidňovali se, že se možná urazil. Navíc od něj nakonec přišel i telegram, že prý ať si nedělají starosti, že je v pořádku v Murmansku. Trvalo to několik dní, ale nakonec se přeci jen Maximovi, který před měsícem z Kozarů odjel po hádce a s Roďovou ex, vše v hlavě rozleželo a vydal se svého bývalého nejlepšího, už měsíc nezvěstného přítele hledat. Ne do severského přístavu, ale na jih.