Sarkastic

„Paní Lampertová, víte co to je CIA?“ - „Předpokládám, že to asi není letecká společnost, že?“ Romantický film, kriminálka a černohumorná komedie; tím vším je Šaráda, a nutno dodat, že nabízí více než funkční mix těchto 3 žánrů (humor vládne hlavně ze začátku, ovšem i v průběhu na nějakou tu povedenou hlášku místy dojde, přestože větší prostor dostává úsměvná romantika s přídavkem v podobě napínavého krimi, u kterého divák dlouho tápe podobně jako hlavní hrdinka). A co se týče právě postav, obsazení dua Hepburn-Grant bylo mistrovským tahem, působí maximálně sehraně, příjemně to mezi nimi jiskří a jejich dialogové výměny je radost poslouchat. Do očí bijící zadní projekce (alespoň po zvukové stránce nejsou odfláknuté) spolu s nějakým tím místem, kdy filmu lehce docházel dech, jsou jedinými kaňkami na této velmi zábavné podívané, u které po opakovaném zhlédnutí zvyšuju hodnocení na slabší plný počet. „Miluji tě, Adame.“ - „Ano, to už jsi mi řekla.“ - „Ne, posledně to bylo: Miluji tě, Alexi."

Ano, měl jsem strach, že z toho zas bude něco typu Pearl Harbor, u čeho budu trpět jak zvíře. Ale to jsem se dopustil velkého omylu! Protože krom záporného bodíku (za který film vlastně ani nemůže), a to předem známého závěru, nemůžu Valkýře vytknout vůbec nic. Herci (Cruise se snažil a jeho výkon nebyl vůbec špatný; nejvíc mě ale zaujali Terence Stamp a Tom Wilkinson), kamera, hudba (pěkně dobová, jak má být), kostýmy (no, víc nacistických uniforem jsem snad v žádném jiném filmu neviděl :-D ), napětí, akce, sentiment (na americké poměry v malém množství), historická přesnost (období II. svět. války mě z dějin zajímá nejvíce a nevšiml jsem si nějakých vyložených seků), nenudící příběh. Původně jsem chtěl dát 4* jako řada jiných uživatelů, ale tohle se fakt podařilo, takže to bude plný počet.

Když se zamyslím nad tím, jaký typ role považuju pro herce za vůbec nejnáročnější, bude to asi hraní nevidomých. A pokud si už na to někdo troufne, podvědomě ho sleduju jako ostříž a není zrovna jednoduché se mi zavděčit. Ovšem mé oblíbenkyni Audrey to v tomhle filmu vždy sežeru i s navijákem, protože v mých očích to zvládá naprosto s přehledem! Věřím jí každý její pohyb, grimasu ve tváři...bravo! Ale i ostatní herci si vedou dobře, navíc zápletka je dostatečně nosná, "střídání rolí" zase originální (a zábavné), atmosféra napínavá, gradující (Manciniho hudba také dělá svoje) a vhodně se zde využívá místa děje, tedy 1 malého bytu. Jistě, pár mušek by se našlo (třeba zapnuté světlo či hororové klišé se skokem), ale i přes ně to na těch 5* stále je.

Náročný, ale krásný filmový zážitek. S knižní Vojnou a mír jsem začal, avšak po nějaké té stránce skončil, protože se u čtení (přijměte prosím moji omluvu vy všichni její fanoušci) dostavila docela velká nuda. Trochu zajímavější byly jen bitvy a jediná postava, které jsem fandil, byl starý Bolkonsky (navenek tvrdý, nepřístupný, ale uvnitř dobrý a čestný chlapík). O to větší paradox mě čekal u sledování filmu, kde mně tato postava přišla docela nepříjemná, zatímco ostatní se mi silně zamlouvali. Vojna a mír stojí hlavně na hercích; rozkošné Audrey Hepburn (u které jde ale také velmi dobře pozorovat proměna její postavy v průběhu filmu), Henry Fondovi (pro mě největší sympaťák) a krom dalších také na příjemném překvapení v podobě Herberta Loma, jehož Napoleona jsem mu fakt „žral“. Dále jsou zde také velmi zdařile provedené bitvy (a vůbec davové scény), dobrá hudba a pěkně udělané kostýmy. A ať už mi to budete chtít věřit, nebo ne, za těch 205 minut jsem se ani chvíli nenudil (stejně tak při druhém zhlédnutí). P.S. Co se týče té ruské atmosféry, o které se zde několik uživatelů zmiňuje...ne, že by na mě dýchala z každého záběru, to netvrdím, ale obrovsky mě potěšila scéna, kdy umírá Bezuchův otec a u jeho postele je slyšet píseň posledního pomazání, a to v ruštině (v tu chvíli jsem ji cítil naplno). Výstižné komentáře: Véča, tahit

Muzikál s velkým M. V první řadě nabízí výborné herecké výkony. Audrey Hepburn je jako ušmudlaná, chudá a mírně hrubší prodavačka květin, stejně jako později krásná, vznešená a kultivovaná dáma naprosto kouzelná a nezapomenutelná. Ale i Harrisonův poněkud svérázný, starý mládenec či Hollowayův nefakčenko, pijan a otec v 1 sobě jsou dost přesní. Snímek dále zaujme kvalitní výpravou, nápaditými kostýmy a propracovanými dialogy (na jazykovou stránku se ve filmu vůbec klade důraz). No a hudba samotná...to je prostě paráda. Muzikál, romantika a komedie v jednom zde zkrátka a dobře funguje a plný počet je tak zasloužený. Jen ta velká a neodpustitelná kaňka v podobě přezpívání hlavní herečky...přitom snad každý, kdo se dostal v rámci bonusů k originálním vokálům, musí jistě uznat, že se její "nedokonalý" projev k roli právě perfektně hodil. Nicméně, z filmu mám i po opakovaných projekcích stále neobyčejně pozitivní pocit a délka stopáže, tedy 170 minut, mě už dávno nestraší. "Do toho Dovere! Hni tou velkou prdelí!"

No, to teda koukám. Bena Afflecka považuju za herce, který prostě hrát neumí a o to víc mě překvapil jako schopný režisér. Nejdřív to vypadalo na otřepanou kriminálku, která nenabídně nic víc než slovo "fuck" v každé druhé větě. Ale pak se to začalo rozjíždět, přišlo několik dějových zvratů a rázem je tu jeden z nejzajímavějších kriminálních thrillerů, co jsem viděl. Kromě režie, propracovaného příběhu, atmosféry, hudby, hereckých výkonů (no, Casey mě zas tolik nenadchl, ale zahrál, jak bylo potřeba; spíš to táhl Harris s mým oblíbencem Freemanem, kterého jsem už dlouho neviděl v tak zajímavé roli) stojí film i na morálním poselství, které před člověka předkládá otázku, jak by se zachoval on v té a té situaci. A navíc žádný přeslazený happy end; záverečný pohled kamery na pohovku, hudba...silný dojem. No, zkrátka mě tenhle film nadchl a i když jsem to vůbec nečekal, dávám plný počet.

No, po zhlédnutí filmu se u mě dostavila docela slušná depka :-). Jestliže očekávám od filmu ze žánru "drama", že mě nějak citově zasáhne, tak snímku Klass se to opravdu podařilo. Ano, je to vyhnáno do extrému, ale já to beru, má to působit demonstrativně. Po trochu pochybné počáteční scéně s basketem se to začalo slušně rozjíždět a k závěru neuvěřitelně gradovat. První film z estonské produkce, který jsem viděl a hned takhle silný zážitek, bravo! Kromě husté a mrazivé atmosféry stojí za zmínku také dobře udělaná kamera, střih a hudba (zvláště ta při závěrečných titulcích). Možná mírně nadhodnocuju, ale tenhle film si těch 5* zaslouží. Zajímavý komentář: Radek99

Po příchodu do kina jsem tajně doufal, že to bude výborný film. A moje přání se splnilo. :-) Atmosféra (a beznaděj) tehdejší doby na mě dýchala snad z každého záběru, příběh byl napínavý, vztah hlavních protagonistů víc než uvěřitelný, stejně tak obě postavy dobře napsané a zahrané a pak sice smutný, ale zároveň krásný konec. Za zmínku stojí velice orginální a zajímavá zvuková a stejně tak obrazová stránka s prostřihy s koly. Bohužel mě nenapadají ta spávná slova, abych vystihl své pocity z tohoto filmu, tak to zkusím vyjádřit aspoň plným počtem *, ikdyž si uvědomuju, že trochu nadhodnocuju.

Bravo! Kradou se mi na jazyk téměř samé superlativy, tak aspoň na začátek zmíním jeden tmavší stín, a to v podobě faktické chyby, kdy je Bruce střelený do nohy, kulhá a o pár hodin později běhá jako rybička. Ale jinak filmu nemůžu (a ani nechci) vytknout vůbec nic. Výborná Gilliamova režie (vzhledem k tomu, že jsem od něj viděl jen 2 Monty Pythonovské filmy, tak velké překvapení), napínavý příběh, inteligentní pointa, propracované hrátky s cestováním v čase, nenápadná, přesto dobrá hudba, zajímavý, mnohoznačný konec, ale hlavně HERECKÉ výkony (zaujme určitě David Morse a Madeleine Stowe, ale svým výkonem mě naprosto uchvátili Brad Pitt, jehož dokonalého cvoka jsem fakt žral a Bruce Willis, pro mě ve své životní roli). Film si určitě hodlám v budoucnu pustit znovu, protože na poprvé jsem opravdu nepobral úplně vše, každopádně doporučuju všem, i těm, kteří se úplně neřadí k fanouškům žánru sci-fi.

No, ke snímku jsem přistupoval trochu s obavami ze zklamání, ale jak se později ukázalo, zcela zbytečně. Výborné herecké výkony, zručná režie, sedící dobová hudba, dobře napsaný scénář, poutavá kamera a taky decentní humor, uvěřitelná romantika, dobře udělaný konec; ani na jednom z těchto bodů jsem prostě nenašel chybu. Docela mě štve, že tu někteří obviňují Tmavomodrý svět z patosu nebo citového vydírání (zkuste si to laskavě porovnat s většinou válečných snímků z americké produkce). Já filmu tleskám, opravdu se mi líbil.