Sarkastic

„Zvykneš si. Jen nepočítej, nemysli na ty zasraný dny, nebo se zblázníš. Nevzpomínej na to, co se stalo. Nic si neplánuj. Existuje jen dnešek. Všechno se děje v tvý hlavě. Tam je tvoje skutečný vězení.“ Jenže mimo hlavu se Tomkovi dějí mnohem horší věci…Film na nic nečeká a pouští se do hlavního hrdiny. Nedůstojně, nekompromisně a brutálně. Na to, jaké nekončící peklo ho dál čeká, není vůbec připraven. Vztah diváka k Tomkovi se díky tomu utváří poměrně rychle, zvlášť, když je to takový hodný, nesmělý prosťáček od vedle. A stupňující se násilí a nespravedlnost (neustálé zpřísňování rozsudku je fascinující) udělá s emocemi publika své, divák věřící v jeho nevinnu mu fandí na 100 %, atmosféra strachu a beznaděje se člověku vryje pod kůži. Potud jsem film „žral“ bez výtek. Ale navzdory tvrzení tvůrců („na základě skutečných událostí“) jsem měl velký problém uvěřit zjevení 3 z 5 „Rychlých šípů“, kteří šli proti systému. Je to sice můj vlastní problém, ale brání mi to dát vyšší hodnocení, proto za mě „jen“ silné 4*.

„Zamilujeme se. Vezmeme se…ale nic o tom druhém nevíme. Když jsem se rozváděla, dostala jsem dobrou radu. Rozvod je obchodní transakce. Peníze, dům, děti. A na druhé straně dohody výhrůžky, odhalení. Kdo co řekne dětem? Čí je to vina? Je dobré mít s čím vyjednávat.“ Už úvodní scéna divákovi jasně naznačí, že mezi Leonorou a jejím manželem to nebude zrovna růžové. O jak nezdravé soužití jde se dozví záhy…V první řadě chválím casting. Dar Salim a Sonja Richter jsou výborní, zvlášť v případě herečky to byl skvělý výběr a její stylizované herectví jsem si užíval. Jinak je film o budování zdařilé atmosféry plné dusna, nedůvěry, napětí. Postupně se v něm přiostřuje, přibývají docela promyšlené „habaďůry“, tvůrci si hrají zábavnou hru s diváckým očekáváním a pak je tu zneklidňující konec. Ať žije manželství? Amen. Filmu bych vytkl jen některá nepříliš uvěřitelná místa, která byla snad až moc na efekt, ale jinak velká spokojenost a solidní 4* navrch. „Zvířata jsou stejná. Když není jiná možnost, když jsou zahnaná do kouta…zaútočí.“

„Co jsme to za druh, když nedokážeme ochránit naše vlastní děti?“ A tohle není jediná nepříjemná otázka, která je divákovi položena...Matka mi byla strašně nesympatická a ten její telefonát byl úplně mimo. Naštěstí se pozornost brzo přesune na komisaře. Ten se postupně setkává se stále větší deziluzí a svinstvem. To, s čím bojuje, je totiž dokonale zorganizovaný pedofilní podnik s bílým masem. A není z toho dobře ani divákovi. Nejen kvůli těm, kteří chod toho všeho zajišťují, ale i proto, co dělá z jeho obětí; prázdné skořápky fungující jako dokonalé společnice, pro které jde časem už jen o rutinu. Tedy pro ty, které to ustojí. A podepíše se to i na komisaři, který se začne stávat tím, čím sám pohrdá…Film má své mouchy, od nezničitelného policisty přes démonické postavy až po detaily. Stále to je ale emočně silná, nepříjemná a tematicky aktuální podívaná. Za mě slušné 4*. „Až s tebou skončím, tak už nic nevyfotíš. A i kdyby jo, tak to neuvidíš.“ - „Seš policajt.“ - „Sem policajt.“ - „Takže to neuděláš.“ - „Sem policajt, ale v Polsku, ne tady…“

„Je důležitý jet na ten výlet. Co mám dělat? Stejně umřu, s tím nic nenadělám. Ale do tý doby si budu dělat, co chci. Zaprvý, chci do El Ciela. Zadruhý, nechci umřít jako zkurvenej panic. Zatřetí, sex léčí rakovinu.“ - „Fakt?!“ Nezáleží na překážkách, touha dosáhnout cíle je daleko silnější! Už úvodní scéna s ňadry v pohybu ukáže, po čem hlavní hrdinové nejvíc touží. A těm 3 panicům, kteří jsou limitováni handicapem, se snad ani nedá moc divit, nebo jim dokonce vyčítat „povrchnost“ jejich tužeb. Nemluvě o tom, že v téhle roadmovie jsou důležité jak cesta, tak cíl. Od příjezdu náhradní ošetřovatelky navíc začne být cestovatelům stále víc jasné, že tenhle výlet se nebude vyvíjet dle původního plánu…Hasta la vista! baví mixem emocí, neb film je hořký, smutný, ale také vtipný a odlehčený. Je fajn, že handicap hlavních hrdinů zde není jen z důvodu laciného citového vydírání. Spíš je to o možnosti vcítit se do pocitů zúčastněných (kamarádů, ošetřovatelky, příbuzných). Konec se sice dal čekat, výsledný dojem to ale příliš nepokazí, dám solidní 4*.

„Je to hluboká jeskyně, několik kilometrů dlouhá s několika úzkými pasážemi. Jestli zašli chlapci hluboko dovnitř, může to trvat několik hodin. Ale vojenskému námořnictvu věřím.“ Jenže když si ani elitní členové námořnictva neumějí poradit, bude to chtít zahraniční civilní páprdy, kteří ovšem mají o hodně víc zkušeností…Zpočátku mě to moc nebavilo. S uvíznutými jsem strávil příliš málo času a ani mi nebyli prezentování nijak zvlášť sympaticky, spíš jsem je vnímal jako bandu zpovykaných fracků. Jinými slovy, emoční zapojení u mě bylo od úvodu minimální. Naštěstí, pozornost se brzy přesunula na záchranné akce a osvoboditele. Díky nim mě film začal bavit, stejně jako ten poctivý, urputný Howardův styl vyprávění. Obrovské úsilí všech záchranných složek diváka strhne i navzdory stopáži a (nutnému) repetitivnímu zachraňování. Boj s časem kvůli kyslíku, jídlu (to jediné mi vrtalo hlavou…jak to zvládli tak dlouho bez něj?) či přibývající vodě je docela napínavý a celkově u mě nakonec převládla spokojenost, takže dám slušné 4*.

„Zabere to jen pár minut.“ - „Ok, pokud jsou to mladý kluci, ale pokud jsou to odporný starci...“ - „Na druhou stranu, je to rychlejší. Jedna, dva a je konec! Pak dostaneš peníze a můžeš si koupit oblečení, nebo něco.“ - „Ne, nikdy! Je to strašný!“ Ale nedostatek peněz udělá své…S Liljou začnete rychle soucítit. A prožíváte vše s ní. Od příslibu ráje, který se během chvíle vypaří, jak pára nad hrncem. Přes nepříjemné poznání jejího okolí, které se následně nepěkně vybarví, a to tak, že ona zůstane na vše sama. Dále život v Rusku, který nabízí pouze šeď, bezvýchodnost, chudobu obyčejných lidí a takovou nudu, během níž je největší zábava čichat lepidlo. Až po občasné nutné zlo v podobě prostituce, pak nový, nadějný příslib budoucnosti a následné drsné vystřízlivění, když si uvědomí, že se stala otrokem, matrací pro každého, kdo si zaplatí (těžko ale zazlívat mladé, naivní holce, že začala věřit a přestala vnímat varovné signály). Zbývá pak ještě hlavní hrdince nějaká naděje na lepší život? Depresivní, autentické, emocionálně náročné, za mě solidní 4*.

„Možná tě překvapím.“ - „To se stává málokdy. Ráda věci důkladně plánuju, popravdě hlavně proto, aby mě nic nezaskočilo.“ - „Fajn, ale i tak věřím, že tě dokážu překvapit.“ A v tom se Leo nemýlil…Chytlo mě to hned. Ten kontrast sebevědomého, ve své profesi protřelého společníka a roztomile nervózní bývalé učitelky bez sebevědomí, bojující s otázkou etiky, studem, mindráky a paradoxně nedostatkem zkušeností. Líbilo se mi, jak se plynule střídaly vážné a vtipné momenty, aniž by v tom byla křeč. Postupné poznávání, svěřování se vedoucí ke konfliktu, nepochopení…Je pravda, že divákovy sympatie k postavám projdou zkouškou (Leovo vypadnutí z role, Nancy předvádějící to, co u žen bytostně nesnáším), ono „přiznání“ učitelky bylo malinko na hraně uvěřitelnosti, ale scénář spolu s výkony herců (především skvělé Emmy) to ustály. A najednou je tu poslední záběr…a vy se musíte zatvářit podobně jako hlavní hrdinka. Výborná konverzačka, kde se toho možná vyřeší až příliš, ale to jí neubírá na kvalitě ani vtipnosti, za mě silné 4*.

„Hrůza. Hrůza je strach, že se stane něco zlého.“ A malou Leenu čeká hodně hrůzy...Divák se může zpočátku jen zkusit uhádnout, jaká traumata si Leena ohledně své matky prožila. Postupné vnořování do nepříjemné minulosti, kterou se v sobě snažila mít bezpečně pohřbenou, odkrývá někdejší Leeninu hluboko zakořeněnou bolest a člověk má skoro chuť okřiknout jejího manžela, že některé dveře s kostlivci by bylo lepší prostě otevírat. Ale ve výsledku to může to být i jistý druh terapie, jakkoliv bolestivý…Nadprůměrné drama plně se opírající o herecké výkony mladší i starší představitelky hlavní postavy, obě byly velmi uvěřitelné. I samotný příběh má sílu a nemusí v něm ani docházet k těm největším zvěrstvům (alespoň dle mých diváckých zkušeností). Pernilla August, pro mě do teď známá pouze jako herečka, v mých očích každopádně obstála i na režisérské stoličce a já jejímu celovečernímu debutu dávám solidní 4*. „Nikdy nepřestaly růst. Slunečnice tvýho táty. Dal jim tolik lásky.“ - „To nebyla láska. Zalíval je chcankama.“

„Základní pravidlo znáš?“ - „Jo…anebo mi ho radši řekni.“ - „Nikomu nedávat svoje telefonní číslo nebo adresu. Nebo ti budou volat ve 3 ráno a spát na rohožce.“ Ale to by Alice musela svou kolegyni poslechnout…Eric Toledano a Olivier Nakache mě potěšili již v případě filmů Nedotknutelní a Dokud nás svatba nerozdělí. I v případě Samby u mě zabodovali. Samba je sice v mnohém takovou příjemnou pohádkou, ale zase ne přeslazenou v duchu hesla „s přeháněním to nepřeháním“. Oceňuju fakt, že to oťukávání je trochu rozpačité a skutečný zájem má zpočátku vlastně jen jedna strana. Vyvine se to každopádně v milou romanci s převážně příjemnou atmosférou (podbarvenou výbornou hudbou), u které si divák může tipovat, jak moc velkou má ústřední dvojice naději na budoucnost. Charlotte Gainsbourg je ve své roli naprosto přesná a Omar Sy má také cosi do sebe (ačkoliv nezastírám, chvíli jsem si pohrával s představou, jaké by to asi bylo, kdyby Idris Elba uměl francouzsky…no nic, třeba příště). Za mě slušné 4*.

Rád bych na úvod předznamenal, že minimálně co se týče hudebního stylu jsem byl před projekcí všechno, jen ne cílová skupina, protože hip hop a rap mi povětšinou vůbec nic neříkají. Naopak, jejich protagonisté mě mnohdy iritují a často se jejich póze…pardon, chtěl jsem napsat „životnímu stylu“ (ehm) spíš vysmívám. Ale světe div se, tady to docela dobře funguje! Režisérka se rozhodně ničeho nebála a narvala do filmu snad úplně vše, a to ještě měrou vrchovatou; koncentrovaný rap (většina písní by dost možná obstála i jako samostatný videoklip) „cool“ vizáž, sex, emoce, humor (málo, ale přesto), originalita, vynalézavost a fakt, že snad každá postava v tomhle dílku má svůj hudební part (a rapující Ježíš? Nejlepší postava filmu). Pokud jsem napsal „měrou vrchovatou“, sluší se dodat, že někdy je tam toho až příliš, a když se něco často opakuje, divák začne být vůči tomu trochu apatický, ale zas ne natolik, aby ho film začal štvát. Pokud máte rádi rap a ty věci kolem, věřím, že si můžete 1 či 2 hvězdy klidně přihodit, já zůstanu u lepšího průměru.