sedm.1

Jediné, co na tomto snímku dokážu opravdu ocenit, je akce, a to i když působila místy poměrně lacině, na druhou stranu ale byla určitě přehledná, choreograficky chvílemi i nápaditá, efektní, rozmanitá a hlavně oba ústřední herečtí představitelé jsou v podobných typech filmů a postav ověření a zběhlý borci a naštěstí i zde ukázali, že mají v tomto ohledu pořád ještě co nabídnout, takže opakuji, akce ok, nicméně je to skutečně to jediné, co se v Hidden Strike dá hodnotit opravdu pozitivně. Hlavně zápletka je totiž doslova otravná, tuctová, předvídatelná a velmi často i vyloženě naivně hloupá, kdy jsem si při mnoha scénách až říkal, že tvůrci snad ztratili veškerou soudnost dělat z diváků idioty, jako třeba když třeba hned v úvodu přiletí zachránci ve vrtulníku, aby následně přesedlali do autobusů, místo toho aby zas odletěli (???), nebo když se Chan s Cenou řežou hlava nehlava, aby hned v následující scéně byli odvěkými přáteli na život a na smrt, svěřující si i ta nejniternější tajemství, jinak ale ono co se vůbec týče všech postav, tak to je také jen jedná velká přehlídka nudných, tisíckrát omletých a nezajímavých postav a charakterů, a to jak těch kladných, tak záporných a problém jsem měl i s nemalým počtem odlehčených, v podstatě až komických scén, o které se stará též převážně jen ústřední duo hrdinů, kteří se neustále špičkují, ve většině případech to ale bohužel sklouzává spíš k těm trapnějším momentům, než k těm, které by měli diváka pobavit. Za mě se tudíž jedná o slabší akční průměr, který sice neublíží, ale doporučovat ho rozhodně nehodlám, spíš naopak.

Pátý zfilmovaný případ Oddělení Q je průser jako Brno, a to hned ze dvou důvodů. Nevím tedy, co vedlo filmaře k přeobsazení celého vyšetřujícího týmu, ale pro mě se jedná o zásadní problém, a to nejen kvůli tomu, že prostě takovýto krok nepřináší nikdy nic dobrého, zde navíc ale oba noví ústřední herci působí jako naprosto nedůstojné ,,náhrady´´, které Kaasovi ani Faresovi nesahají ani po kotníky, nehledě na to, že se chovají i dost jinak a postava Assada je pak i hodně upozaděna, no prostě v tomto ohledu katastrofa. Na druhou stranu je ovšem i pravda, že případ, kterým se zde zabývá Oddělení Q tentokrát, tak by ale stejně nejspíš nezachránili ani původní herci, jelikož oproti předchozím parádním thrillerovým nářezům působí tento opravdu hodně nudně a nevýrazně. Začátek tedy ještě navnadí, jelikož pedofilie je pro pořádný potemnělý severský thriller téma jako dělané, jenže ono to postupem času nabere celé úplně jiný směr a ve finále se jedná o ryze politické šaškování, navíc s velmi brzy odhalitelnou pointou, a to i kvůli naprosté absenci zvratů a překvapení. Celé to vyšetřování je navíc zpracováno strašně unyle, bez výrazných momentů, bez akce, bez gradace, prostě tomuto filmu zkrátka chybí naprosto vše, co dělalo předchozí případy tak výraznými, tedy napětí, zvraty, syrovost, nekompromisnost, no a ono nové ústřední duo detektivů tu celou mizérii pak už jen podtrhává. Bohužel, za mě se tak jedná o strašný kvalitativní sešup dolu a s tímto přístupem prosím už další díl raději snad už ani ne.

Emma. je klasická kostýmní romantická taškařice, ovšem tentokrát zpracovaná snad ještě odlehčenějším způsobem, než bývá zvykem, což se projevilo především větším počtem pokusů o navození komických situací a ,,praštěnějších´´ postav na place, no a právě tento přístup má pak zásadním způsobem pro film ve výsledku jak pozitivní, tak negativní přínos. Na jednu stranu totiž díky tomu Emma. sice působí svěžejším a ne až tak chladným dojmem, na druhou stranu je ovšem problém, že většina oněch pokusů zároveň příliš nefunguje, i když ale abych tvůrcům nekřivdil až tak moc, tak dva, tři momenty lze za poměrně úsměvné označit a navíc opravdu jen málo kdy sklouznou k nějakým vyloženým trapnostem, což musím také jistě důrazně ocenit. Zápletka jinak působí docela dobře, i když je samozřejmě dost tuctová a předvídatelná, každopádně ale určitě chtěla mnohem více prostřihat, jelikož doplácí na spoustou nudných a zcela zbytečných pasáží, a tím pádem je pak narušen i její spád, navozuje výkyvy zábavnosti a nebezpečně tím tak laškuje s diváckou pozorností. Výrazné téma tu jinak pro mě představuje casting, kdy hlavně dámské osazenstvo ve mně budilo jen pocity hnusu a odpudivosti, jelikož ani na jednu z hereček nebyl vážně ani trochu příjemný pohled, a to včetně té ústřední, v podání Anyi Taylor-Joy, naštěstí pánské osazenstvo to v tomto ohledu dost zachraňuje, jelikož se vesměs jedná o výrazné týpky, a překvapivě mě navíc pobavil svými veselými výstupy Josh O´Connor, který se tu po většinu doby pořád jen retardovaně gebí a působí díky tomu fakt vtipně. Při hodnocení se tak rozhoduji mezi dvěma a třemi*, nakonec se ale tedy přikloním k tomu menšímu počtu *, o čemž rozhodlo především opravdu až přehnaně afektované chování většiny postav, respektive jejich hereckých představitelů, což možná k těmto typům filmů i patří, mě to zde nicméně připadlo už skutečně až nesnesitelné. Každopádně kdo má ale pro podobné podívané slabost, tak tímto filmem jistě neprohloupí.

Savage Salvation je ryzí béčková podívaná, lákající v podstatě jen na obsazení, v jehož centru se nalézají jména, u kterých si člověk musí prostě říct, že i herectví je zkrátka jen zaměstnání, přinášející svým zaměstnancům, v tomto případě herců, plat, a prostě asi vždy nejde být je na vrcholu potravinového řetězce, a někdy se zkrátka musí vynést i sračky ze žumpy, což platí především pak pro zde též přítomného Roberta De Nira, který poměrně pravidelně střídá svou účast ve vrcholných filmových zážitcích s těmi nejmizernějšími produkcemi. Huston s Malkovichem se v těch břečkách objevují totiž již poměrně pravidelně, což je ovšem u obou pánů také velká škoda, jelikož i je stále považuji za opravdu výrazné borce, ale herectví patří zkrátka k jednomu z nejneúprosnějších odvětví vůbec, a tak se vlastně nelze ani co divit. Nyní ale již k filmu samotnému. To, že se jedná o ryzí béčko jsem zmínil hned v úvodu, každopádně hlavní problém je, že tento snímek není zpracován snad ani v jednom ohledu dobře. V první polovině filmu se prakticky neděje vůbec nic a nikam se to ani příliš nepohne, a ta druhá, kde dojde k oné očekávané Cestě za pomstou, tak ta je zas zpracována nevýrazně, nenápaditě a jednoduše nedokáže ničím zaujmout, což se týče samozřejmě především nudné akce, ale i samotného vyústění, prostě to celé působí dojmem milionkrát omletého, bez jediného prvku, který by přinesl cokoliv zábavnějšího. Bohužel mě nicméně neoslovili ani veškeré tuctové postavy, nefungují tu ani emoce, o jejichž vyvolání se tvůrci též nemálo pokoušeli, tady je zkrátka opravdu těžké najít něco, na co bych mohl někoho nalákat, ale abych nebyl zas až tak přísný, tak je zároveň i pravda, že těch devadesát minut v přítomnosti této podívané lze bez problému přežít, zas až tak nesledovatelné a nesoudné to totiž rozhodně také není.

Možná že v době svého vzniku mohlo mít Guarding Tess úspěch, nyní ale po téměř třiceti letech od jeho vzniku je můj pohled na tento snímek úsměvný, rozhodně ne ale myšleno v dobrém. Naprosto primitivní, naivní a teatrální zápletku tu snad ani nechci nějak zásadním způsobem rozebírat, to je vážně skvostná hloupost, co postrádá veškerou soudnost ve všech ohledech, od postav, přes jejich jednání a reakce, přes veškeré dialogy, až po dějový vývoj, vrcholící samozřejmě v závěru, který pak považuji za vrchol veškerého nevkusného patetictví, ale diváci v té době měli tyto triviálnosti prostě asi rádi a tahle šleha jim tedy přinesla přesně to, po čem byla tenkrát poptávka, tedy co největší jednoduchost a přímočarost, a je jedno že je to úplně blbý, hlavně že to baví. Ok, nic proti vkusu ostatních, jenže ona mě tato podívaná nebavila v naprosto žádném ohledu. Zde přítomná odlehčenost a pokusy o vtipnost nepřinesly ani jeden byť jen úsměvný moment, dramatické okamžiky nelze označit naprosto jiným výrazem, než zcela nefunkční a vrcholem jsou pak trapně působící veškeré emoce, o které se tvůrci pokoušeli po celou dobu, o závěru pak ani nemluvě, no a i v tomto směru se jedná doslova o dílo zkázy. Herecky jinak celý film stojí očekávaně na Cageovi a MacLaine, ale ani v tomto ohledu mě Hlídat Tess nakonec nezlomilo na svou stranu, i když tedy hlavně Nicolas, minimálně co se výraznosti týče, mě dokázal alespoň chvílemi vytrhnout z nekompromisní letargie, do které mě jinak tato podívaná bez milosti hned od úvodních titulků uvrhla. Takže především z pohledu současného diváka říkám jednoznačné ne, tohle není ani zábavný, ani vkusný, ani jakkoliv jinak pozitivní snímek, tohle je ryzí a hlavně strašně nesoudná nuda a hotovo.

Jelikož jsem byl po shlédnutí Bliss poměrně dost v rozpacích, co si o této celé podívané mám vlastně myslet, přečetl jsem si na CSFD většinu dalších komentářů k tomuto filmu od ostatních uživatelů, a upřímně mi to tedy situaci neusnadnilo, spíš naopak, každopádně když se nad tím vším ale zamýšlím tak nějak ještě dál, tak z toho všeho mám především dojem, že k tomu všichni zvolili až zbytečně sofistikovaný přístup, že v tom mnoho diváků hledá kdovíco, mě ale tento přístup nepřijde úplně namístě a říkám si, co když to bylo celé daleko jednoduší a jestli by tedy nebylo vhodnější se na tento snímek kouknout více pragmatičtějším způsobem. Proč v tom hledat sci-fi, proč přemýšlet nad tím, co byla skutečnost a co realita, proč tápat, co tím chtěl tvůrce vlastně sdělit? Mě osobně totiž přijde mnohem sympatičtější a hlavně smysluplnější pohled na celou tu přítomnou zápletku takový, že se prostě jedná o drogový trip, kdy se zkrátka ústřední hrdina pod nátlakem všech nepříjemných událostí, co se na něj postupem času navalili, zhroutí a vyhledá si tak pod vlivem omamných látek vlastní, lepší, vysněný svět, a to za pomoci náhodné známosti s pomatenou a též závislou bezdomovkyní. Co je na tomto pohledu špatně? Nezapadá to celé do sebe mnohem lépe, a to především i s ohledem na závěr? Mě tedy určitě ano a právě díky tomuto mému, možná správnému pojetí, pak musím konstatovat, že i když se ve výsledku jedná o rozhodně jedno z nejneobvyklejších dramat, tak mě vážně hodně zaujalo, samozřejmě nutno s dodatkem, že nejen ale v tom pozitivním smyslu slova. Každopádně co mě určitě potěšilo, byl velmi silný a přesvědčivý herecký výkon Owena Wilsona, kterého jinak opravdu, ale jako že opravdu vůbec nemusím, zde ovšem překvapil nevídaným způsobem a minimálně mě si omotal kolem palce, prostě podal vážně parádní výkon. Se Salmou je to pak ale trochu složitější, jelikož o jejím herectví si nemyslím nic valného a tady se to jen potvrdilo, na druhou stranu, co si minimálně pánové budeme namlouvat, i ve svých pětapadesáti je to pořád neuvěřitelná bohyně, které se toho dá díky jejímu dokonalému vzhledu mnoho prominout a ano, i zde je tak rajcovní, že mi její, jemně řečeno, podivný výkon, byl zcela lhostejný, takže vlastně i ona u mě nakonec uspěla. Jinak mě pak oslovil i styl zpracování, konkrétně pojetí špinavého a nevlídného reálu, versus harmonická a idealistická fantazie, jo, to mě fakt bavilo, s tím se pak svezla i výrazná atmosféra filmu a v podstatě musím přiznat, že za funkční lze tady považovat i emoce, které mě též nejednou pohltily. Vyloženě problém jinak nemám asi s ničím, tedy samozřejmě až na tu tolik diskutovanou zápletku, která zbytečně motá divácké hlavičky, takže bych určitě tedy uvítal nějaké to tvůrčí upřesnění, no není to zkrátka rozhodně lehká záležitost, na druhou stranu je ale zároveň natolik výrazná, nevšední a zajímavá, že jsem určitě rád, že jsem jí dal šanci.

Ačkoliv upřímně nejsem příznivcem podobných taškařic, tak v případě The Out-Laws musím uznat, že jsme se kupodivu vážně dost dobře pobavil, a to i přes naivitu celé té podívané, ale prostě mi to tentokrát nějak sedlo a kdybych měl něco vyloženě zkritizovat, tak by to bylo snad jen obsazení vážně odpudivé a silně nesympatické Niny Dobrev a snad jen pár scén, které se již pohybovaly na hraně únosnosti, jinak ale opakuji, The Out-Laws je vážně zábavná jízda, nabízející sice ne zcela nejoriginálnější, ve většině ostatních ohledů ale funkční zápletku, mající svižný spád, několik fakt nápaditých momentů, spousta opravdu humorných situací, nebojící se několikrát jít i za hranu a hlavně jen opravdu málokdy sklouzávající k trapnosti, což se v podobných typech filmů děje bohužel zcela běžně a alespoň pro mě bylo i důležité, že se zde tvůrci pokud možno snažili vyhýbat i nějakým přehnaným infantilnostem, které též bývají pravidelnou a hlavně znehodnocující součástí těchto komedií. Chybou by jinak bylo nezmínit i obsazení filmu, na čele s mým oblíbencem Adamem Devinem, který u mě osobně představuje takovou zvláštní výjimku, jelikož jemu podobné pitvořící se komiky skutečně doslova nesnáším, ale u něj mi to prostě nějakým zvláštním způsobem nevadí a naopak mě tím baví, každopádně fajn tu jsou ale i ostatní herci, čítající spoustu známých jmen a ksichtů a ti všichni tu zkrátka baví a filmu též zásadním způsobem napomáhají k jeho zábavnosti. Překvapí zde ale i přítomnost několika vážně krvavých scén, kde se s tím tedy tvůrci fakt v tomto ohledu nepárali, takže sice ano, uznávám, že se jedná o prostoduchou a naivní taškařici, na druhou stranu říkám a co jako?, není to trapné, je to svižné, vtipné, dobře obsazené, tudíž za mě jasný palec nahoru a hotovo :-).

Nitram je velice znepokojivá podívaná, u které jsem opět vůbec nevěděl, do čeho vlastně jdu, jelikož stejně jako u valné většiny ostatních filmů jsem se i v tomto případě snažil nemít o obsahu filmu naprosto žádné informace, na trailery pak nekoukám už vůbec, no a právě zde se přesně ukázalo, jak je to pro následný zážitek z filmu prospěšná záležitost, protože jsem pak neměl po celou dobu ani trochu tušení, v co se to vlastně celé nakonec vyvine a o to víc jsem pak v závěru čuměl, a o to větší a silnější jsem si z něj odnesl zážitek, i když to tedy nebylo skutečně vůbec nic příjemného. Tento film je totiž vážně silnou a přesvědčivou sondou do duše nevyrovnaných jedinců, které se mohou s nevhodným přístupem k jejich osobnosti změnit v časovanou bombu, ovšem samozřejmě problém je onu správnou cestu vůbec najít a pravda je i to, že takovýchto individuí se kolem nás mohou pohybovat stovky, tisíce, a nikdo tomu nezabráníme, jelikož tam fakt stačí jen pár ,,zážehů´´ a strhne se lavina, kterou už nezastaví nikdo a nic, právě jako v případě zde ústřední postavy, jenž se ze začátku jeví prostě jen jako opoždění ťunťa, co by mouše neublížil, ovšem následný sled nepříjemných událostí zcela změní jeho přístup k životu a vlastně i lidem, no a následky toho se pak zapsali tím nejčernějším písmem do historie australského kontinentu a už je nikdo z ní jen tak nevymaže. Každopádně celá tato podívaná přináší především vážně ponurý a nepříjemný filmový zážitek, hlavně většina postav tu vyznívá způsobem, že někoho takového prostě nechcete potkat, podivné, nesympatické a budící fakt nepříjemné pocity, na čele samozřejmě pak právě s Nitramem, jehož navíc opět strhujícím výkonem ztvárnil jeden z nejvýraznějších, ovšem zároveň i nejpodivnějších hereckých talentů současnosti, Caleb Landry Jones, velmi výrazná je zde nicméně i syrová a též nepříjemné pocity vyvolávající atmosféra, prostě celé je to opravdu nejednoduché na sledování, o to většími emocemi to ve výsledku ale disponuje, doporučit je to ovšem i přes veškerá ta pozitiva upřímně těžké, jelikož každého potenciálního diváka to akorát tak uvrhne do depresí, což víceméně není také zrovna to nejlepší, takže ano, ale jen na vlastní nebezpečí.

Za mě se jedná o poměrně neprávem podhodnocené pokračování úspěšného prvního Bird Boxu, kdy tedy sice tento díl určitě nedosahuje kvalit právě onoho prvního filmu, na druhou stranu v něm ale vážně nevidím ani kdovíjak nepovedenou podívanou. Sice je tedy jistě škoda, že opravdu Barcelona jakkoliv nerozvíjí mytologii kolem těch ,,monster´´, nehledě na to, že opět nejsou ani na vteřinu zobrazeny a s názorem, že neviděné budí větší strach než to viditelné, tak s tím ať se jde každý vycpat, nicméně samotná zápletka i tak funguje poměrně záživným způsobem, má spád, disponuje několika opravdu napínavými momenty, stejně jako u jedničky musím určitě také pochválit atmosféru filmu, která působí skutečně ponuře a beznadějně a nakonec i veškeré postavy mi nepřišli vůbec marné, a to i díky sympatickému castingu, na čele s výrazným a charismatickým Mario Casasem, i když ale na druhou stranu musím i uznat, že vesměs ty postavy zároveň působily hlavně svým chováním skutečně béčkovým dojmem, přes to jsem se ovšem dokázal lehce přenést. V závěru pak došlo i k poměrně slušné gradaci, takže opakuji, veškerou tu kritiku tohoto pokračování upřímně neberu, jelikož Bird Box Barcelona dokáže ve většině ohledech opravdu bavit a lehce si po celou dobu udržet diváckou pozornost, a to i když jako celek skutečně působí spíš jako jen lehce dražší béčko.

Ačkoliv zrovna nepatřím mezi příznivce vlkodlačích filmů, tak musím uznat, že zrovna z této podívané jsem si odnesl docela průměrný zážitek, což je pěkné a považuji to docela za úspěch. Co mě tedy rozhodně neoslovilo pozitivně, tak to byla zápletka, která není ani jakkoliv objevná, ani zajímavá, ani výrazná, a především celá působí fakt nezáživně a pomalu, zklamalo mě ale i převtělování člověka ve vlkodlaka, které v podstatě nebylo ani jednou vidět a to málo, co mé očko zaznamenalo, tak stejně nepůsobilo vůbec přesvědčivě a jinak mě nepotěšilo ani závěrečné finále, respektive zúčtování s vlkodlakem, které bylo akčně chaotické a následná pointa pak zbytečně happyendová. Naopak, co mě vážně bavilo, byla výrazná atmosféra, pramenící především z doby a prostředí, kde se film odehrával, působila totiž poměrně ponuře a syrově a celé této podívané rozhodně dominovala, pochválit jinak musím ale ještě i opravdu slušné gore efekty, které byly fakt drsný a nekompromisní, a je jen škoda, že jich nebylo mnohem víc, a samozřejmě nemohu opomenou ani fajn obsazení, čítající pár známých jmen a ty filmu též rozhodně přispěli pozitivním dojmem, a to i díky ucházejícím postavám, které sice nedisponovali ničím zásadním, zároveň ale nepůsobili ani otravně, či trapně, takže ve výsledku vlastně také ok. Eight for Silver zkrátka patří mezi podívané, které diváka sice nestrhnout a ani nikterak neohromí, na druhou stranu času u něj stráveného skutečně nelituji, na to totiž zas nabízel docela slušně stravitelný žánrový zážitek.