stub

Když to srovnám s většinou ostatních novějších věcí na jetix, je to vlastně dost dobrý.

To má být vtip? Jestli existují děti, kterým se toto líbí, pak Bůh nás chraň, až budou v produktivním věku. To se fakt všichni zbláznili?

Myslim, že nic v TV nereprezentuje tuto dobu lépe, než změna Fox Kids (s jejich kultovními nářezy) v Jetix (plný debilit pro současné pubescentní degeneráty, kteří se jakéhokoli obsahu bojí víc než čert kříže). Howgh

Na to, jaký kraviny teď na Jetixu dávaj, se na to podívat dá. Obstojná kulisa k žehlení:)

Což o to, film je to pravdivý a dobrý, s kvalitními hereckými výkony a Jana Hřebejka mám vysloveně rád. Snad je to tím, že už od něj očekávám nepřiměřeně moc, ale nemůžu si pomoct - nijak zvlášť působivé to není. Na druhou stranu, oproti Krásce v nesnázích, kde za něco stál snad jen J. Schmitzer, je to krok správným směrem. Režisér očividně mění styl směrem ke komorním, realisticky obyčejným příběhům a já doufám, že s každým dalším pokusem si bude v kramflecích jistější. 3 a půl

Příjemná, svižná chambara s pěknou kamerou a velmi zdařilou finální řeží. Jindy poněkud prkenný Raizo Ichikawa se překonává a postava mu vysloveně sedne. Vhodný kousek nejen pro fanoušky žánru (mj. i svou velmi přijatelnou délkou).

Oproti Cestě do fantazie výrazně epičtější, avšak neméně kouzelné dílko. Nádherné výtvarné zpracování i vynikající hudba jsou u Miyazakiho počinů +- samozřejmostí. Téměř jungovské archetypy některých postav rovněž patří k typickým rysům jeho tvorby a právě umění vyjádřit samu esenci všech jednotlivostí dává těmto skvostům jejich snovost a sílu. Kdysi jsem dal Cestě do fantazie pouhé 4*, abych měl prostor pro další filmy z dílny HM. Rezignovaně zdvihám na ***** a zajímalo by mě, jestli někdy uvidím Miyazakiho, kterému dám méně:)

Já budu milosrdnější - mě to v porovnání s naší současnou produkcí (2008) připadá jako vlastně poctivá a poměrně kvalitní filmařina - herecky v pohodě, režijně taky, příběh drží pohromadě a dává smysl, charaktery nejsou nijak zvlášť černobílé, prostě docela fajn. *** a půl

Opravdu kvalitní muzikál plný krásných písniček zpívaných od srdce. Herecké i pěvecké výkony hlavních představitelů jsou doslova strhující, jejich postavy jsou výjimečně plné a procítěné. Je vidět, že herci nebyli vybíráni podle vzhledu, nýbrž pro své fenomenální herecké a pěvecké schopnosti. Poselství filmu je intenzivní a nadčasové, člověk si jej s sebou ponese možná i celý život (ledaže by bylo přebito poselstvím ještě hodnotnějším, které nepochybně přinesou další díly). Jednoznačným kladem je také originalita snímku - takto původní, jedinečný a přesto hutný děj se nepochybně stane inspirací pro budoucí filmařské generace. Velmi přirozeně sestavený scénář zajišťuje plynulou dynamiku děje a vše je tak zcela uvěřitelné a životné. Je zjevné, že tentokráte nehrál primární roli zisk, ale přínos světové kinematografii, hudbě a tanci; ostatně takového tvůrčího velikána, jakým Ortega je, krátkodobé trendy nikdy nezajímaly. Je vidět, že si většinová veřejnost konečně našla cestu k opravdové kvalitě - a pak, že to jde s lidstvem z kopce... Důležitá poznámka: Snímek splňuje euroamerické rasové kvóty, tudíž jsou všechna etnika zastoupena rovnoměrně a vše je politicky korektní - netřeba se tedy bát morální újmy.

Slabé 4. Jednoznačně nejlepší ze známějších filmů o Pearl Harbor. Koncepce japonsko-americké spolupráce, kdy každý točí "své" scény, je poměrně funkční, přesto film nic převratného nepřináší. Je škoda, že za japonskou stranu nezůstal v křesle režiséra sedět A. Kurosawa (údajně po něm zbyly nějaké stopy ve scénáři), který by měl velkou šanci překročit hranice prostého válečného snímku. Rys, jenž mi poměrně vadí, je proamerická tendenčnost - frašku kolem PH zná dnes již opravdu každý (částečnou omluvou může být pro film jen doba jeho vzniku). Souhrnem: snímek je po technické stránce krásně zpracovaný, zkreslení historie je (na svůj žánr) v mezích příčetnosti (největší faktický problém vnímám ve vyobrazení důvodů americké nepřipravenosti - snímek opakovaně naznačuje, že šlo vlastně jen o lemplismus, což je samozřejmě zcela směšné); celkově je to poměrně mělké (v tomto směru bych oproti *** za US scény, dal i **** a půl za japonské).