Stružák

A tak jo, zase nabíráme na obrátkách. Třetí díl jednoznačně nejzábavnější (Franta!) i nejdramatičtější ze všech zatím.

Že by po dlouhý době kvalitní českej seriál? Uvidíme, naději to má. Sice mi první díl přišel takovej trošku samoúčelně vtipnej, ale nějakej potenciál tam je.

Marně, marně přemejšlím, co jsem to vlastně viděl. Přišlo mi, jak kdybych se koukal to, jak někdo hraje takovou pseudodetektivní adventuru. 🎮 Ve skutečnosti si roli Kryštofa Švestáka v nějaké adventuře zahrát by mohlo bejt fajn, ale dívat se, jak hru někdo hraje, to zas takovej vejvar teda není. Film má pomalé tempo a tak nějak se neumělecky plíží k nevyhnutelně nutnému závěru. Když to už, už, UŽ konečně vypadá, že by se mohlo začít něco dít (tj. když Zev potká mladýho Kurlandera), všechno to zas nějak zmizí do ztracena. Jasan, samotnej tříminutovej závěr je sice zajímavej (resp. nejzajímavější na celým filmu), ale že bych na něj musel čekat hodinu a půl, to fakt ne. 😴 Herecky se k filmu nemá moc smysl vyjadřovat, ne že by Plummer hrál špatně, to ne, ale on tak nějak nemá co hrát, škoda. Vzpomeň si? Zapomeň.

Dobře udělanej dokument, nic víc, nic míň.

Třetí série se rozdíjžděla dost pomalu, vláčně, ale o co měla pomalejší tempo na začátku, o to dramatičtější spád přišel v poslední třetině.

Hodně velký a hodně příjemný překvapení! Za normálních okolností bych měl všechny důvody světa podobnýmu žánru v český produkci nevěřit, ale ejhle – z Pohádek pro Emu se stal jeden z nejlepších českejch filmů posledního desetiletí (minimálně). Tady tak nějak fungovalo úplně všechno, příběh, herci (tradičně dobrej Vetchej, vynikající Cibulková a opět tradičně roztomile hloupá Polívková), ale dařilo se i hudební stránce a překvapivě i kameramanům i ve střižně. Ať přemejšlím, jak přemejšlím, nenapadá mě nic, co bych vytknul.

Ne. Ani přiměřená porce vína nepomohla. Tohle už snad blbějc udělat nešlo. Samej kýč, příběh nikde, dialogy o hovnech. Škoda času, škoda klávesnice. Končím.

Tenhle dokument mi přinesl přesně to, co jsem čekal od filmu Pět let na Marsu o vozítkách Spirit a Opportunity. Zatímco tam se jednalo o relativně nudný přednes toho, co vozítka dělala, tady jsme se dozvěděli hodně o vývoji.

"Ale jo, docela dobrý to bylo.", byla moje první slova po odchodu z kina. Docela dobrý jo, ale že bych na film koukal s hubou dokořán, dva dny z toho nespal a za 30 let o tom vyprávěl vnoučatům, to teda ani omylem. Asi to tu už zaznělo tisíckrát, tak to napíšu taky: film je postavenej (prakticky výhradně) na skvělým hereckým výkonu (koho asi) a parádní hudbě (ne asi). Ale to je tak nějak všechno. Jinak Bohemian Rhapsody působí dost povrchně. Některé pasáže života Freddieho zbytečně pitvá až do morku kostí (evidentně měli na mnoha místech ve střižně dost tupý nůžky), jiné naopak přehlíží nebo se jim nevěnuje dostatečně. Přijde mi totiž, že se film snažil až moc tlačit na pilu, aby se zalíbil všem, resp. co nejširšímu publiku, a ve výsledku působí převážně komerčně. Jasan, v kině to byl místy silnej zážitek (kina si určitě mnou ruce, ještě nikdy jsem asi neviděl úplně vyprodaný kino) a sem tam mi běhal mráz po zádech. Ale je to skutečně zásluha samotného filmu? 🤔 O tom už přesvědčený nejsem...

Vůbec nevím, jak mám k hodnocení tohodle filmu přistoupit. Na jednu stranu jsme sice viděli to, co jsme očekávali – byl to film o příběhu Jana Palacha, nic víc, nic míň a to úplně málo není. Na druhou stranu ale musím říct, že to bylo všechno natočený tak nějak jednoduše, opatrně a hlavně, a to je asi největší problém, příšerně (ale fakt příšerně!) zdlouhavě. Takovejch prázdnejch, dlouhejch a nicneříkajích scén jsem už teda ve filmu dlouho neviděl. Výsledkem bylo, že jsem se v kině nudil, zíval (i zavíral oči) a poslední třetinu si říkal "ty vole, už ať se zapálí a jdem domů". Paradox je, že jak se celej film táhne jak smrad, tak právě od toho zapálení už jede všechno hrozným fofrem. Možná i právě tady jsem čekal něco navíc. Jan Palach je tak dalším z řady filmů, který uvidíte a za tři dny na ně zapomenete.