berg.12

Na opravdové zamyšlení o principech dobra a zla, je mi film (a to jakýkoli) asi málo. V tomto případě tak zůstává sice filmově výborná, ale prožitkově trochu povrchní úvaha nad tím, že každý líc má svůj rub. Ovšem opět skvěle vystavěná a vypointovaná.

Skoro bych řekl, že znát dopředu pointu, je u tohohle filmu výhoda. Člověk je tak zbaven očekávání, které hodně ničí celkový zážitek, zvláště pokud "vyznáváte" režisérovy předchozí díla. Myslím, že se tady chtěl dát Shaymalan trochu jinou cestou, kterou ale ještě nemá prošlapanou. Oproti jeho předchozím filmům na mě tenhle také působil režisérsky hodně nejistě. Nejsilnější dojem, který jsem si z něj odnesl, bylo tak očekávání, jak jeho pokus dopadne příště.

Filmařské prostředky, filmařské prostředky.... pokud jsi chtěl, Shaymalane, vytvořit napínavý příběh a ta pointa byl prostě úlet, to bych snad nějak skousnul. Ale jestli jsi jen kvůli pointě a jakémusi sdělení rozehrál celou tu UFO story, tak to si opravdu přestáváme rozumět a žádné filmařské prostředky Ti k tomu nepomohou.

Není to taková hustá deka jako "Sedm", ale zase je ve své atmosféře o něco dráždivější a po psychologické stránce propracovanější. Ale to nezmiňuju jako přednosti, spíš jako rozdíly dvou "nejtemnějších" thrillerů 90tých let.

Ten film je jak silná deka, která vás bez možnosti úniku přikryje na celých 127 minut. Zažil jsem hodně diskuzí na téma, jestli takový film může být označen jako dobrý, od estetiky ošklivosti až po estetiku zla. Ale i já dávám plné hodnocení, protože si myslím, že ten film onu pomyslnou hranici ještě nepřekročil a ve své třídě mu může konkurovat snad jen "Mlčení jehňátek".

U tohohle filmu asi nebudu nikdy možné říci, jestli je proti drogám a nebo je naopak jejich oslavou. Stejně tak je pro mě rozporuplný ve svém účinku, jednou se mu směju, podruhé se mi hnusí. Kvalita zážitku je také přímo úměrná kvalitě znalosti angličtiny. Na druhou stranu jeden z nejlepších filmů s tematikou drog, co znám.

Tenhle film znám pod předlistopadovým názvem "Chata" a nikdy jsem ho neviděl. Tak proč píšu komentář? Naše rodina patřila za totality k té méně šťastné většině, která nevlastnila žádný videopřehrávač. Spoustu filmů jsem tak znal pouze z vyprávění na pionýrských táborech. Na plandě dřevěné chatky jsem takhle poprvé "viděl" Terminátora, Komando, Mouchu... a i tenhle horor. Vzhledem k tomu, jak přesně splnily některé filmy poté co jsem je viděl mou představu a vzhledem k tomu, že po vyprávění tohohle filmu jsem pár dní pořádně nespal a bál se jít do lesa, nepochybuji, že i v reálu by to byl silný zážitek. Určitě si to někde seženu.

Možná své názory na film jednou změním, zatím však tahle trilogie u mě dokonale naplňuje jeden z významů pojmu film a kouzelného slůvka stylizace. Film, který se nesnaží být ničím jiným než filmem a proto se možná líbí tak širokému publiku, od dětí až po nejzavilejší kritiky. Film, u kterého stojí za to překročit svůj intelektuální stín i zamyslet se nad podstatou téhle zábavy v kontextu filmové historie. Zábavy, kterou především chtěl od počátku Indy nepokrytě být. Film z doby, kdy si oba pánové, Lucas i Spielberg, ještě mnohem více hráli než přemýšleli. Doufám, že na to nadobro nezapomenou.

"Nejbondovštější" Indy. A to nejen kvůli parádní úvodní sekvenci či "Chobotničkovským" lokacím, ten posun v akčnosti a sebevědomí je zřetelný. Ale spolu s výrazně temnější atmosférou to byl důvod, proč jsem tenhle díl nemíval tolik rád. Humanistický motiv záchrany dětí mi navíc k zdravě egoistickému archeologovi příliš nesedl, o módní dětské figurce nemluvě. Ten film má ale úžasný spád, dynamiku, fantastické scény, parádní humor a ve vztahu s "Indy-Girl" to ze všech dílů jiskří asi nejvíc.

"Rád bych natočil bondovku" povídá Spielberg. "Mám něco lepšího" na to Lucas. Že z něčeho, co podle obou mělo být jakási "moderní pohádka, inspirová dobrodružnými filmy 30. a 40. let a vyprávěná v jazyce seriálů na sobotní odpoledne" vznikne nejlepší dobrodružná série všech dob, ovšem netušil ani jeden. I když je tahle trilogie výslednicí nejrůznějších inspirací, těžko se dá ve svém žánru s něčím srovnávat, naopak, všechno se srovnává s ní. Každý díl má navíc svou osobitou tvář, atmosféru a v té souvislosti by bylo hříchem nezmínit člověka, který má na výsledku stejný díl odpovědnosti, jako všichni hlavní protagonisté - Johna Williamse, jehož hudbu řadím k tomu nejlepšímu, co kdy vytvořil. Jsou filmy, které nestárnou. A pak jsou filmy, se kterými nestárnu já.