Chlupis

V rámci svého žánru letos poctivější film nenajdete.

Bad Lieutenant meets Guy Ritchie meets Trainspotting meets Trance meets Edgar Wright. A ani jedno z toho pořádně. Místy to funguje, většinou si ale Filth vypomáhá scénáristickými konstrukty vyloženě studentského charakteru. McAvoy přesto perfektní.

Více než o remake jde v případě Oldboye spíše o ne moc vydařenou adaptaci, která svého předchůdce zbytečně banalizuje. Tam, kde Park mistrně pracoval s žánry a psychologí postav, sklouzává Lee do béčkově zkratkovité nudy.

Přestože na první pohled působí jako komedie, jsou Klauni spíše takový komorní artový film, který se nebojí a co hlavně, vypadá opravdu světově. Malé chyby má, smekám ale už jen před tím, že je někdo schopen u nás natočit něco tak atmosferického, autorského a obecně... s duší.

Film očividně do posledního detailu plnící vizi jeho režiséra. Každá vteřina má svůj význam, každý záběr hodnotu a Adèle Exarchopoulos podává herecký výkon hodný všech palem, medvědů i Oscarů.

Vzhledem k slušné režii to nikdy není vyloženě katastrofa, bavit začne film ale až v poslední, místy správně dobrodružné třetině. Té ale nepomáhá zvláštní technické rozhodnutí kombinovat perfektní IMAX footage s blow-upem klasické pětatřicítky, kdy je nejistota ve framingu druhé zmíněné varianty, obzvláště v akčních scénách, znát až příliš. Ve výsledku je mi paradoxně mnohem sympatičtější méně uhlazený a trochu naivnější první díl.

Narozdíl od ostatních si nemyslím, že jsou Vlhká místa šokujicí film. Jsou ale tak ohromně nudná a přes svou mediální kampaň paradoxně plná všemožných klišé, že za návstěvu kina jednoduše ani trochu nestojí. Hranice se holt v dnešní době, kdy se po plátnech kin prohání režiséři typo Neó nebo Trier, posouvají jinak. Dokonce i v mainstreamu.

Za Curtise - režiséra nejslabší kus, pořád ale odzborující s takovou lehkostí, že to musí dojmout i toho největšího cynika světa.

Minimálně od The House of the Devil tu nebyl formálně opojnější horor. Wan je ale bohužel klasicky delší, než by být měl a filmu proto chybí tempo a výrazněji prokreslené postavy, které by tak banální story utáhly déle než jedno dějství.

Na "zemi" to má místy atmosféru skoro až lynchovského ražení, jakmile ale dojde na závěrečnou astrální část, nezvládá Wan kočírovat očividně finančně i výtvarně zoufale podceněnou kabaretní stylizaci a film tak dostává do sféry nepodařených videoklipů Marilyna Mansona. Závěr už jsem pak odkoukal s úsměvem na tváři.