Brinkley

V případě, že se směju proti své vůli nejrozličnějším tragédiím, dojímám nad náckem, kuchtícím jablkový koláč, opovrhuji doktorem, pak asi něco Dánové nafilmovali velmi, velmi zručně... Adamova jablka jsou vskutku netradiční, politicky nekorektní, přesto však nadmíru lidský (toto označení neužívám příliš často) a žánrově nezařaditelný snímek, jenž donutí zapřemýšlet i osla (nejen o víře). Co se hereckých výkonů týče, U. Thomsen a M. Mikkelsen jsou naprosto fantastičtí. (Tímto se má slabost pro Madse ještě více prohloubila, přetvarujte mu třeba celou hlavu, je mi to jedno...)

Nejde o to, jak moc jsou scénáře Charlieho Kaufmana výjimečné a šílené (v dobrém slova smyslu) a jaké výtečné obsazení zde je (přiznávám, k Nicolasu Cageovi mám svoje osobní výhrady).... ovšem v tomto případě jsem se nedokázala ztotožnit naprosto s nikým. Místy se dostavila bohužel i nuda.

Romanticky laděný Velký flám na britský způsob. Nadto extrémní chemie mezi hlavními protagonisty....Africkou Královnu jsem si opravdu užila.

Obávám se, že nostalgie a sympatie k hereckým legendám tento film poněkud nadhodnocují. V mém případě jedna složka pro nadšené ovace na Afričana schází (nostalgie - bohužel), takže příjemně se mi na slovní přestřelky božské Catherine a sympaťáka Noireta koukalo, ale to je asi tak všechno.

Důstojné zakončení celé série.... samozřejmě především díky vypravěčskému talentu A. Christie. Ovšem bez tak dokonalého představitele nositele vejčité hlavy přeplněné výkonnými šedými buňkami, by ani královna detektivek na televizním poli tolika ČSFďátských hvězd nedosáhla.

Taktéž jsem kouzlo A.I. Umělé inteligence objevila až po druhém shlédnutí. Zvláště pak prostřední časti, kdy se Osmenta ujme Law. Na samotný závěr už ve mně zbylo asi moc málo z dítěte, ale to není chyba filmu. Ovšem ten malej kluk je herec s velkým H. Pro mě je A.I. stále snesitelnější než E.T.

Krátké, svižné, výstižné a..... strhující. Až po této Abrahámově roli chápu, co na něm naše matky viděly.

Určitě fenomén 90. let. Paranormálním jevem a nevyřešitelným případem pro mě ale je skutečnost, že Akta X i v těch letech moji osobu (v cílovém telecím věku) poněkud minuly. Ano, pár epizod jsem viděla (především zásluhou spolužáků) a řekla si něco ve smyslu "fajn, napětí - splněno, ufoni - splněno, sem tam lekačka a pěkný lidi... když bude čas, tak třeba příště". To mi na čtyři hvězdy nestačí; tři plus.

108 minut, uff!!! Víc než dokáží Mulder, Scullyová (a já) unést.

Po prvním shlédnutí; přiznávám jen letmém u práce, a navíc pouze z důvodu seznámit sebe s dalším "světem Tima Burtona" před návštěvou avizované výstavy v domě U Kamenného zvonu; jsem Alenku hodnotila průměrem. Taková se možná může leckomu zdát. Konec konců tohle je především vizuální snímek, ovšem s mnohými odkazy, o něž jsem se svojí vinou prvně připravila (především pak na moji milovanou Ospalou díru - pokroucený strom, černý hřebec na zadních, ohořelý mlýn.... buďto se nám Tim již opakuje nebo mám vlčí mhu a vidím vše za vším, kdo ví...). Ovšem skutečnost, že jsem nakonec měla chuť se na tuto teenage Alice podívat ještě jednou - v klidu večer - a na závěr jsem se dopracovala k předsevzetí, že někdy v budoucnu dětem přečtu literární předlohu, byť jsem ji sama do konce nikdy nedolouskala, to stojí za další hvězdu navíc. K tomu přičítám i poslední body za obligátně kouzelné Timovy blízké - Deppa (ach to loučení, asi začínám sentimentálnět) a samozřejmě H.B. Carter.