brando

Mainstream gangsterka pro tuctového diváka. Veliká škoda, ať už z důvodu obsazení, které je famózní, anebo kvůli fajn looku, kterým disponuje. Pro mě, člověka který byl filmově odkojen na Goodfellas, Once upon a Time in America, Kmotrovi či Scarface, je to hodně povrchní pokus o gangsterku. Až z odstupem času doceňuji Amerického gangstera, který je jedinou Hollywoodskou gangsterperlou za posledních 15 let.

Čas od času se vyrojí film ( např. dejme tomu The Prestige), který se díky autorské vizi, perfektnímu řemeslu a originální pointě stane, i přes zdánlivou nálepku mainstreamu, malým kultem. A jak to u kultů bývá, vznikají napodobeniny. Vezmou se všechny atributy, které dělají původní film výjimečným a začne se nesmyslně a plytce spojovat. Velká láska, velký trik, velká rivalita, velká atmosféra. To vše oba filmy mají, výsledkem se už ovšem rozcházejí. Škoda, že Burger chtěl natočit svoji Prestige, ale nemyslel při tom na diváka The Prestige. Jinak ho nemohl zásobovat tak plytkým scénářem i celým vyústěním filmu.

Ambiciózní bondovka, ovšem do kolen ji sráží nesmyslný scénář. Film má super pasáže a momenty (už jen samotný nápad s vesmírem je chvályhodný), ovšem zbytek je trestuhodně nedotažený. Našlo by se i celkem dost záběrů, které vyvolávaly smích, ačkoli to jejich prvotní záměr rozhodně nebyl. Connery je lepší Bond, ale i Moorea mám rád, ovšem především jeho ranější bondovky. Škoda, potenciál tu byl.

Jeden ze silnějších dílů. Zaprvé, první účast madame Oliverové v Poirotovkách- podle mě, spolu s Viděla jsem vraždu, nejlépe využit její charakter. Zadruhé, netradiční oběť- rozuměj zcela originální- nic podobného jsme v Poirotovkách neviděli, a za třetí- využití flashbacků a celkové provázání s minulostí je zde větší než obvykle. Spokojenost.

Špína, cynismus až na dřeň, jazzík, démon Lancaster a jedna ze životních rolí Tonyho Curtise. Film jsem viděl v colorizované verzi. Film-noir ve svých vrcholných letech.

Spíše by mě zajímalo, proč měl po svém prvním pokusu s kamerou Griffith pětiletou pauzu. Jinak oceňuji spíše z historického hlediska a z hlediska faktu, že se na to dnes, po 110 letech, vůbec můžeme kouknout.

Óda na život. Tak nějak bych charakterizoval projev a úlohu A. Quinna, jehož Zorba, i přes řadu dalších nezapomenutelných partů, je jeho role životní.

Je krásné se dívat na něco, co bylo tvořeno čistě vášní, invencí a na svou dobu neuvěřitelnou kreativitou. Melies neměl prvních 15 let kinematografu (1895-1910) žádnou konkurenci ve svém oboru.

Můj první dokument v kině. Představení bylo součástí Filmového klubu ostravského Minikina kavárna společně s Meliesovou Cestou na měsíc. Pro fanoušky, které zajímají i příběhy za kamerou a vůbec kinematografie obecně, určitě poučné. Musím říct, že většina informací byla pro mě nová. A i když dokument Dva ve vlně (fr.nová vlna) se mi lépe trefil do vkusu, i tenhle byl nadprůměrný.

Se Zwickem mám stále stejný problém. Ponechme stranou dokonalý vizuál a mistrně natočené akční scény, které tasí v každém svém filmu. Další velká devíza jeho práce je výběr námětů- ať už Poslední samuraj, Odpor nebo právě Krvavý diamant vypráví příběhy, které mě zajímají. Ovšem kamenem úrazů u všech Zwickových filmů je až nechutný patos, kterým jsou proloženy většiny finálních scén, a neschopnost originálně rozvíjet charaktery. Dalo by se říct, že, s drobnými nuancemi, si pořád jede stejnou šablonu. Zvlášt pro tenhle film je to velká škoda, myslím že takový Mann v nejlepších letech anebo Ridley by z toho vytřískali podstatně více.