brando

Jason Reitman, pro mě osobně, nastavil laťku krátkometrážním filmům tak vysoko, že pouhá originalita nestačí. I s otázkou nebe a pekla si poradil ve svém kráťasu lépe.

Zaujala mě, především, velice zmatená práce se střihem, některé scény mají velice špatnou návaznost a plynulost, přičemž znalejšímu diváku to musí vyloženě působit jako pěst na oko. Vliv studia je cítit, charaktery se vyvýjí tak jaksi mimo obrazovku. Ale jsem zvědavý na pokračování, kde dostane větší prostor Henry Fonda jakožto Frank James. 50%

50% Skvělý námět, který představoval obrovský prostor pro kreativitu, zabíjí totálně podprůmérná a rutinní Zwickova režie. Není to poprvé a nejspíš ani naposled.

Tak tady si Tim Burton opravdu ještě jenom hrál. Fascinace Pricem a hlavně Edd Woodem je již však více než zřejmá.

Lyrická poezie, se vším co ten pojem obnáší.

Humphrey Bogart, ikona klasických noirů i celého Hollywoodu, prototyp soukromého očka, jehož předobraz se využívá i dnes po více než šedesáti letech. A právě Big sleep je jeden z nejlepších noirů vůbec, právě díky nenahraditelnému Bogartovi, skvělé mysteriozní atmosféře, skvělým dialogům (líbí se mi jak v každém dialogu nikdy nikdo nezapomene, využít své momentální převahy ) a v neposlední řadě Lauren Bacall, která zahrála svou oduševnělou, přitom maximálně přitažlivou femme fatalle způsobem, jakým dokáže jen ona.

Netřeba komentář. -kino-

Welles, rok po milníku světového filmu, jenž sám postavil, se vrhl do adaptace ságy jedné rodiny, jejího pádu, na pozadí průmyslové revoluce a industrializace. Jakožto skvělý vypraveč, Welles kouzelně uvádí do příběhu, kdy poeticky objasňuje, mj. vývoj ošacení vyšších vrstev v druhé polovině 19.století, které ač nemělo s příběhem samotným nic společného a sloužilo jako pouhý úvod, díky skvělé režii byl naposto trefný. Jelikož neznám přesné změny, které Wise pro studio udělal, vyjadřovat se k nim nebudu, ovšem zejména v závěrečných scénách bylo patrné, že má vyprávění možná až přespřílišný "tah na branku" , a zejména postava George prošla proměnou tak jaksi mimo kameru. Jinak ovšem jedinečný skvost a další úkaz toho, že Orson Welles je jedna z největších person světové filmu.

Film, který rozhodně nenechá vaše mozkové závity v nečinnosti. Je téměř nemožné při prvním shlédnutí pobrat vše, přiznávám se, že jsem v tom měl občas docela slušný guláš. Rozhodně nejlepší De Palma od Carlitovy cesty až do dnešních dob, přičemž jeho režisérská hravost, kamerové vychytávky, a vůbec celková podaná forma, jsou pohlazením po duši každého cinefila.

Silberling nám servíruje "uvědomělý" brak, přičemž dokazuje, že Burtonovu filmografii má v malíku, ovšem většina jeho inspirací Burtonem jsou vyloženě pěst na oko. Když dva dělají totéž, není to totéž. Příliš ukřičené, stereotypní, bez nápadu, nemluvě o absenci jakékoliv poetiky.