Recenze (349)
Rituál (1973)
Neodpustím si to a budu citovat Lavrana: "filmy které dlouho nesmyslně odkládám bývají ty nejlepší", a právě o pravdivosti tohoto jsem se teď přesvědčil. Zápletka mě nadchla, konfrontace awnfull křesťana Howieho s pohanstvím, které absolutně nechápe (a jako většina křesťanů se o to ani nesnaží a rovnou ho zatracuje), je skvělá. Co kritiky se týče, tak bych řekl jen to, že asi tři scény mi přišly trochu "nevkusně muzikálovité", jinak jsem byl nadšen, zvlášť koncem, při němž jsem se jen a jen bál, aby se najednou nezjevili cops ex machina (jako ve Svatém Grálu:-)).
Návštěvníci: Cesta do Ameriky (2001)
Tady chtěl někdo vytřískat prachy ze dvou povedených předchůdců a tak trochu úlně to přehnal. Styďte se!
Spirit - divoký hřebec (2002)
Trochu moc "bambiovité" na můj vkus, ale celkově povedené. BTW, nebyl ten důstojník kavalérie Caster?
12 opic (1995)
Něco tak ultrageniálně šíleného, až z toho bolí hlava a mrazí v zádech bych chtěl někdy napsat. Téměř mě zarazila komplexnost a provázanost všech střípků příběhu, které se nakonec složí do téměř geniální scény na letišti(když pomyslím že tam původně neměla být? WTF?!), jež ve mě zanechala opravdu hlubokou stopu. Klaním se Terry Gilliame, a hluboko...
Pěst plná hněvu (1972)
Byl jsem hrubě nespokojen. Nejen že všechny lokace vypadali na první pohled naprosto lacině, ale sám scénář a některé rozhovory byly natolik dementní, že kupříkladu "milostný" dialog Chena a jeho "vyvolené" mohl klidně vést králíček Azurit se svatým Šebestiánem, a na uvěřitelnosti by to nic nezměnilo. Celé se to navíc tváří úplně vážně, takže je to tak špatné, až to bolí, což jen posiluje Chuck-Norissovská neporazitelnost Bruce Lee. Japonskému braku jsem na chuť přišel, ale jakákoli poutavost toho Hong-kongského mi zatím zcela uniká. První hvězda je za pár slušně vyhlížejících soubojů, druhá za veeeelmi efektní závěr(bez ironie), zbytek filmu byla nuda, a ztráta času.
Byl jsem mladistvým intelektuálem (1999)
"A do prdele! Intelektuálové!"
Zkáza Ecobanu (2003)
Co po obrazové stránce je to nádherné, i hudba se mi ve směs líbila, ale příběh je, až na drobet patetický a dosti klišovitý final fight, zoufale utahaný a nezáživný. 3,5*
Inuyasha - Toki o koeru omoi (2001)
Je pravda, co zaznělo z úst Mariových a bylo ještě několika lidmi potvrzeno- je to jako tři epizody v kuse. Mě osobně přijde ze všech Inuyasha filmů nejslabší.
Samuraj (1965)
Musím říct, že když měl Curučijo zabít svého nejlepšího přítele, prožíval jsem opravdové utrpení. Jeho osobnost je zde skvěle vykreslena, stejně tak tehdejší situace, ale je pravda, že trochu živosti by ději opravdu prospělo.
Duna (1984)
Bohužel jsem měl tu možnost shlédnout onu zkrácenou verzi, a neubráním se srovnání s oním televizním zpracováním, z doby nedávno minulé. Tato verze je, oproti novější, naprosto neuvěřitelně temná. Temná, neoptimistická, a od Paulova ztroskotání neuvěřitelně uspěchaná. Když už střihači museli tento film krátit, proč, u šaj-hulůda, tak brutálně dementním způsobem prostříhaly tu důležitější a zajímavější polovinu? Ono je sice hezké, že to vydaly, ale k čemu, když k plnému porozumění je třeba si domyslet zpoustu momentů, které divák už předem zná z knihy či jiného zdroje? Já osobně, ač mne za to mnozí budou kamenovat, zůstávám věren onomu novějšímu televiznímu zpracování. Ale přeci jen bych ještě udělil dvě pochvaly: Tvůrcům, za Virginii Madsen, která jako Irulán vypadá naprosto nádherně a svým krásným hlasem vypráví celý příběh, a autorovy předlohy, panu Herbertovy, za nádherně znějící jména(fedajkinové, sardaukaři...), o příběhu samotném nemluvě.