peproch

Látka byla dobrá, herci byli výrazní. A to je celé. Není to ztráta času ani ohrožení vkusu film vidět, ale je vám celou dobu líto, že není lepší. Klišé, fráze, schémata, trapné dialogy... Hrozná škoda, že je film povrchní, že lépe nepoznáte prof.Hardyho, svět může přeci být barevný a bohatý i za zdmi Cambridge i v mozcích matematiků, jenže to by bylo zapotřebí do nich opravdu vstoupit, a to se filmu nepovedlo, možná tvůrci spěchali, možná měli malý rozpočet, možná nerozuměli tomu, o čem film točí. Dobrá a dramatická pasáž je ta, kdy Hardy žádá od Ramanujana důkazy svých intuitivních poznání, neboť v některých momentech intuice selhala a počítání odhalilo omyly. Ramanujan vlastně zprvu vůbec neví, co se od něj žádá. A nebo jsem jejich přístup nepochopila já. Bylo mi u sledování smutno a zívno.

Pokud chcete o něco víc filmu rozumět, nemělo by vám být neznáme, že  Guillaume Apollinaire napsal před sto lety hru Prsy Tiresiovy a měli byste alespoň tušit, že předlohou je antický mýtus různě podávaný a alespoň Ovidiovo podání v Proměnách byste neměli neznat. Protože pak byste možná nahlédli, že se nejedná jen o zhovadilost choré mysli Bertranda Bonella, ale nově převyprávěný a aktualizovaný mýtus. Agrese katolické církve vůči transgender lidem, jejich zranitelnost a odposvátnění moderní společností jsou novými výrazovými motivy tohoto novovyprávění starověkého mýtu. Od časů Hesiodových se nic nemění, muka se nemění, jen příjmení a jména

Captain Fantastic nádherně vypráví. Celou dobu udržuje v pozornosti, je akční, nápaditý, i v konverzačkách hbitý. Film vypráví dva příběhy – jeden se předvádí, druhý je skrytý. Zjevený příběh v expozici nás zavádí do každodennosti podivného rodinného společenství alternativce Bena, který se svými šesti dětmi žije v lesích Washingtonu. Skrytý příběh je příběh šílenství, který koliduje s exponovaným příběhem ve chvíli, kdy hospotalizovaná bipolární Leslie, manželka a matka, spáchá sebevraždu a její pohřeb se má uskutečnit daleko, až u jejích rodičů v Novém Mexiku. Nejen že děti se vyrovnávají s úmrtím matky, ale požadují cestovat na její pohřeb. Ona kolize spočívá v tom, má-li být porsazeno splnění její vůle, nemít křesťanský pohřeb, a smí-li se Ben pohřbu zúčastnit. Šílenství Leslie bylo dlouhodobé, dost možná životní styl a Ben jsou osobně odpovědni za jeho prohloubení a fatalitu. Krize proběhne v souvislosti s pohřbem, který se Ben s dětmi pokusí narušit, přáním některých dětí již nežít alternativně, peripetií je posthumní vykopání těla a jeho spálení dle poslední vůle a katastrofa je zažehnána, rodina se usadí v domku a děti řádně chodí do školy, i když mainstreemový konzumní způsob života nepřijmou. Dívejte se, pokud máte smysl pro humor, tušíto, kdo byl Noam Chomski, uvažovali jste někdy o zelené alternativě, toužíte po svobodě, autenticitě a víte, že když Vám je padesát je třeba se kompromitovat řadou kompromisů a že to není prohra, i když už nelze, protože ohrožujete svěřené, naplnit bezezbytku ten ideál.

Film Little Women (2019) Grety Gerwig je mistrovským dílem této profesionálky, prokázala své mistrovství, mistryní se stala, když zúročila své herecké a scénáristické zkušenosti z předchozích filmů, vzala si tradiční téma, předlohu, v americkém světě něco zcela elementárního, co každý zná, dokonce nedávno zpracované (1994 režíe Gillian Armstrong hlavní role Wynona Ryder), obsadila vynikajícími hvězdnými herci a napsala nový, původní scénář, je to nová koncepce, časté časové prostřihy a posuny, a přitom je jasné, že Malé ženy jsou právě fikcí a krásnou vlastně venkovskou idylou, nehledě na to, že se odehrává v době občanské války. Je to opravdu založené na krásném filmování, krásných lidí v krásných rolích a opravdových emocích, hodnotných vztazích, samozřejmě že to je dokument o jiné době, Saoirse Ronan je vůdčím typem, vždycky byla v mnoha filmech, Timotheé Chalamet snad nikdy nezestárne, těžko je mu věřit, že by mu ve filmu mělo být přes 30, ano zažíváte tam jako divák, pokud to neznáte, navíc dobrodružství čtenáře, vlastně další reflexi

Patří do kategorie filmu, které mám ráda. Je to vlastně povídka a má dramatickou výstavbu. Hugh Jackman hraje atraktivního senátora za Colorado , který se stává hlavním kandidátem v nominaci pro na amerického prezidenta cíleně pracuje a formuluje program sociální ekonomický staví na zásadách etiky avšak odmítá aby americké volby se redukovali, aby obecně volby vůdců se redukovali, na souboj sympatií celebrit, reality show. Situace je jiná než v šedesátých letech, kdy soukromí, především sexuální, nebyly předmětem prezidentského klání. Gary Hart musí odstoupit z prezidentského ucházení se protože se novináři začali zajímat o jeho mimomanželský vztah, byla jeho reputace ohrožena. On vlastně přijal tu hru a neustál, rozčiluje se, nechce aby soukromé záležitosti byly předmětem kampaně. Nicméně manželce Lee (Vera Farmiga) se povedlo vlastně tenhle bod do toho zavést. Chtěla zůstat v soukromí, je to zvláštní, společnost je rozdělená, polarizovaná a nakonec jde o rozhodnutí pár stovek nebo tisíců hlasů, které se rozhodují často iracionálně. A to jestli vaše manželka vystupuje jako váš spojenec, kámoš nebo ozdoba, může mít na rozhodování voličů klíčový vliv. Film není příliš výpravný, pracuje s omezeným rozpočtem, scénou, počtem herců, filmařsky se neumím úplně vyjádřit, jako drama je to dobrý, ač to není vlastně fikce, ty otázky, který jsou tam kladený o oprávněnosti tázání se na soukromí, základní námitka evangelia – kdo je nevěrný v maličkosti, je nevěrný i ve velké věci, na tom přeci něco je. Na jednu stranu nelze ten mimomanželský vztah přiznat, na druhou stranu, nelze jej popřít. Kolize je vyřešena rezignací.

Marriage Story je film po kterém mi bylo jednak líto, že už skončil, protože bych se ráda ještě dívala, ještě bych ráda viděla, jak se události obrací k lepšímu, jak se daří lidem, kteří prošli bolestivou zkušeností soužít dál. Nicole a Charlie jsou manželé, kteří si cení jeden druhého, v manželském soužití však došlo k nějakému traumatu, které ale není víc tématizováno, než že šlo o sexuální nevěru, ale ukazuje se , že potíž spočívá také v nenaplněných ambicích Nicole a Charlieho sebestřednosti jako divadelníka, krize se změní na rozvod a namísto dohody a ujednání se rozvine nákladný a škaredý právnický zápas se soudní dohrou. Krásná ale spíše děsná je scéna pokusu o domluvu, která přechází do ďábelského řvaní, proklínání a spílání, ti lidé zjištují, že vyřkli to, co nikdy nechtěli vyřknout, že slova už nebude možné vzít zpět, přesto ale závěrečné poznání toho, že se milují, jenom nemohou spolu žít, ta tragedie, se ukáže v celé síle. Nicole má rodinu, Charlie měl právě jen tu rodinu, v níž žil s manželkou a synem, závěrečné zavázání tkaniček je zobrazením smíření, potvrzením závazku.

Na tento film byste si měli vyhradit čas a vnímací kapacitu. Jsou to tři hodiny osob, příběhů, událostí a teprve průběžně jim přikládáte význam. Ten film vydá za tři jiné, nabízí porozumění osobě prezidenta Nixona. Pořád se vás jakoby ptá: už chápete, proč se choval tak a tak, proč jednal s tím a ne s oním, proč svolil postupovat i nezákonně? Uměl milovat? Anthony Hopkins nastudoval výrazivo a dikci i vystupování excelentně a dokázal to prezentovat. Mám ale obavu, že pokud nejste nějak osobně zaangažován do amerických nebo světových dějin období studené války, pokud byste rádi viděli nějaké poutavé příběhy ze života, tak budete asi zklamáni. Nabízí se vám ale velká podívaná, většinou velmi výpravné scény a mnoho opravdu mnoho materiálu k mentálnímu zpracování.

Tohle není pohled do zákulisí, to je introspekce, jste přímo v akci, není třeba být v jiné galaxii, ve válce nebo v roce 2250, akce se odehrává teď, tady, Stone to zachytil, zakomponoval do vztahů, příběhu, dodala se omáčka trenérských a funkcionářských obratů, hezká tvář Cameron Diaz a neděli co neděli odpoledne sportovní bitva. Český titul je český, nedává smysl, český dabing hloupý, film výborný.

Tématicky je filmem podaný příběh lavírováním mezi filmem rodinným, o nápravě pokažených vztahů, a kulišáckým napínákem o finančních operacích. Winnie je potvůrka, hraje si na neziskovku a ulitejch milionů má až hanba. Peníze prostě nespí. Zatěžují naše vztahy i ty takzvaně nejčistší. Taky jsem se vdávala z lásky a hele, byla jsem dobrá jen jako most k možnostem otevřeným penězama, co jsem do rodiny vnesla. Film je super v tom, že osoby nemají vývoj charakteru, jsou stejné, mění se jen situce dané novou finanční konstalací. Nevím, jestli to byl autorský záměr nebo efekt. V každém případě, pokroví hráči nemají vývoj charakterů, jsou jen pokrové tváře, protože jde přeci o peníze, ne?

Jsem z toho rozpačitá, ne že by se mi to nelíbilo, film byl napínavý, akční, sexy na pohled, fikce takže není ani důležité, jestli to dopadlo tak nebo jinak, protože nabízí dvě finále… Netrávím čas na trávě, takže vlastně nevím, o čem to celé je, protože neznám jak se svět, život, kamarád ukazuje pod vlivem THC. Dívám-li se střízlivýma očima, přemýšlím, o cynismu, krutosti, mrtvých a to všechno jen proto, aby Ophelia (Blake Lively) neměla život nanicovatej. Chápu, že John jako veterán je votrslej, Ben klidně obluzuje amíky, protože pečuje o afričánky, film ve mně vzbuzuje soucit s padouchy a pohrdání pořádníky. Proč?