Pajky3

Jako velký fanda do fotbalu jsem čekal, že budu s otevřenou pusou koukat hltat každou minutu. Místo toho však přišlo vcelku zklamaní, protože i desetiminutové medailonky obsahují víc zajímavých informací než tenhle dokument. Čekal jsem víc o jeho hře v Santosu, víc o mánii, kterou vyvolal přestupem do USA a místo toho jsem se dozvěděl jen o jeho působení v Brazilské reprezentaci. Něco ze soukromí by taky bylo přínosem. Místo toho přijdou jen bývalí spoluhráči a všichni říkají, jak super hráč byl. To mi přijde jako velká škoda u hráče, který je všeobecně považován za toho nejlepšího v historii. A pro mě je to zklamání.

Lovesick je jedno z největších překvapení, které jsem poslední dobou sledoval. Původní nápad je vcelku originální. Hlavní hrdina musí kontaktovat svoje bývalé, aby jim řekl, že má chlamydie. Přesto, když jsem si to pouštěl, tak jsem si myslel, že půjde o další tuctovou romantickou komedii, ale nestalo se a já se dobře bavil. Mám rád britské série a tahle je vtipná, navíc je to takové přirozené a ze života. Co mě na tom ale nejvíc bavilo je fakt, že se postavy skvěle vyvíjí. Speciálně druhá řada má několik silných momentů a Abigail je skvělá postava. Obsazení je taky fajn. Dovedl bych si představit ještě další pokračování po třetí řadě, ale k tomu už nejspíš nedojde. Jsem rád, že to na mě na Netflixu vyskočilo a doporučuji dál.

Napínavé drama se skvělou Keirou Knightley. O skutečném příběhu Katharine Gun jsem nevěděl, takže mi to rozšířilo obzory. Obdivuhodné a v naší zemi nepředstavitelné.

Na WandaVision jsem byl docela zvědavý a to nejen proto, že šlo o první seriál, který navazoval na Endgame. Předem je třeba říci, že jsem rád, že jsem si počkal až bude celá série venku, protože pokud bych měl čekat týden na epizodu, tak bych to nejspíš nedokoukal. První tři epizody mě totiž vážně nebavily a spád to začalo nabírat až ve čtvrté epizodě, kdy přišlo pár odpovědí. A od té doby už jsem se bavil jako u filmů. Ve finále je to slušná příprava pro nadcházející fázi marvelovských filmů (a seriálů), protože finále položí dost otázek, které chcete zodpovědět. Přijde mi, že se to ve výsledku podařilo a přineslo to něco nového (i kdyby jen konceptem), takže jsem zvědav na to, jak se bude dařit dalším seriálům na Disney+.

Takové milé dobrodružství z prostředí buranského jihu USA. Už dlouho mi Shia LaBeouf neseděl tolik, jako se to povedlo tady a i Dakota Johnson byla fajn, hlavním hrdinou je ale i tak Zack a jeho příběh, který z toho dělá lidskou záležitost, co si zaslouží nadprůměrné hodnocení.

Není to klasický seriál, ale spíš soubor pěti filmů, které mají stejné téma. A tím tématem je rasismus v Anglii během sedmdesátých až osmdesátých let. Nebudu tomu upírat důležitost pro černošskou komunitu, a kdyby všechny epizody byly tak zajímavé jako úvodní Mangrove, tak bych hodnotil o něco výš. A nevadila by ani delší stopáž. Jenže první film je podle mě to nejzajímavější, co série nabídne. Následuje druhý, Lovers Rock, který je naopak absolutně nejslabší a vůbec nic neřekne. Zbývající tři jsou poté sice zajímavé, ale kvalit Mangrove podle mě nedosahují a to i přesto, že John Boyega za roli ve třetím získal Zlatý Glóbus. Určitě to stojí za podívání, i kdyby jen kvůli tomu, aby si člověk rozšířil obzory, ale je vážně škoda, že celá série není taková jako první film.

1. série O ruských panovnících a jejich životech nemám žádné velké znalosti, naštěstí tenhle seriál není historickým dramatem a je jen opravdu volně založen na vzestupu Kateřiny Veliké. Pokud tedy chcete něco historicky přesného, tak The Great to není. Tohle je totiž spíš komedie s opravdu přestřeleným (a často až absurdním) humorem, což z toho dělá vlastně dost zábavnou podívanou. Dvojice Elle Fanning a Nicholas Hoult je spolu parádní a vysloveně si své role užívá. Seriál rozhodně nebude pro každého, ale já se dobře bavil a docela se těším na pokračování. Huzzah! 2. série Musím přiznat, že z pokračování jsem už tolik nadšenej nebyl. Styl a humor se vcelku rychle okoukal a zatímco první řada nabízela zápletku o tom, kterak Kateřina svrhne Petra, řada druhá už šla tak nějak odnikud nikam a zápletkou bylo pouze to, jestli a kdy se dají znovu dohromady. Hlavní dvojice je pořád skvělá a skvěle je doplnila třeba Gillian Anderson na krátké hostování, ale tu původní jiskru už to pro mě postrádá. 3. série První řada mě skoro až nadchla, ale potřetí to samé už nefunguje. Závěrečná řada nebaví tolik a podle mě hlavním důvodem menší zapojení Nicholase Houlta. S Elle Fanning fungovali v předchozích řadách skvěle a mají vynikající chemii, ale tentokrát už nemají tolik společného času a celé to působí to tak nějak mdle. Závěr s AC/DC se mi líbil a vlastně na seriál nebude vzpomínat ve zlém, jen měl sestupnou tendenci.

Od De Twaalf jsem čekal evropskou verzi Dvanácti rozhněvaných mužů, tedy hutné drama o rozhodování poroty nad osudem obžalovaného. I proto jsem byl hlavně v úvodu trochu zklamán, protože to působilo jako sonda do života porotců, kteří působí dojmem, že absolutně nemají zájem být v porotě. Druhá polovina pak i díky zvýšenému tempu nabrala na zajímavosti a člověk s napětím čeká na verdikt. Moje slabší hodnocení tak vychází z toho, že jsem od toho očekával něco trochu jiného a díky tomu se mi to netrefilo do noty. Pokud ale hledáte konverzační drama ze života, tak v Belgii připravili něco pro vás.

Zajímavá sonda do komunity ortodoxních židů a příběh jedné mladé holčiny, která se ji rozhodla opustit. Vzhledem k tomu, že je to založeno na skutečném příběhu, tak to přináší opravdu zajímavý náhled do fungování takové komunity. Jeden z těch příběhů, který vás donutí vyhledat si pár věcí okolo, abyste si rozšířili vlastní obzory. Podle mě to fungovalo dobře a příběhově to pěkně odsýpalo, i když je pravda, že hlavní hrdinka to měla podezřele jednoduché od okamžiku, co se dostala do Berlína. To nic nemění na to, že Shira Haas si zaslouží chválu kritiky, která se jí za hlavní roli dostala.

Poprvé viděno s odstupem dvaceti let po premiéře, ale je to pro mě prostě obyčejná romantika. Skvělé obsazení a historické zasazení tomu sice dává plusové body, ale to mi ke spokojenosti nestačí. Takže se nedivím, že je to často hodnoceno jako jeden z největších omylů při udávání Oscarů.