Pajky3

Oliver Tate je podivín a film o něm je zvláštní. Sice to nebylo vyloženě hrozný či nekoukatelný, protože to občas nahodilo něco vtipného, ale mě to celkově nesedělo a neužil jsem si to tak, jak jsem předpokládal.

Osmdesátá léta v Anglii, gay komunita a nastupující epidemie AIDS. To rozhodně nejsou nejčastější témata a mám radost z toho, jaký je výsledek této minisérie. Russell T. Davies očividně ví, o čem píše, protože si sám tuhle dobu zažil a to tomu dodává sílu. Od prvního dílu je jasné, že nepůjde o žádnou zábavu, i když si partu kamarádů užívá života plnými doušky. Balancování radosti ze života a deprese, která se nezadržitelně blíží, však funguje. Soundtrack je na jedničku a postavy dokážou zaujmout. Těžce se tráví třetí epizoda a samozřejmě i úplný závěr. Jestli jednu věc vytknout, tak postavu Jill, která mi přišla hrozně nereálná. Nemá žádný vlastní život a v podstatě se jen stará o všechny okolo.

Kärlek & Anarki ukazuje, že ve Švédsku umí natočit zajímavý seriál aniž by to musela být kriminálka. Tahle originální komedie vypráví o střetu dvojice, která se navzájem vyzývá k tomu, aby vystoupili ze své komfortní zóny. Úkoly, kterými se z ní dostávají jsou vtipné a vážně pobaví. Navíc se to nebojí vyvážit i smutnějším a vážnějším tématem. I přes drobné výhrady se jsem zvědav na to, jestli bude stejně zábavná i druhá řada. Druhá řada přišla s citlivou změnou tónu. Sofie se během ní totiž vyrovnává s velkou ztrátou a to udává tempo celé série. Roztomilé vyzývání ustupuje do pozadí a s ním trochu i postava Maxe, protože ve vážnějších tématech dominuje Sofie. Pořád je to však příjemné sledování a vůbec by mi nevadilo se do Stockholmu vypravit i potřetí.

Po úspěchu WandaVision jsem byl docela zvědav na to, jak se bude druhému v řadě. A v mých očích je Falcon and the Winter Soldier slabší. Hlavně je to nejspíš kvůli tomu, že nepřináší nic neokoukaného. Záporáci mají sice slušnou záminku, ale moc jim to nešlape. Je tady sice spousta akce a ta je jako obvykle marvelovsky dobrá, ale tady to prostě nestačí. Falcon i Bucky si procházejí velkou transformací a tak z toho jako nejzajímavější postava vychází John Walker, u kterého doufám, že brzy někde objeví. Jak se čekalo, tak se v závěru nakouslo několik věcí, které dostanou odpověď až někdy později. Tak uvidíme, jestli dojde na druhou řadu nebo rovnou až na čtvrtého Kapitána Ameriku.

Staged je asi nejpovedenější projekt, který vzniknul v době úplného lockdownu. Od zahánění nudy dvou přátel/herců, kteří se rozhodnou nacvičovat divadelní hru přes videohovory až po mnoho hvězdných hostů, kteří tomu dodávají grády. Pokud máte dvojici Sheen-Tennant v oblibě, tak si to užijete o něco víc, ale věřím, že pobavit to dokáže i bez toho.

Jako sonda do komunity neslyšících je to hodně zajímavé, jinak je to jako film dost těžké téma, které není jednoduché zpracovat. Riz Ahmed hraje skvěle, ale jeho postava je divákovi hodně nepřístupná a jen těžko si ho tak můžete oblíbit. Oceňuji ale práci se zvukem, který zážitek z filmu umocňuje. Všechno to pískání, práskání a ticho má svůj smysl.

Nemůžu se zbavit dojmu, že to nakusuje příliš mnoho témat, aniž by to dalo ucelenější odpověď na jakékoliv z nich. Takže to působí takovým "od každého trochu" dojmem, tím pádem to nepřináší nic nového a jiné dokumenty daná témata zpracovaly lépe. Ať už jde o Zátoku, která popisuje vybíjení delfínů nebo o Temnou stránku lodní dopravy, které rozebírá dopad člověka na oceán. Navíc mě přijde trochu znepokojivé, jak se tam hází obrovská čísla, která jsou vytažená z kontextu a s divákem manipulují.

Tenhle cestopis Skotskem si užijí hlavně fanoušci seriálu Outlander. Přeci jen se tady jako průvodci představí dvojice hlavních herců ze seriálu, ale také se cestuje Skotskem, kde se seriál odehrává. Nicméně funguje dobře i pro ty, kteří si chtějí užít krásy a zvyklosti Skotska. Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl vypravit na podobnou jízdu kolem Skotska a bylo fajn vidět, že i Sam a Graham navštívili mnoho míst, kde jsem byl. Takže jsem si seriál náležitě užil a hned bych se do Skotska vrátil a procestoval místa, která jsem ještě neviděl.

Drogová závislost z jiného pohledu. Tentokrát (i) z pohledu otce, protože to tomu dodává nový rozměr, který zatím mockrát u podobného tématu nedostal prostor. Steve Carrell mě hodně baví a Timotheé Chalamet je vedle něho taky super. Lidsky bolavý a i když to nebude oblíbený film, tak za podívaní určitě stojí.

Časové smyčky jsou většinou zábava, navíc to dobře sedí dohromady i s romantikou a je to i dobře obsazené. Oba hlavní hrdinové mi seděli a pasovali mi k sobě. Příjemně se na to kouká, mám z toho fajnový feel-good pocit a humor je povedený. A i když to nebude nejlepší film, co jste kdy viděli, tak to stojí za podívání. Takových pohodových filmů by se mělo točit víc.