Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Akční
  • Drama
  • Komedie
  • Animovaný
  • Horor

Recenze (1 324)

plakát

Město sexu (1997) (seriál) 

Tak tohle můžu :). Very spicy! 1. díl je perfektní cyberpunk. Ve virtuálním světě můžete být kýmkoliv. Ale tam i v reálném světě občas není kam utéct. Nebo je? 2. díl je totální nonsensová šílenost o dvou useknutých rukách, které jakoby utekly od Addamsovy rodiny. Podvivný fantastický námět v neurčitých kulisách jakési dystopické budoucnosti. Místo budování atmosféry tu sledujeme podivnou nonstop akci. S naprosto WTF závěrem. Za mě nejslabší díl, který se ke zbytku moc nehodí. 3. je v mnohém nápaditá cybernoirová detektivka s jednoduchým přímočarým příběhem. Bohatě to ale vynahrazují detaily. Některé scény mi evokovaly Pátý element ze stejného roku. 4. Law & Order: Spicy City. Zlé holky dělají zlé věci. A kvalita soudnictví je poněkud na pováženou. Své o tom ví i policistka Margot. Závěr top! 5. je jediný silně erotický díl. Začíná to jako ryzí noir a překlápí se čím dál víc do cyberpunku. Policistka tu pátrá po zmizelých prostitutkách a kyberprostitutce, která dělá z lidí zeleninu. Honička taxíku policejními auty vás opět myšlenkami zanese k Pátému elementu. Jak tahle díla mohla vznikat paralelně? 6. Dystopický způsob řešení epidemie. Eugenika vs. humanismus. Kdo je tajemný muž, který nabídne pomoc pronásledované dívce, která je zdrojem nákazy? Akční závěr je bohužel dost nerealistický. 5/3/4/5/5/4* Kdo proboha vymýšlel ten český distribuční název a kde to dávali? Žánr pornografický je taky naprostá haluz.

plakát

Metro (2004) 

Očekávání po shlédnutí procentuálního hodnocení nebyla nic moc, ale DVD v trafice jsem si koupil. Nevím, asi lidem vadil děravěj a poměrně přímočarej scénář, ale tohle je jeden z mála hororů, kterej mě svojí atmosférou zatlačil hluboko do křesla a já byl napnutej jak struna. Vizuální stránka je fajn, skvělý střih, dobře nalíčený a skvěle zahraný mutant (pohyby působily velmi autenticky), kterého mi v některých scénách bylo až líto (jako hlavní hrdince na konci), pak je tu velký kontrast mezi barevným vnějším světem, barvami hýřícími zastávkami, světlým neosobním bludištěm cestujícím přístupných míst a jednotvárnými neutěšenými prostorami metra, které prošly důkladnou odbarvovací kůrou. Navíc mě úplně dostal nádherný závěr. Sice mi došlo co se bude dít (scéna mi připomněla začátek komiksu Pohádka o zlobivé kryse, který u nás nedávno vyšel), ale provedení bylo nádherný. Za zmínku taky stojí chytlavá hudba a pěkný minimalistický DVD menu a spousta bonusů v angličtině.

plakát

Mexická jízda (2001) 

Tuhle hloubkovou sondu do života teenagerů mám moc rád. Něco tak výstižného, realistického, smutného, veselého a nutícího k zamyšlení zárověň jsem ještě neviděl.

plakát

Mezi dvěma ohni (1995) 

Mezi dvěma ohni je sympatická komorní a poměrně minimalistická záležitost. Tvůrci ale mohli být důslednější a zapracovat na formě. Hlavně tak v první třetině (možná polovině) filmu mohli být minimalističtější se střídmějším střihem (stopáž je krátká, její natáhnutí o nějakých 10 minut by nebylo nic neúnosnýho), statičtější kamerou, míň zoomováním… Hudba spíš lehce odváděla pozornost od příběhu a emocí postav a bylo by to na většině míst lepší bez ní. Tyhle věci by rozhodně podtrhly atmosféru snímku. I přes tyhle nedostatky ale hodnocení zaokrouhluji směrem dolů. Postupně se totiž tempo subjektivně pomalu zvolňovalo a snímek mě začal pohlcovat. Je velmi emotivní a najde se v něm i několik opravdu silnejch scén, kdy nejspíš ukápne nějaká ta slzička nejen samotářskému námořníkovi (posezení v restauraci, závěr…). To vše bez sebemenšího náznaku citovýho vydírání. Li je moudřejší než většina lidí, který znám, a neherečka Ling Chu, která ji ztvárnila ve své první a asi i poslední roli, opravdu zazářila. Škoda, že si nevystřihla víc dětských rolí v podobných nezávislých filmech. V době napsání komentáře (2010) už jí bude táhnout na třicet.

plakát

Michael Jackson: Thriller (1983) (hudební videoklip) 

Tohle skvělé dílko je děsivější a vtipnější než většina hororů. Začátek je opravdu originální, Michael v kině nezapomenutelný a ze zombíků jde opravdu strach (před i po tanečku s Michaelem :). Nikdy nepřekonaná klasika. | ► Thriller

plakát

Milionář z chatrče (2008) 

Minimálně Oscary za nejlepší film, režii a zvukové efekty jsou pro mě naprosto nepochopitelné. Tahle líbivá optimistická úlitba akademikům v období ekonomické krize (člověk by čekal, že jich se tolik nedotkne) opakuje jedno schéma mezi otázkami v soutěži mechanicky pořád dokola až do úplného dojetí/nasrání diváka bez jakékoliv invence a nejnáročnějšími zvukovými efekty jsou imitace kvality zvuku zařízení, na kterých se lidé koukají na Milionáře. Když to srovnáte se zvukovou náročností ostatních filmů nominovaných na Oscara, tak nad tím opravdu zůstává rozum stát. Příběh vrší jedno klišé na druhé a tváří se, že realisticky zachycuje život ve slumech, o čemž jsem až moc často pochyboval. No a korunu všemu nasazují ploché charaktery postav, stokrát ohrané jednoduché pohádkové schéma (aneb jak hloupý Honza k princezně a půl království přišel) a dost logických chyb. Nechápu, proč by měl být moderátor zainteresovaný na úspěchu nebo neúspěchu soutěžícího. Jako moderátor celonárodně velmi oblíbené soutěže může být slavný a bohatý, ale nevím, proč by ho měla ohrozit popularita nějakého soutěžícího. Tváří se, jako kdyby byl jedinou celebritou v zemi a Jamal by mu měl konkurovat, nebo ho spíš dokonce vystřídat. Navíc všude bývají soutěže předtáčeny a nemyslím si, že v Indii by tomu mělo být jinak. Navíc jsou otázky vybrány tak, aby Boyle ještě víc umocnil kulturní odlišnosti. Nejlehčí otázka se týká herce, o kterém mimo Indii většina lidí ani neslyšela. Vzdělaným lidem z civilizovanějších koutů světa se pak otázky zdají čím dál tím jednodušší, aby se tou poslední a úplně nejjednodušší Boyle vrátil na začátek příběhu k Jamalovu dětství. A že je neuvěřitelná náhoda, že za svého drsného života Jamal zažil všechno, co se mu později hodilo v soutěži? Ne, nebudu se rozčilovat. A tak nejlepšími částmi zůstává mix scén s bollywoodskou superhvězdou při návštěvě slumu (ehm co tam proboha dělal?) a (prý typický) tanec herců během závěrečných titulků.

plakát

Miluj mě, jestli to dokážeš (2016) 

Super, že o sexuálních potřebách hendikepovaných vznikl dokument, ale tohle téma mělo fakt na víc. Zasekává se na zbytečných detailech ze života, postrádá jakýkoliv pokus o hlubší vhledy a z mě naprosto nepochopitelného důvodu se nevěnuje žádné hendikepované ženě. Slečna (dle svých slov sexuální průvodkyně) skoro tři roky neměla pohlavní styk a považuje se za prostitutku. Je to dar, nadání. Asi nějaká neotantrička. Vůbec nechápu, proč tam exhibovala a co to mělo společného s tématem dokumentu. Ale taky nechápu, proč je tu tolik kritiky na to že nemá bezbariérový byt. A když přišlo na věc tak ani nevíme co bylo. Paní se ptá vozíčkáře, jestli chce pomoct, když potřebuje pomoct překonat schody. Fakt to museli natočit takhle? Tomášek přijede za asistentkou co kouří, říká divný věci, dá mu mejdlíčko a pak mu řekne že má krámy a může mu dát masáž zad. To je tak uvěřitelnej scénář asi jako Čau lidi. To, že tetraplegie je nemoc, si v rozhovoru na začátku myslí autorka dokumentu, nebo to je pořád její konfrontace tetraplegika s tím co si podle ní myslí normální lidi? Mám z toho dokumentu fakt divnej pocit. Je fakt strašně natočenej a nudnej. 2011 (Austrálie) a 2015 (ČR) vznikly lépe hodnocené dokumenty, tak radši kouknu na ně a vám doporučím to samé.

plakát

Mimic (1997) 

Příjemný horor, na kterém je ale stejně nejlepší fakt, že ve volném čase Guillermo del Toro objevil komiksy s Hellboyem.

plakát

Mimo zákon (1986) 

Vodprejskni. – Děkuji, vodprejskni i vám. Pěknej snímek o tom, jak život člověka ovlivní jeho pohled na svět. Místy mě popadaly záchvaty smíchu (třeba při skandování ve vězení – I scream, you scream, we scream for ice cream! – a vůbec u Benigniho geniálních hlášek) a pak Jim přejde do depresivní ponuré bažiny a mě to vůbec nepřijde divný. Mimochodem Nicoletta Braschi zahrála zamilovanou naprosto dokonale. Začátek před nástupem trestu je ale na Jarmushe slabší, když víme co se bude dít a jen čekáme, jak se to stane. Regulujte psy!