Xeelee

[FOD 2015] WTF². Kříženec těch nejbéčkovějších padesátkových sci-fi filmů s vánočním příběhem pro děti. A co marťánci, mají si s čím hrát? Jak tohle někdo mohl vymyslet? Pointou únosu je to, že Santa jedním prstem mačká tlačítka na automatizovaný lince na výrobu dárků. Super. Scéna, kdy to děti nandaly hlavnímu záporákovi, je nezapomenutelná. Z toho už se asi nikdy nevzpamatuju :D

Jste mu vděčná, Mandy? – On mi… pomohl. Nádherně šokující originální filmeček. I za 18 dní se dá natočit TV film, který se díky své kvalitě dostane do kin. Škoda té střely do hrudníku, která se přesunula do ramene. Jinak nemám filmu skoro co vytknout. Snad jen to, že se „nelogičnosti“ objasní až v druhém a třetím díle. Konec hry.

Sázka na nejistotu je jako rána kladivem do hlavy. Svět je bizarní místo postavený na lžích a podvodech kolosálních rozměrů a i když všichni ví, že je ekonomika v prdeli, tak se na tom snaží jen vydělat astronomický částky. A pak to praskne a po pár letech (2015) naskočíme do stejnýho vlaku. Tenhle film je jako pravda. Bolí. Kolik lidí si asi bude při závěrečných titulcích říkat, že tohle by radši nechtěli vědět?

Screamers jsou ukázkovým příkladem toho, jak to dopadne, když fanoušek natočí za pár babek svou oblíbenou knižní předlohu. Jde o adaptaci jedný z nejlepších ranných povídek od PKD, česky vydanou pod názvem Typ číslo dva. V tomhle béčku je víc Dicka než v Minority Report, Total Recall, Impostorovi a Výplatě dohromady. Film má skvělou atmosféru a špatní herci ani mizerné triky mi tentokrát vůbec nevadily. Napětí Dickovy povídky, které nedokázali herci svými výkony a částečně i vinou scénáře přenést do filmu jsem si tentokrát prostě nějak domyslel.

Vrah není zahradník, ale H…! Těžko uvěřit, že je pod tímhle mnohovrstvým černobílým snímkem s úžasnou atmosférou a scénářem produkčně podepsaná Troma. Vizuálně se filmu snad ani nedá nic vytknout a celkové vyznění umocňuje černobílá kamera. Na konci mě naprosto uzemnila excelentní pointa a já pak s blaženým úsměvem dokoukal na závěrečné titulky. Pocta expresionizmu a exploatačním filmům jak vyšitá.

[Festival otrlého diváka 2010] Byl jsem skeptickej, ale i tak pro mě byla Seance velkým zklamáním. Atmosféru to má, hezky to vypadá a dokonce tam jsou dvě pěkný lekačky. S předvídatelným scénářem, striktně se držícím žánrových schémat a obsahujícím pár berliček, ale nemá Seance diváka ničím oslovit. Nejvíc mi vadila nepřesvědčivá Marie v roli média a její čeština, která mě strašně rušila. Když svou mateřštinu opustila, znělo to mnohem líp. Na festivalu jsem tenhle kraťas viděl čtyřikrát a opravdu mi to stačilo.

Poněkud mě zaskočil příkrý konec, kterému nic nepředcházelo jak dějově (ale děj není to o oč tu běží), tak ani ve významové rovině. Na první shlédnutí byl pro mě konec asi až moc experimentální a z kina jsem odcházel se smíšenými pocity. Jinak jsem se u filmu skvěle bavil už od samého počátku.

Postavy se naprosto debilně baví o očividných věcech, jednají na základě své neobjasněné minulosti (děj se pak tváří děsně chytře), scénář je překombinovaná nelogická slátanina vršící jedno klišé za druhým, postavy jsou k uzoufání špatně napsané… Tohle pro mě prostě bylo strašné utrpení. Když zjistí, že mají mezi sebou zrádce, tak obviňují jednoho člověka (i když divákovi je jasné že to není on) jen aby na konci mohli autoři šokovat odhalením, na které už stejně všichni dávno přišli. Kdyby aspoň souboje za něco stály. Místo toho jsem se znuděně koukal na cosi fantasmagorického, co mě málem unudilo k smrti. Jedinou zajímavou věcí na tomhle filmu je plovoucí meč (nebo co to bylo) a to opravdu nestačí. Navíc je na DVD jen dabing, což je fakt peklo.

Obsahově zajímavý dokument o velkém člověku a o významu československých legií, se kterými byl velkou část svého života spjat. To, že jednu dobu naprosto ovládaly Transsibiřskou magistrálu jsem tu slyšel prvně. O historii Československa se v dokumentu také dost dozvíte. Ale proboha, to filmařský zpracování... Viděno na webu ČT

Jen pro labužníky :-) | ► Sestřeničky