imaginer21

Na tenhle film musí člověk dospět. Když jsem jej viděl ve svých 12 letech, po prvních dvaceti minutách jsem ho vypnul a pamatoval si ho jen jako "ten, kde je Costner pořád smutnej". Jenže ono to má mnohem hlubší vnitřní dotyk, když to procítíte v pravém věku. Raimiho decentní režie, pozvolné vyprávění a Costerovy vnitřní dialogy postupně směřují k jedinému logickému závěru a ač baseballu nerozumím víc jak ajťák jízdě na koni, to podstatné, což je dát do svého snu všechno a učinit okamžik co nejvýjimečnějším, jsem jasně pochopil. Chybělo možná přeci jen větší tempo, nebo naopak rozvinout existenciální rozměr životního cíle. Ale krásná Kelly Prestnová a Costnerova pevně charakterní póza celý film utáhly i beztak na nesírně vysoké lati.

Zajímavý spin-off Bones s poměrně slibným nápadem. Pořád se ale (po shlédnutí prvního dílu a předchozího hostování v Bones) nemůžu zbavit dojmu, že Geoff Stults je až příliš upjatý a nedává své jinak relativně originální postavě ten správný šmrnc. Přesto určitě lepší průměr v současném seriálovém mainstreamu a jsem zvědav, kam se bude ubírat. Zatím silnější 3*.

Výrazně vyčuhující Indy-ovka z celé (zatím) pentalogie. K tomu hravý tatík alá Connery. Spielberg asi tuhle "ságu" nemá šanci doplnit ničím lepším. Tak doufám jen ve velmi důstojné zakončení.

Tak jo, ti emzáci už lezou ze Spilberga všemi rukávy i nohavicemi, ale zas ten nadhled k návratu po letech je fakt ocenitelný. Připočtu k tomu dostatečně trhlou "indiovskou" akci, nebývale slizkou padoušku, hravý vizuál a vidím, že se Mistr až tak neutnul...

Ford má celý film jedinou pózu a psí oči Frasera už nemají takovou přesvědčivost jako jinde. Typicky "hallmarkovská" podívaná bez špetky gradace, pouze s velmi častými a nepříliš výraznými obraty, které už po prvních dvou přestanou bavit.

Akce ve vodě prostě můžu...

Vpodstatě jen taková příjemná jízda za snem, plná šťastných setkání a dobrosrdečných lidí, kterým se až při pohledu na reálný život divím. Vše plyne jako pohádka s dojemným koncem a člověk od toho taky nic neočekává. To by stačilo na průměr, ALE... když té roli novozélandského staříka žhnoucího po splněném snu sledujete Anthonyho Hopkinse, máte dojem, že vám touto tuctovou rolí chce říct každým niterným gestem mnohokrát víc. A než se nadějete, máte taky otevřené srdce. A když k tomu přičtete, že jde o příběh dle pravdivé události, tak prostě níž jít nejde...

Až tady jsem se dozvěděl, že předlohu filmu poskytl Stephen King. A jsem za to rád, protože jako skalní příznivec The Shawshank redemption bych si při tomto vědomí film až tak nevychutnal. V jistém ohledu mi to připomíná Spielbergova E.T.-ho (kluk bez otce se upne na někoho mimořádného a ten mu změní život). Opět krásná póza Anthonyho Hopkinse, který celou atmosféru oduševňuje jistou poetikou jemu vlastní. Možná někde pod povrchem je ukryto ještě víc...

Tak chci, aby to bylo... Přesto se nemůžu ubránit, že přes to celkové vyznění je The notebook jen velmi svkosně zahraná romantická podívaná. Hloubky nabývá až při pozvolném vyzrazení pointy v sanatoriu, která už tak nějak od půli filmu stejně byla aspoň podvědomě tušitelná. Ač se nepovažuji za cynického realistu (že, POMO), někde mi tady unikaly další aspekty výraznější kvality této podívané. Krásný příběh na hraně tří a čtyř hvězdiček. Ale asi ještě musím dozrát, abych jej plně docenil.

Smrt je prostě smrt. Nikdo ji nerozumí. Hluboké téma bravurně těžící ze svého potenciálu, navíc s poněkud neobvyklými obraty. Ukázka rychlého dospívání v těžkých životnéch situcích, které jsou navíc dlouhodobé. Trochu mi vadila flashbacková forma, díky níž se vlastně v "současnosti" děje nic neudálo, přesto bez nadsázky, ovšem i bez přehnaného pokrytectví nám režisér prostřednictvím perfektního hereckého koncertu servíruje pomalou, ale jistou pravdu. Právě to tempo a hlubší existenciální rozměr mají za následek absenci sympatií či antipatií k jednotlivým aktérům. A tak není problém se i podle svého gusta s někým ztotožnit. Každý zkrátka celou věc vidí jinak a někde musí být hranice. Spoiler: Na jedné straně umírající dcera, už smířená se svým osudem a dělající vše pro co nejkrásnější dožití, na druhé straně matka (mimochodem asi nejlepší výkon Diazové, co jsem kdy měl šanci vidět), která až do samotného konce nehodlá bojovat o svůj beztak nereálný sen, aniž by si uvědomila, kolik toho sama ztrácí a o kolik toho připravuje zbytek rodiny. Konec spoileru. "Jen" 4 hvězdy proto, neboť jsem přeci jen čekal o něco hlubší a originálnější dialogy, které by filmu daly plnohodnotnou formu. A taky se přiznám, že při některých scénách jsem měl navlhlé oči. Hlavně scéna na pláži... Epilog: Abigail Breslinová to má pravděpodobně definitivně našlápnuté k tomu být jednou z nejvýraznějších hereček následujících desetiletí...