Malarkey

Řekl bych, že u tohoto filmu je znát, který režisér je génius, a který je rutinér. Zatímco Stanley Kubrick na konci šedesátých let natočil přelomové a legendární sci-fi, tak o takřka dvacet let později rutinér Peter Hyams natočil slušnou, ale v porovnání s Kubrickem, opravdu rutinní záležitost. Ale ačkoliv je rutinní, tak v rámci sci-fi je to pořád docela slušná žánrovka.

Vzorové evropské drama, kde západní svět ukazuje, jak se ve východním blbě žije. Já bejt Rumun, tak si to asi vezmu osobně. Téma je sice zajímavé, ale děsně naivní. Hlavně ta letuška byla neskutečně naivní. Nicméně v rámci evropského dramatu se jedná o solidně zvládnutý kousek. Právě ta naivita ženy v modrém působila, že jsem neustále čekal, co se bude dít dál a tak nějak jsem zároveň tušil, jak to dopadne. A film ani závěrem nezklamal.

Co jsem četl, tak tímto filmem se chtěl Travolta nějakým způsobem realizovat a dostat se mezi smetánku těch nejlepších kmotrů, kteří si za těch šedesát let vydobili své místo na filmovém slunci. Nevím ale, co čekal. Režisér je evidentně ze série těch béčkových talentů, kde už u samotné hudby je znát, že tenhle film bude jeden velkej vopruz. Travolta vysloveně špatnej nebyl, to všechno ostatní stálo za starou bačkoru. Tenhle film byl nakonec dobrej akorát na to, abych zjistil, že v devadesátých letech o Gottim vznikl také jeden film, který je na první pohled daleko zajímavější, jak tenhle nudnej patvar.

Taková milá jednohubka z Anglie, která některými svými vtípky mohla mít nárok na to stát po boku těch nejlepších britcomů, kterými nás Velká Británie již několikrát potěšila. Nakonec se sice nepovedlo dojít až do síně slávy, ale v rámci sedmy dílů to bylo příjemné pokoukání. Herci super, nápad skvělý, některé momenty až fantastické. Kolikrát si říkám, že tenhle sarkastický, ale zároveň nesprostý humor, umí prostě jenom Angláni. Je to takový ten druh příběhu, který Vás baví, ale zároveň jste po posledním dílu rádi, že to dopadlo tak, jak to dopadlo a tušíte, že dalšími díly by původní myšlenku jenom zkazili.

Když jsem se na tento film chystal, tak jsem byl jak nevěřící Tomáš. Vážně má Marvel v plánu celé superhrdinské univerzum zachránit jednou superhrdinkou, o které nikdy pořádně nebyla ani řeč? I na plakátu mi Brie Larson neseděla. Vypadalo hrozně…uměle. Jenže to jsem se sakra přepočítal. Kapitánka Marvel je skvělý film. Má od všeho trochu a ještě k tomu je slušným, v podstatě úvodem, do vzniku pojmu Marvel. Přitom jsem při sledování vůbec neměl pocit, že bych koukal na superhrdinku, jako spíš na nějaké slušné sci-fi. Mohly za to skvělé efekty, které nejenom, že vypadají jak z Hvězdných válek, ony zřejmě i kus ze Star Wars mít budou, když na nich dělalo stejné studio. K tomu přimíchejte nějaké ty emoce, nějaký ten vtípek, řadu narážek, které Vám tvůrci naservírují buď náznaky a nebo jen pohledem některého z herců a nějaký ten příběhový obrat, který se v případě tohoto filmu doslova povedl. Dokonce i u té Brie jsem si v půlce filmu říkal, že lepší superhrdinka snad ani nemohla být. Marvel zde dal opět na frak DC a já musím říct, že naprosto oprávněně. U mě ten vztah k Marvelu vznikal pomalu, ale o to intenzivnější teď je…Captain Marvel je takřka geniální vsuvkou mezi dvěma díly Avengers. Líp to naplánovat snad ani nešlo.

Vůbec jsem nevěděl, že v Americe tenkrát za doby vlády George Bushe řešili to, co předváděli v tomto filmu. Zajímavé. Film precizně ukazuje mravenčí práci některých novinářů a i když to na první pohled může působit nudně, film takový vůbec není. Může za to určitě dobrá režie, ale i samotní prvoligoví herci, kterých je v tomto filmu kupodivu docela dost. A nejlepší ze všech je zaručeně Cate Blanchett, která tu působí skvěle civilně a stejně tak i Elisabeth Moss. Zajímavá filmařina, skoro je až s podivem, že to v Americe vzniklo.

Jakmile vidím název, tak si vzpomenu na klasickou písničku Ronnyho Martona, Hastrmane, tatrmane, melou…Přitom film Hastrman není úplně taková legrace. Naopak, je velice pěkně zfilmovanou baladou o vodníkovi, který hledá štěstí v lidském světě a s tím se odvíjí celý příběh. Režisér Havelka pojal svůj první film opravdu ve velkém. Herecky bomba. Karel Dobrý byl coby hastrman fantastický a stejně tak se mi moc líbil i Jirka Lábus. Hudebně také není co dodat, pan Havelka s hudbou umí pracovat a tady to rozhodně nepodcenil. Naopak. Někdo by možná mohl kritizovat sem tam abstraktnost některých scén, ale mně to do toho fantasticky laděného prostředí prostě sedělo. Stejně tak se mi i líbilo české prostředí, ve kterém si šikovný kameraman dokázal najít doslova zalíbení. Ihned jsem pátral a zkoumal, kde se film natáčel. Jo, Hastrman nebyl špatný kousek. Trošku nekonzervativní, ale o to zajímavější.

Po třech sériích můžu s čistým svědomím říct, že tenhle seriál, ač je mnohými považován jako jedna z nejlepších spoluprací mezi Marvelem a Netflixem, si víc, jak tři hvězdy prostě nezaslouží. Atmosférou sice připomíná Nolanovu trilogii o Batmanovi, některými akčními sekvencemi pro změnu dokazuje, že tvůrci jsou milovníci akčních filmů, ale celkově vzato se seriál hrozně opakuje a příchod Punishera a Elektry to rozhodně nezachraňuje. První série mě uvedla do světa kupodivu ne úplně superhrdinského Daredevila, představila slušného protivníka Fiska, ale tak nějak nevytvořila patřičné emoce k hlavním postavám. Celé nadpřirozeno pramení z toho, že Daredevil je slepý a s příchodem slepoty se mu vyvinula řada jiných smyslů do absolutna. Dobře, námět to mělo položený docela dobře. Druhá série pak přinesla do hry právě Punishera a Elektru, kteří Daredevilovi trošku otevřeli oči, ale jinak v konstituci celého příběhu byli úplně zbyteční. Třetí série se opět vrací k první sérii a obnovuje boj s Fiskem, který byl jediný správný protivník Daredevila, a kde seriál začal, pak vlastně i skončil. Jediné, co mi po něm opravdu zbylo, tak série akčních sekvencí, které samostatné díly nejednou zachránily. Nejenom, že byly dobře natočené, ale ještě k tomu choreograficky působily neuvěřitelně dobře a kdejaký akčňák současnosti by jim mohl klidně závidět. Zbytek ale průměr…

Jirka Vejdělek tyhle životem ošlehané příběhy prostě umí točit. A co více...lidi mu na ně docela rádi chodí do kina, což je fajn, a tak vesele točí dál. Tátova volha je takový nenáročný příběh, kde každá role je obsazena dobrým hercem a každá role skrývá jisté poselství, které Vás buď pobaví nebo poučí. Osobně jsem bojoval s rolí Táňi Vilhelmové. U její postavy jsem často měl co dělat, abych přijal to, jak se chová. Nejenom, že mě mrzelo chování k manželovi, kterého hraje Martin Myšička a jehož postava mi byla snad nejmilejší z celého filmu, také mě překvapilo, jak bezcitná umí být ke své matce, kterou s nonšalancí sobě vlastní krásně hraje Eliška Balzerová. Na druhou stranu vše tu do sebe zapadalo jako klíč do zámku a mně se líbilo, že každý tu vlastně má svojí vlastní osobnost, kterou se prezentuje a je na divákovi, aby ji buď přijal a nebo odsoudil, což to druhé je jednodušší, protože rádi ve svých životech soudíme druhé, než abychom se podívali na sebe. Hezké, myslím si, že nebudu mít důvod se k tomuto filmu příště opět nevrátit.

Můj první kyperský film a rovnou slušná politická nálož. Na druhou stranu bych lhal, kdybych tvrdil, že bych u svého prvního kyperského filmu čekal něco jiného. Autoři to ale udělali vkusně a politické téma dvou znepřátelených frakcí vpravili do příběhu jednoho psa, který omylem přeběhl hranice a pániček se ho rozhodl hledat. Komedie to úplně není, pač jsem se moc nezasmál, ale hodina a půl uběhla jakoby nic. Vzorový evropský téma, průběh trošku naivní, ale pár momentů si pozornost rozhodně zaslouží. Za mě hodně slušná tříhvězda.