Malarkey

Velká Británie stále potvrzuje, že dokáže svým humorem pobavit jakéhokoliv diváka v jakémkoliv období. Seriál od tvůrců Black Books, který s ním má překvapivě dost společného. Takže jsou tu dva pošuci, počítačoví fajnšmekři a intošové, kteří pařej hry a tímto práci řádně flákaj na druhé straně je tu jejich čerstvě zvolená šéfka, která se snaží udržet morálku dvou pracantů v chodu a tak se děje řada příjemných i méně příjemných situací, při kterých se rozhodně nejednou zasmějete. Anglický humor je anglickým humorem překvapivě díky hercům, jelikož hlavní hrdina je většinou šílenej magor a svým neotřepaným způsobem a velmi originální rozvahou dokáže onu postavu převést velice vtipně do seriálu, jako je i tento. Díky tomu stále vznikají dobré a ještě lepší britské sitcomy, které se takřka s jinými nedají prakticky srovnat. Pro mě jeden z nejlepších britských seriálů vůbec i když se v podstatě teprve rozjíždí. Po chvíli uvažování jsem musel o jeden stupeň ubrat jelikož Červenému trpaslíku se nevyrovná prakticky nic:) 9/10 Po třetí sérii za deset...10/10

Jeden z nejdůležitějších mezníků 2. SV dal vzniknout tomuto skvostnému i když chvílemi příliš natahovatelnému filmu a později i velkofilmu Pearl Harbor. Ale pokud bych užil slovo velkofilm tak rozhodně pro Tora! Tora! Tora! Celý film popisuje příliš realisticky a dokumentárně celý konflikt: důvod útoku Japonců na Pearl Harbor, lenost samotných Američanů, na kterou později doplatili a samozřejmě morálku obou stanů tedy Japonska a USA. A že to byl útok nečekaný a s následky, které pro Japonsko byli nedostačující, ale pro USA takřka brutální. Berme v potaz jedno větu, kterou řekl samotný japonský admirál: Je to jako probudit spícího obra. a jak nakonec dopadli...neradno mluvit. Samotná bitva je velice pěkné i když se zdá, že se na nebi příliš letadel neobjeví opak je pravdou a v samotných útocích ukážou Zera svojí účinnost na nemalý počet lodí. Film Pearl Harbor možná zaujme současného diváka, ale autenticitu a hlavně pravdivost oné bitvy hledejte opravdu jen zde. Tora! Tora! Tora!

Gore Verbinski si v natáčení pokračování veleúspěšných Pirátů z Karibiku udělal přestávku, aby natočil toto veskrze zajímavé, mírně depresivní, ani ne moc úsměvné zato chytlavé drama, a aby dokázal, že nejen Piráti stojí za jeho úspěchem, ale že je i výborným režisérem zralým na dobytí Hollywoodu. Zvláštně tajemnou a zajímavou hudbu do filmu zkomponoval skladatel Hans Zimmer, a díky tomu film dostává onu nevlídně krásnou atmosféru. Samotný příběh není nikterak důmyslný, spíše vypráví příběh jednoho smolaře rosničkáře, kterého mi bylo často docela líto. Což byl účel samotného filmu v čele s Nicolasem Cagem a jeho otcem na smrt nemocným Michaelem Cainem, kteří se rolí zhostili výborně.

Další zásah Kevina Smithe do pověstných vod Hollywoodu. A že je tento kraj svatý pro všechny američany...néé pro všechny určitě ne a můžeme být jen rádi, že alespoň někdo si z něj dokáže utahovat a nikdo mu nemůže říct ani slovo. I když je to občas dost perverzní je to prostě Smithův styl, na který se musí zvyknout a povznášet ho. Nejvíc mě osobně rozsekala scénka, kde se setkali dva fanoušci Pána prstenů. Co dodat? Každá postava si je svým způsobem ojedinělá, ale Jay a Mlčenlivý Bob se mezi všemi nehorázně vyjímají a to jen a jen dobře.) --- Je jenom jeden Návrat a není krále, ale Jediho - Fanatik do Star Wars - Já jsem fanatik? Podívejte se na sebe a na své milááášššky.

Děsně nezáživná a nudná komedie u které jsem se zasmál opravdu jen ojediněle. Zaujali mě hlavně mini-role S. Carella a M. Caine a samozřejmě samotná Nicol Kidman, která díky svému půvabu dokázala, že samotný film nespadne do absolutní trapnosti. Will Ferrell mi ani zde nedokázal, že je dobrý komik ani herec, a že jsem s ním už pár filmů viděl. Jako rodinný film je to sice vcelku dobré, ale jen pokud se s Vámi dívají malé děti, které tento film na necelé dvě hodiny rozhodně zabaví. --- Chceš dlouho nebo krátkou verzi? A měl bych tě varovat, dlouhá verze je v aramejštině.

Při sledování do mysli proniká jakási spojitost s daleko novějším filmem Rrrr!!!!. Ale opak je pravdou. Caveman naproti tamté plácanině chce diváka nejen pobavit, ale také poučit vcelku hravým způsobem. Mimo to bylo velice nápadité dát do příběhu onu příšeru, která scénky příjemně uvolňuje a fakt je, že se u nich řádně pobavíte. Na konci filmu, kde se odehrává bitva o jeskyni si začnete uvědomovat, že to zas tak vtipné nebylo, opak je pravdou a na úplném konci Vám to oni sami potvrdí. Časové nesrovnalosti, neobvyklé paradoxy a naprosto bláznivě ujetý příběh bych spíše přirovnal k Melu Brooksovi, ale samotný Carl Gottlieb se s tím popral velice zdařile.

Nechápu jak je to možný, ale dokázal mě ten seriál i přesto, že jsem jen tak ze zábavy prohledával kanály, donutit sledovat příběhy těch naprosto dementních představitelů. Snaží se to být autentické a tak to vypadá jako, kdyby opravdu německá zásahovka podnikla nějakou akci...bohužel až do doby dokud se jeden z herců neprokecne dementními dialogy. Suma sumárum překvapivě neobvyklá kriminálka od ostatních německých kravin, která dokáže na první pohled opravdu zaujmout a ten jeden bod si za tu snahu zaslouží. (2/10)

Přišlo mi to jako příjemná rodinná komedie, i když počáteční výjevy Queen Latifah se mi zdáli trochu ujetý a divný i když později byla v pohodě. Průběh je vcelku dobrý, ničím rušený a překvapivě chvílemi i vtipný, ale ke konci příjde scéna, kterou bych dokázal vměstnat do své top 3 nejtrapnějších scén v dosavadní historii shlédnutých filmů. Steve Martin vleze do pubu plné černochů a ve fakt kůl vohozu se snaží mezi ostatními ztratit. Ježiš jak ten se choval a vypadal hrozně:). Příjemná komedie na zaplácání nudy během deštivého počasí, ale doporučuji to tak po hodině a čtvrt radši vypnout. --- Tati co jsou to dudy? - Hudební nástroj

Film, který příjemně pohladí na duši a nejen to. Díky němu se vcítíte do kůže jak "autisty" Dustina Hoffmana, tak i jeho "bratra" Toma Cruise a to tak, že doslova. Není co bych dodal k hereckému výkonu Dustina Hoffmana. Oskar je za to naprosto zasloužený a pro mě je toto jedno z mála rozhodnutí, za kterým si spolu s komisí pro udělení Oskarů stojím. --- Je artistický? - Ne. Ne on je autista. - To vůbec neznám.

Šokující film ne díky průběhu , ale díky jeho závěru, který se jentak ve filmech nevidí. Celý film je vskutku velmi zajímavý, příběh syna, jeho party a matky. Syn fetuje o 106, matka se snaží zhubnout kvůli televizi a cpe se prášky jako o život. Celou dobu divák sleduje průběh jejich života....léto, podzim, zima...! Zde se to zastaví. Období, kdy se těžko shání drogy a čas, kdy se začnou rýsovat nepěkné obrysy nejen na synovi, ale i na jeho matce. To už si člověk řiká, no jo tak nějak jsem čekal jak to dopadne. Jak také může dopadnout film o drogách. Ale pozor na konci je tak nádherně provedená a sestříhaná scéna, že na ní budete jen tupě zírat a díky překrásné melodii, která zní celým filmem Vás uvede do pokušení a pocítíte jak Vámi prochází zimnice stejně jako mně.