SirAduard

Zhulený romantický film, který ničím nepřekvapí, ale ani neurazí. Z animace však mám smíšené pocity. V jednu chvíli se mi velice líbí a jindy zase svou střídavou plynulostí mě vytrhává ze zážitku. Ve výsledku je to pohodový, jednoduchý animák, u kterého může divák vypnout a odpočívat.

Na první pohled šílený nápad, který si mě však získal! Pedro Pascal je zde ve svém pravém živlu a společně s hollywoodskou legendou Nicolasem Cagem si to zandávají jak králové hereckého talentu! Zábavná akční krasojízda, nedokážu si pomoct!

Škoda že stopáž není o něco kratší, protože jinak je to velice povedené drama ze života, které poutavě vypráví o životních ztrátách a vyrovnání se s vlastními chybami.

Konečně vydařený, ne počkat, přímo FANTASTICKÝ návrat do legendárního světa pohádek! Kocour v botách zde zakusí své skutečné dno a vrhne se do šíleně nabitého příběhu, kde spatří své vnitřní démony a pozná svou pravou podstatu žití. Opravdu silná emoční jízda, napěchovaná nápady a kreativitou tvůrců, jenž se nebáli dát do filmu i dospělá témata, či větší hloubku. A ten VIZUÁL! To snad ani není Dreamworks! Naprostá pastva pro oči a hudba krásně hravá, avšak vlk jako záporák. Ó můj bože! Jeho design, styl, charakter a k tomu hrůzu nahánějící hudba vždy, když je na scéně, to vše z něho dělá snad jednoho z nejlepších záporáků, co jsem v poslední době v animácích zažil. Naprostý luxus a pokud 5. Shrek bude stejně vypiplaný jako Druhý kocour, tak se máme na co těšit!

Člověk by řekl, že s tak šílenou premisou, vizuálem a stylem nejde pracovat dobře pospolu. Do toho spojit vážné myšlenky a zprávy o smyslu života s naprostými šílenostmi, jako párky místo prstů, a to všechno najednou, ale světe div se, tady funguje absolutně všechno. Režisérské duo Dana Kwana a Daniela Scheinerta dokázalo něco nemožného, co snad ještě nikdo ve kinematografii nedokázal a já to naprosto miluju! Každou vteřinu!

Příjemný komorní film, který si nepotrpí na napětí, ale na postavách, které mají své pro a proti, však člověk jim porozumí, čím déle se příběh rozplétá. Báječně jsem se kochal nad krajinou, která má své kouzlo a čaro, přičemž skrývá i prázdnotu a smutek, která není na první pohled zřejmá. Tyto pocity však pociťují i naše postavy, a proto jsem chápal, proč tak často říkají černý humor, jsou v depresi, či se chovají zvláštně, neboť ta atmosféra ostrova se prosákne do všech, co se tu snaží žít. Parádní herecké výkony, nepříliš častý, ale trefný humor, či pěkný venkovský příběh dotváří krásný film, a i když mě konec nedostal do kolen, a ne všechny postavy se mi prokreslily, tak síla mých kladů převyšuje zápory.

Tak tohle byl zářez přímo do zeleného! Krásně gradující film, který se nebojí zpomalit, když je potřeba, aby divák nasál to pravé neutuchající napětí o holý život indiánské dívky. Skvělé časové zasazení, lokace a rostoucí akce akorát podtrhují celé napjaté dílo. Škoda že i digitální efekty použité na zvířatech nejsou lépe zvládnuté i když chápu, že tvůrci asi neměli dostatek času na jejich zdokonalení, však občas to bije do očí. Vše vynahrazuje finální souboj, který si mě naprosto získal svými nápady, kdy i sebemenší věc z dřívějška se zúročí na maximum.

Mnoho lidí říká, že nový Avatar nepřekonal svého staršího brášku, co se týče efektů a příběhu. Já ale s tím nesouhlasím. Minulý film určitě překonal tehdejší konkurenty po stránce vizuálu, avšak v pokračování Jamese Camerona překonal režisér i sám sebe. Voda je pro oči neodolatelná a pod hladinou moře je to snad ještě nádhernější. Fauna a flóra mě bavila poznávat a k novými postavám jsem si dokázal vybudovat vztah. Bohužel ne všechny se mi prokreslily dostatečně, jako například Spider, který byl sice zajímavý a zábavný, ale jeho znázorněné motivace mi nepřišli dostačující na to abych mu porozuměl. Největší překvapení bylo pro mě samotné finále, díky nápadité akci a uplatnění věcí, které byly načrtnuty dříve, však některé emoční scény na mě nezafungovaly správně, jak bych si přál a kdyby byly více vybudované, tak bych si konec užil naplno. Pořád ale finále tohoto snímku je o dost silnější než v minulém filmu, neboť je více zaměřen na osobní motivy a postavy, než jen na tupou akci. Proto pro mě Way of Water překonává klasiku z roku 2009 a na novou návštěvu Pandory se nesmírně těším.

Jsem připravený, že se mnou nebude mnoho lidí souhlasit, ale tato 1. série ve mně znovu oživila lásku k politickým dramatům, kde se navzájem rody snaží vyhladit nebo najít mezi sebou kompromisy, které by zajistily stabilitu a řád mezi sebou s důvěrou, že znovu proti sobě nepovstanou. Stejně jako 1. série Hry o trůny mě i Rod Draka zaháčkoval do gradujícího děje, představil silné hráče na šachovnici a zabořil je do nelehkých situacích, ze kterých nejde snadno uniknout. Moje výhoda, proč některé problémy, jež trápily diváky tohoto seriálu na rozdíl ode mě, je fakt, že jsem zhlédl celou sérii během pár dnů. Proto chyby, jako například časté časové skoky napříč díly nebo změny obsazení, mě absolutně nevadili, ba naopak jsem si užíval vývoje postav napříč věky a změny herců mi dávali smysl, díky stylu vyprávění příběhu (na tož musím pochválit casting, protože muselo být obtížné nalézt správné herce, kteří by odehráli stejné role, akorát ve starší variantě; tady se to však povedlo). Tím však největším hereckým tahounem série byl pro mě osobně skomírající, leč moudrý král Viserys v podání fantastického herce Paddyho Considineho, který předvedl charakter protektora říše naprosto královsky a v 8. epizodě podává svůj doslova nejepičtější a nejdojemnější výkon, jak snad nikdo jiný před tím. Opravdu smekám, jak to zahrál! Ostatní hrají též výborně, snad nikdo mi neutkvěl v paměti, že by zahrál svou roli špatně (obzvlášť ne Matt Smith, či Emma D'Arcy). Samozřejmě musím pochválit i jak byli postavy napsané, žádné mi nepřipadali černobílé a ke všem jsem si našel cestu. Trochu ale musím zkritizovat postavu Cristona Colea, která se po svém stupidním činu v polovině série začala chovat úplně jinak, než před tím z úplně hloupých důvodů a kdyby ho tvůrci raději nechali umřít, tak by mi jeho charakter připadal pochopitelnější. Též se mi nelíbili digitální efekty u draků při letu, ale zblízka když se tolik nehýbou vypadají celkem v pohodě a když už se bavím o vizuálu, tak jsem asi jeden z mála, co se mu temný filtr a nasvícení líbily. Přišlo mi, že to k pojetí seriálu sedí a spíše jsem si vizuál pochvaloval, než kritizoval. Jsem asi divný, když tu spíše chválím, než poukazuji chyby, ale když mě ten příběh tak strašně bavil a postavy mi tolik přirostly k srdci, tak si prostě nemohu pomoct a musím říct, že se mi zatím Rod Draka velice líbí, těším se na další díly a pro skleslé fanoušky po konci Hry o trůny doporučuji si spravit chuť tímto. Myslím, že nebudete litovat.

Můj večerní zážitek byl pro mě nevídaný. Usednul jsem do sedadla, v sále se mnou sedělo přibližně deset lidí a já jen vyčkával, kdy už to opravdu začne. První filmový záběr hned člověka uvrhne do 50. let, kdy publikum tehdá žaslo nad filmovou technologií a každý výbuch, či hláška byla pro diváka naprosto nadpozemská. Na svůj první film vyrazí, zprvu i s nechutí, malý kluk Sammy a nestačí se vynadívat nad oživlým plátnem, který dýchá svými barvami a rozplétá nový úžasný příběh přímo před jeho očima. Po návštěvě kina si chce znovu z replikovat svůj zážitek, a tak dostane od své matky kamerku, s kterou natočí filmeček, kde jeho hračky zopakují děj z filmu. Od té doby si chlapec zamiluje filmařinu a poznává v průběhu života své pravé nadání pro filmy. Mezitím se rozplétá dojemné rodinné drama, které si mě získalo svou uvěřitelností. Navíc když má snímek nesmírně sympatické postavy, které se neustále vyvíjí a postupně odhalují svou pravou tvář (což by bez výborných herců, kteří jsou tu obsazeni, nefungovalo). Nic jako epické scény nebo dech beroucí zvraty tady rozhodně nečekejte a já osobně bych to tu ani nechtěl, neboť by mi to ukradlo tu uvěřitelnost a komornost celého příběhu, která je ve filmu kouzelná. Celý film je především vystaven na perfektních dialozích, osobních momentech a všech strastí, či kladech ve filmařské zálibě. Když už bych měl něco zkritizovat, tak asi tempo u prvních 30 minut, kde mi to přišlo trošku rozvleklejší, a ne tak úderné, jak bych si osobně přál. Však musím říct, že bych asi nechtěl, aby se něco vystřihlo, protože každá scéna je pro mě důležitá část skládačky a kdyby mi nějaká chyběla, tak bych se do těch postav a příběhu neponořil naplno. Ještě bych řekl, že mě postava babičky docela zmátla. Sice teď už vím, díky internetu, jak to je a dává to smysl, ale při sledování jsem si spojil babičku z matčiny strany a babičku z otcovy strany, jako jednu osobu. Je to sice ode mě hloupé, že jsem sloučil tyto charaktery dohromady, ale raději bych uvítal, kdyby se lépe představily. Avšak jako celek je to pro mě silný snímek, u něhož jsem značně cítil smysl pro detail a velké srdíčko Stevena Spielberga. Škoda jen, že u nás to nemá takovou pozornost, jakou si zaslouží.