SirAduard

Po všech těch zklamáních a nenaplněných potenciálů co nám 4. a 5. fáze MCU ukázala, už má člověk nízká očekávání. To ovšem neplatí u filmů Jamese Gunna, u kterých si režisér nenechá komandovat a nedopustí, aby jeho milované postavy byly na konci jejich cesty studiem pošlapány. Rozlučka se Strážci Galaxie je naprosto grandiózní komiksový film, skvělé zakončení trilogie, a hlavně s obrovskými emocemi. Kloubit opravdu vtipné gagy přesně pasující k postavám s vážnými, až deprimujícími scénami dokáže snad jen srdcař Gunn. Audiovizuál je zase pecka jako vždy, obzvláště akce, neboť v tomto filmu je snad jedna z nejlepších akčních sekvencí, co jsme kdy mohly v MCU spatřit. Jde vidět, že tu byla obrovská péče a láska k filmařině, na rozdíl od mnohých až odfláklých marvelovek z posledních let. No a nakonec Rocket, jehož postava zde dostala srdceryvný příběh s krutým backstory. Něco tak silného jsem už od Endgame opravdu neviděl a nestydím se říct, že mi skoro až slza ukápla pohledem na zmrzačeného tvorečka jménem Rocket. Ode mě obrovské doporučení, pro milovníky Strážců Galaxie naprostá nutnost vidět a Gunnovi přeji hodně štěstí v DC universu.

Po stránce technické a zvukové nemohu jinak než chválit. Lehce rozvleklá stopáž v první polovině mi však brání od dokonalého zážitku.

Dějově šílená, na drogách postavená honba za pomstou s žádnými pořádnými vysvětleními, či zvraty. Ale ten AUDIOVIZUÁL... Ó MŮJ BOŽE! To nejde popsat slovy. Panos Cosmatos musel spadnout z Jupitera, jinak si to nedokážu vysvětlit.

Film, jenž se téměř dotýká 5*, přesto mi něco brání dát plné hodnocení a tou věcí jsou emoce. Tím nechci říci, že finále naprosto postrádá emoce, protože vyvrcholení záporáka a důstojníka patří k těm nejsilnějším zážitkům. Ale třeba u romantických linek a finále kmene Mohykánů mi pár minut výstavby chybělo pro lepší prožitek konce. Audiovizuálně a v malých příběhových momentech snímek exceluje, a proto zamrzí, jak málo mi k dokonalosti chybí.

Záhada Blair Witch je pro mě první ochutnávka žánru "found footage" a musím uznat, že dokumentaristický styl točení dává filmu naprosto odlišnou atmosféru, kterou jsem u jiných hororů nezažil. Ten realismus byl pro mě tak nepříjemný, že jsem zcela chápal podivné chování postav, neboť já bych byl úplně stejně posr**ej. Avšak nejvíce se mi líbí nejednoznačnost celé záhady a úplného konce, která nabádá diváka k zamyšlení nad celým dějstvím a na vlastní interpretaci. Jde vidět, že tvůrci nad filmem fakt přemýšleli, než aby bezmyšlenkovitě natáčeli teenagery v lese. Za to mají můj respekt.

Zase mě nezklamal! Aronofsky je zkrátka mistr, když jde o přenesení utrpení hlavního hrdiny na diváka. Dokázal to už brilantně u Requiemu a zde u Černé Labutě své filmařské nadání definitivně potvrzuje. Musím samostatně pochválit Natalie Portman, kterou jsou měl rád především z dětství (hlavně ze Star Wars), ale později jsem už o ní začal pochybovat, zda jsem nebyl zaslepen pouze nostalgií. Avšak tady jako křehká dívka, zažívající psychická muka při honbě za svým snem dokonalé baletky, mě Natalie mile překvapila komplexností jejího herectví, které má mnoho vrstev na odkrývání. Pro mě s přehledem její nejlepší herecký výkon a jsem šťastný, že právě zde dostala Oscarovou sošku, jenž jí právoplatně náleží. Celá první hodinka byla skvěle natočená, gradující, postupně však přicházel lehký strach, že bude konečný zvrat tak přímočarý, jak to naznačuje začátek filmu. A já se ocitl v sedmém nebi, když se na konci odhalil onen zvrat, který se však v mém úžasu úplně obrátil naruby a dodal celému vyznění úplně nový rozměr. Navíc vše úderně podtrhnuté finální sekvencí za doprovodu honosné hudby a nesmírné krásy. Nádherná labutí píseň, ze které se mi do teď tají dech.

Do třetice tu máme epickou středověkou jízdu, která si mě ze všech tří nejvíce získala. Zde se Raimi totálně utrhl ze řetězu a naservíroval odlehčené fantasy s boží bitvou na konci, kde se nebojí pořádně pokosit nemrtvé ve velkém stylu. Nebýt nepovedené romantiky, tak jsem na ještě lepším hodnocení. Pořád však nejzábavnější kousek z filmové trojice a přes všechny chyby ho žeru.

Sice se postavy chovají hloupě, začátek překopává předchozí film a celá příběhová kostra je téměř totožná jako z prvního Evil Dead. To však nic nemění na tom, že jsem se královsky bavil nad fantastickou Raimiho režií, která mě nepřestávala překvapovat svýma nápadama a pokaždé jsem napjatě vyčkával, co zas božího předvede. Nebýt jeho, tak tento film odsoudím. Ale s ním je to brutální zábava.

Nesmírně děsivá hororová podívaná, která skvěle pracuje se znepokojivou atmosférou a očekáváním diváka. Filmu trochu sráží urychlený konec a nedostatečná prokreslenost vedlejších postav, což pro mnohé není velký problém, ale pro mě to vždycky zlepšuje zážitek, když mám strach o své postavy, ke kterým mám vybudovaný vztah. Pořád však velice kvalitní horor s mnoha chytrými nápady a výbornou kamerou.

Překrásný příběh o věčně mládnoucím Benjaminovi (Brad Pitt), jehož netradiční životní cesta se protne s mnoha lidmi, kteří ho dovedou ke krásnému a naplněnému životu, jejž si vždycky přál. Strašně na filmu miluji jeho poutavé myšlenky a pohled na plynutí času, který se různě kříží a každý ho jinak vnímá. Jak osud dokáže být nefér a někdy překvapivý svou velikou štědrostí. Jak se časem mnohé mění a pomine, ale přesto něco přetrvá stejně silné i na konci dlouhého života.