Nemec

Tak už je to skoro rok, co tohle dílo spatřilo světlo světa a dílo je opravdu myšleno v dobrém slova smyslu. Nevěřím, že hudba ze scény na pláži se mě tak dlouho drží a navázalo se k ní enormní množství  hezkých vzpomínek. Prostě je to kurva super, ale něco ultra složitého v tom fakt nehledejte, je to zábava s emocemi. Ale v jednoduchosti je krása a já si tu jednoduchost prostě užívám.

Tak tenhle film byl pro mě hned po The Menu nejočekávanější film. Můj postup v tomto případě je, že o tom nic nezjišťuji a chci jít bez jakékoliv vědomosti o čem to vlastně je. Už jsem to viděl asi čtyřikrát a baví mě to stále. Rozhodně to není film pro všechny a mě to nějak zázračně sedlo. A chápu že se to někomu nemusí líbit, ale ten film je tak neinvazivní, a tak zvláštně jemný. Neumím ten pocit popsat lépe. Prostě super a nebudu o tom víc psát, protože bych jen toho zbytečně rýpal. Chápu modrá čísla, ale za mě to je geniální.

Konečně jsem se dočkal další povídky o velmi sympatickém detektivovi Benointu Blancovi. Obával jsem se toho, že zasazení na tropický ostrov mi bude vadit, a nakonec to byla příjemná obměna. Kamera byla stylově jako v prvním díle, takže já byl spokojen, čisté kompozice, připodobnění filmovému materiálu a jemné, avšak dynamické pohyby kamery. Jediný a asi největší problém jsem měl se samotným antagonistou, který mi nedával smysl, manipuluje lidi skrz to, že jim pomohl k tomu, co chtěli. Ale jak? Pokud je podle příběhu parazit, který se přiživuje na ostatních, tak jak se mohl přiživit na skupině “tupců“, kterým on dopomohl k splnění jejich snů. To jsme prostě nepochopil. Jinak postavy fungujou a mám je rád ♥️. Blanc hrající Amongus byl trochu off, ale zase na druhou stranu nám to povědělo něco o postavě a díky tomu je postava více prokreslená. Za mě je to solidní pokračování, ale v mých očích to nepředčilo první díl, ale rozhodně obstojné a velmi příjemné.

Super ultra svižná a příjemná detektivka, ve stylu starých seriálových detektivek s Herculem Poirotem, na kterých jsem jako dítě vyrůstal. Neobyčejně příjemný odpočinkový film, u kterého se zažerete do velmi napínavého a vtahujícího příběhu. Film je z velké části komedie, ona komediální stránka je zde prvotřídní, její funkčnost se opírá o všechny výtvarné složky filmu a neklopýtne od začátku až do konce. Herci jsou zde perfektní, Daniel Craig a Chriss Evans se vymanili ze svých stereotypních rolí a předvedli mi překrásnou divadelní hru s neotřesitelnou sebejistotou. Jediné, co mi u hlavní postavy přišlo trochu na sílu je samotná stylizace onoho OG detektiva zasazeného do moderní doby. Kamera je zde velmi jednoduchá a čistá, nápadně mi zde stylově připomíná kameru Rogera Deakinse, v jednoduchosti je prostě krása. Scénář je hodně stylově a charakterově podobný onomu seriálu, který jsem zmiňoval v úvodu, a proto to na mě působí tak nostalgicky. Rozhodně zde na mě zahrála velkou část nostalgie, ale za mě je to prostě super a už se nemůžu dočkat až uvidím pokračování.

Tohle není recenze, ale shrnutí toho, co vlastně ve mně po projekci zůstalo. Dvě hodiny uplynuly jako voda a mě po celou dobu filmu nepřestávali cukat koutky z toho, jak moc velkou radost jsem z toho měl. Všichni motivační kouči se můžou jít bodnout, protože to co jsem cítil skrz plátno, bylo nepopsatelný. Byl to pocit, jak když máte něco, tak moc rádi že vás mrzí, že to neumíte v plném rozsahu vyjádřit. Zamiloval jsem se zas a znovu a nikdy bych to co dělám za nic na světě nevyměnil. Nebojím se říct, že i člověka, kterého film nijak do hloubky nezajímá, tak ho to bude bavit. Jeden z života měnících zážitků. 170%

Tuhle recenzi píšu cestou domů z kina, jak se říká, musím kout železo, dokud je žhavé. Příběh má krásně odprezentovanou myšlenku. Ona hra na noblesu luxusních restaurací mi neskutečně sedla, protože konec konců je to jen hra. Postavy jsou perfektně napsaný, jak s vedlejšíma, tak hlavníma jsem neměl jediný problém. Kvalita hereckých výkonů byla jistotou už od samého začátku, a to co celé obsazení předvedlo, tak před tím musím smeknout. Kamera zde byla velmi sterilní, za to precizní, žádná brutální stylizace, a to mě k tomu načančanému konceptu poloprázdných talířů perfektně sedlo. V podobném duchu se nesl i střih, který perfektně nahrával stylu kamery, neodváděl pozornost od příběhu a plynule mě, jako diváka, provedl dějem bez zaškobrtnutí. Celkový pocit z toho mám ultra kladný, strach smíšený s dávkou suchého humoru, vytvářel perfektní atmosféru v kombinaci s příjemnou minimalistickou estetikou. Just a well made movie.

Tohle bylo něco, co jsem potřeboval, kreativitu, černý humor a superhrdiny v jejich přirozeném prostředí. 1. série Super dlouhá expozice, která mě ale bavila zasazením a hereckými výkony. 2. série Je dokončením expoziční části z první série, kde se poohlédneme za originem vedlejších postav. 3.série Perfektně navazuje na 2. sérii a v těch osmi epizodách mi způsobila takový tlaky, že jsem to splivnul asi za týden. Super vyústění a nemám sebemenší obavy o kvalitu pokračování (pokud se teda vydá směrem, který je teasován na konci) Kamera je za mě perfektně dokumentárně až observačně zpracovaná, protože to má působit jako náš svět za pár desítek let a na mě to působilo velmi přesvědčivě. Barevná paleta pracuje s klasickou technikou dvou dominantních barev, sice velmi okoukaný look, ale v kombinaci s velmi kontrastním obrazem, to lahodí mému zhýčkanému oku. Perfektní volba hudby, kdy se často pracuje s diegetickou a nediegetickou hudbou. A zároveň s obrazovo zvukovým kontrapunktem, (trochu flex terminologie) ale je to tak. Za mě perfektní seriál (S1-3). Porce humoru, brutality a vynalézavosti mě prostě dostala. A ano mám rád chobotnice, ale ne tak moc.

Po dlouhé době, se Netflixu podařilo zafinancovat nějaký projekt u jehož výsledku si nechcete na konci vypíchnout oči, který je velmi explicitní a je příkladem “svobodné“ tvorby současnejch filmařů.   Nedokázal jsem se divit nad kompozicí, barvou a prací se světlem (mrk mrk). Práce s barevnou tonalitou, je to jeden z nejjednodušších nástrojů, jak nastavit emoci, kterou má divák ze scény mít. Remakování dobových fotek jsem docenil až zpětně, protože spoustu těch fotografií neznám a tím pádem mi nepřišlo, že by to tam bylo nějak na sílu. Během sledování jsem po příběhové stránce měl problém s tempem, které se v některých úsecích dost táhlo, ale zpětně to vlastně fungovalo dobře s ohledem na to, jak byl “rytmicky“ poskládán samotná příběh. Za mě je to super film, který se rozhodně nebude líbit každému, hlavně kvůli tempu a formou vyprávění samotného příběhu. Ale já jsem si snímek velmi užil a doporučuji ho, a to velmi vřele. A Ana De Armas byla neskutečná.

DLC k již rozrůstajícímu se Inside Cinematic Universu. Snad to neskončí jak jiné filmové vesmíry... Ehm

„genialita filmařského řemesla a…“ Jeden člověk, jedna kamera, čistá kreativita a snaha o to pobavit a rozesmát lidi v situaci, která nikomu z nás nebyla příjemná. Tohle je prostě moje srdcovka, nezměrná porce humoru, která je podbarvená takovým prázdnem a strastmi co Bo Burnham zažíval. Tenhle balanc mezi humorem a vážnými tématy je v perfektní rovnováze. Film jsem viděl nejméně třikrát a po dokoukání mám vždy jiný pocit, na první shlédnutí je to neskutečná euforie, ale čím více se ponoříte do snímku, začnete vnímat jeho implicitní význam, a to jakou bolest musel autor zažívat. Umění je subjektivní, stejně jako humor a já bych tento film nazval jako ...umění.