Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Horor
  • Akční
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (6 993)

plakát

A Vigilante (2018) 

Možné SPOILERY. Sadie si prošla zkušeností s domácím terorem a tak se rozhodne za pomoci hrubé síly pomáhat podobně postiženým lidem, především ženám. Vedle toho se snaží srovnávat s vlastní tragickou minulostí, která zůstává nedořešená. Režisérka nejprve představuje hlavní hrdinku jako drsňačku a teprve postupně odhaluje pozadí jejího počínání. Nicméně člověk nemusí být génius, aby věděl, co jí postihlo. Používaná retrospektiva mi tak přišla trochu kontraproduktivní. Co se Olivie Wilde týče, tak v polohách psychicky zlomené ženy ukazuje, že je to paní herečka, ale jakmile dojde na ostrou pózu, trochu to hapruje. To je dané i tím, že Daggar-Nickson se úplně nepodařilo sladit žánry. Navíc na relativně krátké stopáži má film dost hluchých míst a moc se nepovedl ani závěr. Kouknout se na to dá, to zase jo, ale přeci jen jsem čekal trochu víc. 50%

plakát

St. Agatha (2018) 

Těhotné děvče hledá místo, kde by se mohla až do porodu uchýlit a nalézá ho v azylovém domě u jeptišek, které se věnují výhradně podobným případům. Nicméně vzápětí přichází zjištění, že zdejší sestry rozhodně nepatří k těm milosrdným. Sice jsem do toho šel s tím, že se jedná o duchařinu, ale v tomto ohledu jsem zklamaný nebyl. Co mi sedlo byl samotný námět, který bych si dokázal představit v serioznějším hávu. Bavilo mě i neokoukané obsazení na čele s Carolyn Hennesey, která si zlou matku představenou užívá plnými doušky. A místy se Bousemanovi podařilo sugestivně vykreslit psychický teror, kterému byly dívky podrobeny a dojde i na jednu slušnou chuťovku. Bohužel se až příliš často objevovaly scénáristické díry, Bouseman se zbytečně věnuje nočním můrám a halucinacím hlavní hrdinky, nepomáhá ani přetažená stopáž a finále se také moc nepovedlo. Nicméně i tak si film takhle nízké hodnocení nezaslouží. Za mě pohodový průměr. 50%

plakát

Leaving Neverland (2019) 

Já bych byl klidně ochoten věřit tomu, že Michael Jackson byl psychicky narušený úchyl, ale rozhodně ne na základě tohoto dokumentu. Reed na půdorysu čtyř hodin nedává prostor nikomu, kdo by se zpěváka zastal a zpochybnil výpověď údajných obětí. To souvisí i s načasováním, protože v éře MeToo stačí k odsouzení žalobce, což na důvěryhodnosti také nepřidává. A problém jsem měl i s vypovídajícími, kterým jsem prostě nevěřil. Zejména popisování sexuálních praktik, které asi mělo nejvíc šokovat, mi přišlo nejvypočítavější. Pokud bych přistoupil na to, že jde o fikci a podíval bych se na to jen jako na studii o zneužívání dětí, tak by to fungovat mohlo, ale to by nesmělo být pekelně dlouhé stopáže, která brání jakémukoliv silnějšímu dojmu. 30%

plakát

Aterrados (2017) 

Stavba příběhu je poněkud kostrbatá a herci jsou někde na úrovni béčkové bulharské produkce, ale jakmile dojde na bubáky a jejich neplechy, je se na co dívat. Aterrados je dalším důkazem toho, že když se to umí, mohou fungovat i cinkající příbory a bouchání na zeď. Rugna ale přidává i solidního bubáka, kterému stačí minimum make-pu a správný vykukovací timing a podařily se i lekačky. Škoda, že toho strašení nebylo víc. 65%

plakát

Hnüs (2019) 

Sex, drogy a rock'n'roll ve své nejryzejší podobě. Příběh Mötley Crüe se vlastně nijak neliší od příběhů jiných hard rockových kapel a film se ani nesnaží ho nějak odlišit. Zformování, první koncerty, prča plná sexu, chlastu a různých svinstev, deprese, očista. Přesně podle šablony, ale když to tak vezmu kolem a kolem, tak si nepamatuju, že by to někdy někdo sestavil do takhle zábavné jízdy. Vedle parádní muziky baví i sled hovadin, které kluci vyváděli, dařily se přechody do vážnějších sekvencí, přičemž ta Vincova dokáže vzít za srdce a v neposlední řadě patří díky hercům, kteří to zvládli dokonale, což platí především pro představitele samotných MC. Jako mínus vidím vynechání konfliktu s GNR a trochu mi vadilo laciné bráchovství, které tu byl zdůrazňováno až příliš často. Ale jinak paráda. 85%

plakát

The Cloth (2013) odpad!

Ono už po úvodní scéně bylo jasné, odkud vítr fouká a následující minuty to jenom potvrdily. Přiblblá báchorka s anti-démonickým týmem by ani tak nevadila, ale zbytek se překousnout nedá. Herci v hlavních rolích jsou do jednoho na pěst a neprošli by ani v tom nejposlednějším ochotnickém spolku. Nepovedly se ani masky. Démoni buď jako s céčkové scifárny anebo jako kdyby strčili hlavu do pytle s moukou. No a zlatým hřebem jsou CGI efekty, které jsou tak mizerné, že by i u Asylum záviděli. Bohužel tu nefunguje kouzlo nechtěného, takže se člověk ani nezasměje. Čistokrevný odpad.

plakát

Kursk (2018) 

Pokud jde o jednání ruských potentátů či námořníků snažících se o záchranů přeživších, tak bylo vše oukej a film dokázal vyvolat emoce. Nicméně jakmile došlo na chudáky uvězněné v ponorce a na manželky dožadujících se informací, tak film i přes všechny slzy ochladl. A to z Kursku udělal sice zdařilou a slušně zahranou, ale pořád jen rekonstrukci. 65%

plakát

Luck of the Draw (2000) 

Tuctová béčkařina, která zaujme především slušnou řádkou provařených ksichtů a Kilpatrickem coby hitmanem. Z průměru to tahají přestřelky, které sice nejsou bůhvíjaké, ale je jich dost a líbil se mi i ritchiovský závěr. Nic, o čem bych zítra věděl, ale jako závan starých časů to chvilku funguje. 60%

plakát

Nezestárneš (2019) 

Městečko, jehož mottem je biblické "Nezabiješ", je ideálním cílem pro trojici banditů, kteří se rozhodnou do náboženské komunity přinést trochu toho Divokého západu. Radost z toho mají pochybné existence z celého okolí a tak trochu i místní hrobník, kterému stoupnou zisky. Ale jak už to tak bývá, mince má dvě strany. Špinavý western psychologického ladění, který se pomalu sune kupředu, zanechávajíc za sebou slušnou řádku mrtvol, které si svůj osud v drtivé většině nezasloužily. Často z toho na člověka padá deprese, což je tady ku prospěchu věci. Solidní byli i herci a nejvíc mě bavil John Cusack, kterému role démonického záporáka neskutečně sedla. 80%

plakát

Andělé všedního dne (2014) 

Přestože se jedná o vztahovou mozaiku, ve které hrají výraznou roli citová prázdnota, zrada a především smrt, je příběh díky čtveřici andělů odvyprávěn s lehkostí a nadhledem, což se mi líbilo. bavila mě i samotná činnost nebeských vyslanců, kteří neměli větší prostor pro nějaké zásadní změny a tak se omezili jen na to, aby lidem ulehčili v předem daných osudech. A nakonec mě bavili i herci s Polívkou a Melíškovou na čele. Much by se tu sice našlo nepočítaně, ale nevidím důvod v jejich hledání. 70%