(mOnkey)

Tak trochu jsem čekal, že po scénáristické stránce nepůjde o žádný zázrak, ale bohužel mě to minulo i emocionálně. Ústřední dvojice netvoří nijak harmonický pár, ale na Ji-won Ha se aspoň zase pěkně kouká. Okoukaná romance bez šťávy a špetky nápadu. 60%

V podstatě stejné jako první díl. Trochu víc sentimentální, o něco méně zábavné. Opět jsem dostal neuvěřitelný hlad a chuť ochutnat kimči a další lahůdky korejské kuchyně. Takže účel byl myslím alespoň zčásti splněn. // Kimči ochutnáno a je opravdu vynikající.

Film takříkajíc z oboru, akorát že moje umění začíná loupáním brambor a končí u vaření čaje. Soutěže o to, kdo bude králem šéfkuchařů, se účastní řada špičkových odborníků, ale vítěz může být pochopitelně jen jeden. PS: Před tímhle filmem doporučuju silně se zásobit poživatinami, protože jinak byste mohli u sledování trpět, takové pivko a něco slaného by mělo odehnat veškeré zlé myšlenky.

Nechci říct, že až Tommy Lee Jones zemře, zemře s ním i „mrtvý“ žánr western, ale rozhodně přijdeme o zajímavý úhel pohledu na něj. Ne že by snad byl The Homesman výplodem jeho fantazie, vždyť vychází ze stejnojmenné knihy Glendona Swarthouta, ale Jones jako by se stavěl do pozice jakéhosi vyděděnce, který se snaží přistupovat k žánru jinak, než je obvyklé. Už samotné prostředí Nebrasky potažmo Iowy, kam je příběh zasazen, není pro filmový western úplně obvyklé. To samé platí pro ženu v podání Hilary Swank, která tu zastává funkci hlavní postavy, kdežto jindy bývají zástupkyně něžného pohlaví přinejlepším barovou tanečnicí či prostitutkou, tedy pokud se jim do „chlapáckého“ žánru vůbec podaří probojovat. Tady je naopak ženská hrdinka sebevědomá, víceméně plně soběstačná a nezkreslená optikou stereotypního vyobrazení divokého západu - prostě běžná ženská, jakou dneska potkáte na ulici, a neexistuje důvod se domnívat, že tehdy tomu bylo jinak. Oproti předchozímu tvrzení mi ale The Homesman něčím připomínal (snad atmosférou případně samotnou cestou, na kterou se postavy vydávají a která je čas od času protkána sněhem a někdy zase utrpením, ovšem určitě ne přístupem k postavám) silně zidealizovanou povídku The Outcasts of Poker Flat od Breta Harta, a bůhvíproč i práci Jacka Londona (asi kvůli místy dobrodružnému elementu nebo nevím, proč můj mozek dělá takové nepochopitelné asociace, když tohle je v podstatě takové road movie ve westernových kulisách). 75%

I přes úctyhodný počet epizod si "Simpsoni" drží nadstandardní kvalitu. Stále velmi svěží scénáře a nápaditá témata (// Psáno před pěti lety, kdy to s přihmouřením obou očí ještě jakž takž platilo.), která se zabývají jak současnými, tak i dávno minulými problémy. Se Simpsony je spojena řada hvězd, hudebníků, filmařů a pochopitelně i kvantum úsměvných parodií všeho možného i nemožného, autoři se nebojí obout vážně do nikoho (a ničeho)...Vypečená to rodinka.

Co si budeme povídat, Simpsonovi jsou jedním z mála seriálů, které zrají jako víno, čiže s přibývajícími epizodami roste i kvalita (tohle samozřejmě nefunguje donekonečna, láme se to odhadem někdy kolem 12. série). Osobně se mi většina scénářů prvních dvou tří řad zdá až příliš plochá (nerozvětvenost a nevyváženost děje), přesto slouží tato epizoda coby milník "novodobým" animákům a zároveň jako skvělý úvod do jednoho z ... však vy víte čeho.

Obměňovat po určité době obsazení není vůbec špatná myšlenka a jistě by se díky ní dalo natočit mnoho sérií bez výraznějšího kvalitativního úpadku – s čímž tvůrci zřejmě počítali. S čím už ovšem pravděpodobně nepočítali, je fakt, že když si člověk na postavy za dvě sezóny zvykne, těžko se mu s nimi pak loučí. Takže to nakonec až tak dobrý nápad vlastně není. Ale to rozhodně není jediný důvod, proč šly Skins po dvou sériích do kopru. Scenáristé totiž s výhledem na větší dramatičnost začali postavy druhé (třetí a čtvrtá série) a třetí (pátá a šestá série) generace přepisovat ze dne na den, z epizody na epizodu. No a to seriálu láme vaz, protože nejenže jsou „hrdinové“ zmíněných generací povětšinou hrozně nesympatičtí, ale oni se i chovají absolutně nesmyslně. To také zapříčinilo, že zatímco první dvě série jsem zhltnul během týdne a rád si je kdykoli zopakuju, se zbylými čtyřmi jsem se trápil dobré čtyři měsíce a už je nikdy nechci vidět. Trochu závidím těm, kteří byli (ať už z vlastní vůle nebo souhrou šťastných náhod) všemu od druhé série výš ušetřeni a těm, kteří se na Skins teprve chystají podívat, rázně doporučuju udělat to samé. Nejoblíbenější postava: Chris (plus celá první generace). Nejneoblíbenější postava: Effy (plus prakticky celá druhá a třetí generace). // Znovu jsem se podíval na první dvě série a musím hvězdičku v hodnocení přidat, tohle je prostě dokonalost za plný počet a ani čtyři následující debilní sezóny na tom nic nezmění. Jenom škoda, že kdy vznikly.

A máme tu dalšího vraha. K poznávacím znamením patří: neurvalost, absolutní neúcta ke starším, trudomyslnost, neuváženost a, což značně komplikovalo vyšetřování, nevýraznost a hanebná nestydatost. Jeho jméno zní FILM!

Když jsem viděl, že ve všech šesti dosavadních komentářích jejich autoři zmiňují britské Skins, řekl jsem si, že já se o nich ani slůvkem nezmíním. Chci ale uvést na pravou míru své hodnocení, takže se tomu nakonec stejně nevyhnu. Skins mají zatím šest sérií, ve kterých se vystřídaly tři party náctiletých a zatímco první dvě série jsou jednoznačně na pět hvězd, zbylé čtyři stěží za slabší tři. Po zprůměrování jsem tedy došel k lepším třem hvězdičkám. Říkám to proto, abyste si nemysleli, že SLiDE považuju bez výhrady za lepší seriál, když mu dávám o stupeň vyšší známku. (// Tohle už neplatí, podíval jsem se znovu na dokonalé první dvě řady Skins a kvůli nim přidal hvězdičku.) SLiDE sleduje osudy pětice lidí před maturitou, z nichž se stanou přátelé a společně prožívají cestu za dospělostí; na ní je čekají první lásky a sexuální zkušenosti, „lehké“ výtržnosti i rebelování proti veškerým autoritám - škole i rodičům. Jejich bezstarostný život v australském Brisbane navíc sestává z jednoho mejdanu za druhým, takže lehké drogy a moře alkoholu jsou na denním pořádku. Ústřední pětka je veskrze sympatická, nikdo přehnaně nevyčnívá ani není upozaděn, ale asi nejvíc jsem si oblíbil Tammy, která se stále hledá. SLiDE je poměrně odlehčenou zábavou, která svým hrdinům dopřává spíš to dobré, co život v jejich věku nabízí, takže žádné velké drama se nekoná (což je možná škoda, na druhou stranu deset epizod by k tomu bylo asi málo) - příběh se navíc v posledním díle završí, takže i kdyby někdy vznikla druhá série (seriál byl zrušený s tím, že autoři nevylučují, že se k němu někdy v budoucnu vrátí), pravděpodobně se v ní neobjeví stejné charaktery. Což u mě vyvolává lehký úsměv doprovázený tichým povzdechem - jak tohle může dopadnout už všichni víme.

Hádám, že o příběhu něčeho, co má v názvu jméno Holmes (případně Sherlock v anglickém překladu), se netřeba nějak sáhodlouze rozepisovat. Jedná se o sled šestadvaceti nenavazujících epizod, ve kterých Sherlock Holmes společně s Dr. Watsonem a někdy i za pomoci inspektora Lestradea (i když ten se do vyšetřování jako obvykle spíš plete) řeší nejrůznější případy, které k detektivní branži patří. Protivníkem je jim úskočný profesor Moriarty se svými dvěma neschopnými nohsledy. Seriál by se dal asi nejvíc připodobnit k jinému Mijazakiho dílu, Rupan Sansei; i tady jsme svědky rozličných zločinů - avšak tentokrát se na ně díváme z té správné strany zákona, i tady mají jednotlivé epizody střídavou kvalitu, a i tady jsou některé z nich zdlouhavé. Ale pro svoji zálibu v detektivkách a těch z pera Sira Arthura Conana Doylea a Agathy Christie především, musím uznat, že ze všech seriálových pokusů páně Mijazakiho mě právě tenhle oslovil nejvíc. 75%