Pignon

Dvě hodiny……

Emoce ze sbíječek, které se bez konce derou do nemocničního pokoje. Bolševická hnusorealita v ryzí podobě.

Časově napínavý snímek. Veškeré to tehdejší jiskření alfa samců vyprchalo, zůstaly dlouhé neprostříhané kilometry pohledů a záběrů na Ameriku z půky nejšťastnějších let její historie, tedy devadesátek. Některé akční scény jsou stále na úrovni, třeba ta s přepadením obrněného vozu, nebo únik z banky, ale to bohužel není dost. El tiempo es una perra…..

Kdyby toto měla být první půlka konce a závěr všech misí, bylo by to to nejlegendárnější zakončení. Dnes v noci si budu přát být na chvilku akčním endurářem, který skáče z vápencového zubu nad proklatě hlubokým údolím. To byla opulentní hostina v scénáristickém nebi a ne nějaký.obyčejný akční kousek. Cítil jsem se jako PAN DIVÁK pro kterého si někdo dal tu práci, udělat pořádný kus bijáku a neošidit fanoušky filmu. Každá koruna za ten zážitek stála.

A to už je na mě co říct. V miniatuře a zkratce popsané peripetie startovní rulety života.

Jára Cimrman by to nenapsal lépe…..nejsem tvoje teta, jsem tvoje matka, ale maminkoooo, neříkej mi maminko, jsem tvoje babička!

Úplně na rovinu, tady ty čtyři hvězdy jsou za splnění formálních zásad špagety westernů. Jedna chybí, nebyl tam chřestící chřestýš a vlastně ani prašivý kojot…..jenom jedna prefikaná vrána, která se směje naposled.

Maximus Štíhlus se těžko hodnotí. Herecky to dal jako v činohře, bojové scénky měl nadřené celkem slušně, vlasy dobarvené na ročního havrana. Hudební motiv a linka hans zimö vnášela do dílka jemnou dojemnost a zlý Rozeštěp byl namíru uspokojivě špatný vládce (hu hi hi). Tak na nakrmení publika to stačilo a starej Reed bohužel z toho dostal infarkt…..

Vleklé supranevodivé neherectví B.C. scénářem náhle obdařeného genialitou. Po požití pilulky přechází Bredáč do výrazu miminka, které se šťastně vykakalo a v poletuje po špičkách jako by ho nadnášely plyny. V tomto stavu uchvátí negramotnou část Wall Streetu a vydělá si na první pořádný oblek. Tohle se moc nepovedlo Mr. Burger.

Celý čas prvního dílu jsem strávil přemýšlením, kde jsem ty jednotlivé scénáristické perly už v minulosti viděl. Takže mě úplně nejvíc pobavil Arnoldův superhuhňavý akcent a ten moment, kdy rádoby vleze do kanálu a sestupuje dolů. Jednou Terminátor, vždycky Terminátor!