Laputa

Bez příběhu, od nikud nikam bloudím já v tom zasraném životě a hledám smysl blití v tom zaplyvaném pajzlu, kde jsem ošukala všechny a všichni ošukali mě. Dramaturgicky prázdné hovno, které není ani schopné se divákovi přilepit na podrážku. Když už je tu malinký záblesk dramatického okamžiku na nádraží v generačních názorech matka vs. dcera je to odbyté jednou větou a půlminutovým záběrem na projíždějící vlak.... Budu se opakovat a budu to tu omílat pokaždé, když se najde takovýhle český výplach. Český tvůrce nemá fantazii, nemá vizi, nemá představivost, nemá nápady a mnohdy vůbec nemá ani talent!!!! O to více si vážím té hrstky tvůrců, kteří mě vyvedou z omylu. (21.02.2016)

Laputa je depresivní, roztěkaná a bezradná asi jako její hlavní hrdinka a pisatelka scénáře. Nic nenabízí, nic neřeší a nedochází v ní ani k žádné přeměně. Divák je od začátku napínán, kdy už to začne šlapat naplno, ale jak děj postupuje, dochází mu, že se mu nic jiného nedostane. Současné mladé generaci to rozhodně nezávidím a současným tvůrcům rovněž ne. Přitom se dalo s materiálem slušně tvořit, byla tu nosná postava babičky, se kterou se dalo pracovat, rozporuplná postava matky, vztah k sestře ... Jenže šance na dobrý biják se rozpustil jako cigaretový kouř v Laputě. Místo toho zbyla jen pachuť jako po probenděné noci v levném pajzlu. Pokud o to tvůrcům šlo, je to poněkud málo. Jestli má takto vypadat současná česká kinematografie, dám si raději vychlazeného panáka feretu a půjdu spát. Beru zpět, to by se ze mě stal brzo alkoholik, raději si vezmu knížku a dám si hodinku četby před spaním. Knih mám doma naštěstí dost. (10.06.2018)

„Aspoň jednou v tejdnu by sis měla lehnout před desátou.“ – „Dopoledne?“ Citovaný moment byl asi jediný, u kterého jsem se uchechtl. Hořce ovšem. A stejně tak směšné mi přišly i ty vážně míněné dialogy. Výšplechty typu „Hele já ho mám rád. Ale už s ním nespi.“ či „To dělám kvůli tobě. - „Projevuješ tak lásku?“ - „Di doprdele.“ pocházejí z jiné galaxie, stejně jako chování návštěvníků, no a vlastně i ty postavy samotné. O tom, že by „kavárna“ musela co chvíli krachnout, snad ani netřeba mluvit. Ale dobře, vzal jsem to tak, že se musím především naladit na hlavní hrdinku (mimochodem výborně zahranou). V tomhle ohledu to až takový průser nebyl, nějaké (mně osobně) srozumitelné záchvěvy jsem u ní zaznamenal, ale bylo jich zoufale málo (a vyšilování kvůli vlasům mezi ně opravdu nepatřilo). Věkem a určitými myšlenkami bych se snad i mohl zařadit mezi „cílovku“ filmu, ale ono i to (účelné) plácání se odnikud nikam musí být nějak smysluplně natočeno, jen výstižný konec a pár světlých míst opravdu nestačí, proto hodnotím pouze 2*. (13.07.2016)

Bezradnost. Hledání štěstí. Vše v jedné kavárně. Film o jedné generaci. Toť děj, vážení, začátek či konec nehledejte. Co k tomu říct... Voříšková dobrá, zbytek obsazení celkem ujde. Bohužel tomu chybí cokoli, čím by to zaujalo, co by diváka donutilo zaujatě sledovat, co se bude dít. A to málo celkem dobrých scén to nemá snad ani šanci zachránit. Taky je to hodně postavené na dialozích, což je dost těžké udržet, aby vše fungovalo, jenže překvapivě ty dialogy nejsou zas tak tupé a celkem uvěřitelné (většinou, občas se objeví debata, ze které zůstává rozum stát). Ale upřímně, po dokoukání mám takový pocit, že jsem dostal vlastně to, co jsem chtěl. Nevěřil jsem, že je to nějaký příliš podceněný český film, prostě jsem nic nečekal a nic jsem dostal. Takže jsem vlastně spokojený. Ačkoli to dobrý film není, jakési doznění ve mě nechal... 2* (06.05.2018)

Film, kde se ZASE VŠICHNI chovaj jako kreténi. A nejvíc z nich Voříšková, ta se chová jako rozmazlenej spratek nebo tříletý děcko, a to už v prvních patnácti minutách. Teda kdyby tříletý děcko do sebe klopilo panáky jako starej námořník. Orozovič je tady správně rozervanej, a jak už tady v komentářích zaznělo, jeho hlášky nemaj chybu ("Dělal jsem to kvůli tobě" Voříšková: "To je tvůj projev lásky?" Orozovič:"Di do prdele..."). Jeho filmová postava je tak neuvěřitelná, že působí jako nějaký fantóm, o kterém se na konci filmu dozvíte, že vlastně neexistuje, nebo že je už 10 let po smrti. Do toho všeho rádoby intošský kecy štamgastů, jako jasně, já taky zajdu do hospody, ale tyhle rozhovory si neumím reálně představit ani v noční můře. Takový kydy z nás nepadaly, ani když nám bylo sedmnáct, a těmhle lidem má být 25+, pokud jsem to správně pochopila. S takovejma lidma sedět v hospodě či nedejbože sdílet domácnost za trest... Ženský se tam chovaj, jako kdyby jim bylo třináct a nikdo neví proč. Pardon, možná to ví Lucie Bokšteflová, které patří obdiv za vybroušenej scénář k tomuto úžasnému hlubokomyslnému dílu. A do toho všeho ten příšernej starej kozel, co má dvě malý děti a manželku, a stejně dělá do Voříškový, a ještě jí pomáhá v tom jejím baru se všim, co ona zrovna potřebuje. Ach jo, už je tady tenhle motiv zas. Vždycky se mi vybaví Zázvorková v Marečkovi: "Aby ses viděl, jakej seš mladík!" Tímto se omlouvám mistrovskému dílu zvanému Muzzikanti, protože ti si aspoń na nic nehrajou, zatímco tohle, tohle je skutečně téměř odpadní film, o pozérskejch hovadech. (04.11.2020)