Všichni musí být v pyžamu

Československá tragikomedie o nespokojeném úředníkovi Řehořovi Maršíčkovi, který se v nemocnici po infarktu rozhodne pro radikální změnu životního stylu. F. Husák v jedné ze svých nejvýraznějších rolí se stane kontrolorem léčebného režimu práce neschopných pacientů v domnění, že půjde o psychicky nenáročnou práci, začne se zajímat o zdravou přírodní výživu, skoncuje s alkoholem a hlavně se ženskými. Pan Husák je ve své roli velmi přesvědčivý, dokonce mám dojem, že se inspiroval ve vlastním životě, avšak Papouškova komedie na mě působí až příliš hořce. Jako revizor nemocných na neschopence potkává pouze větší či menší exoty, přičemž ani jeden svoji léčebnou proceduru pochopitelně neplní, a postupně porušuje svá ctnostná předsevzetí, ztrácí životní jistoty a propadá se do stále větší beznaděje. Skutečně až přehnaně diametrální rozdíly mezi jeho psychickými stavy, čili euforií nastartovanou alkoholem a depresí, jež následovala a submisivním chováním neukazují na psychickou kontrolorovu odolnost. Blátivé prostředí a všudepřítomná šeď pozdního socialismu jako by symbolizovaly Husákovu utrápenou duši a neradostný pohled na svět. Ve vedlejších rolích zaujal především čilý Maršíček senior v podání pana J. Kemra, jenž v domově důchodců prohání každou sukni. Dále můžeme sledovat I. Janžurovou, stárnoucí ženu, jež nalezla v nesmělém panu Maršíčkovi zalíbení či sympatickou sestřičku v nemocničním oddělení D. Syslovou. V menších rolích neukázněných pacientů se představili podváděný P. Čepek, K. Heřmánek se zálibou ve sbírání nahotinek, verbálně nenapodobitelná M. Ježková v roli matky dohazovačky či nedosažitelná E. Balzerová. Zaujal též rozčilený cestující L. Křiváček. Závěrečné vystoupení bývalé Řehořovi ženy J. Obermaierové hodnotím jako absolutně nehorázné, dosud jsem nepochopil její drzost a přiznám se, že mi i zkazilo celkový dojem z filmu. Snímek, v němž ani jedna osoba nebyla v pyžamu, hodnotím jako průměrný, místo dobré nálady po zhlédnutí převažuje sklíčenost, svou kvalitu v podobě herectví pana Husáka však nesporně má. (10.10.2016)

Poměrně zdařilá, hořce-ironická komedie s nenapodobitelným Františkem Husákem v hlavní roli bývalého účetního Řehoře Maršíčka. Ten je sice po prodělaném infarktu plný různých předsevzetí o dodržování zdravého životního stylu, ale postupem času a především pod vlivem společnosti je opět bohužel opouští. (24.08.2009)

Poměrně netradiční česká komedie, která víceméně ani nemá žádný pořádný příběh, ale sleduje spíš několik scének, které se přihodí při vykonávání zaměstnání filmového Řehoře (Husák) - kontrolor činnosti nemocných. Musím říct, že několik scének je vtipných i dneska a upřímně od srdce jsem se u nich zasmál. Celkově vzato to byly ale pouhé střípky v celkové šedi tohohle filmu. (06.05.2016)

Mně až třeba v půlce toho filmu došlo, co to má co společnýho s tím pyžamem heh. 🥲 Ten film má kompletně osmdesátkový vibes, ať už tou kamerou nebo jednání v situacích, kdy nebylo použito jediného vulgarismu. ✨ Každopádně tohle téma shledávám jako velmi zajímavý námět, ještě nikdy jsem neviděla v hlavní roli po celý film Františka Husáka, neviděla jsem holt nikdy Homolkovi no, sry. 🤌🏻 Jeho štěstí mě hrozně bavilo a ta žehlička mě dost naštvala, páč mu ten mini dům fakt slušel a mělo to úplně jinou atmosféru, než filmy, jež se odehrávají v bytech. 😁 Prostě jsem u toho filmu přemýšlela nad bizarnostma, ale co už. Snímek je to super, jsem ráda, že to remasterovali a my si mohli všichni užít skvělý filmový osmdesátkový zážitek. Už jen za kvalitní název filmu dávám 11/10. 🙌🏻👕 (30.09.2022)

bohužel nijak extra vtipná sonda do hříšnosti lidského života ve vší jeho všednosti. malosti a neschopnosti odolávat tolik přirozeným, byť člověku zakázaným (a o to více chutnajícím), ovocím... scénář není nic moc a ani plejáda zvučných jmen v čele se slušným husákovým (až husarským) výkonem nevytahují tento snímek nad průměrných 50%. (22.03.2011)