aluna

"Nene, pane, dnes je zavřeno, tady už vám to dneska nevemou." "Ó, bratře, nestyď se, posaď se, nene, nic nevysvětluj, tady jsi mezi přáteli, dám ti jídlo a popovídáme si pak - vypadáš unaveně a hladově...a ten kabát!...Od policie, ách ták, pracujete v přestrojení, to je chytré - a nebojte - i mě jste naprosto přesvědčil."

OBSAHUJE SPOILERY...i když ty samý jako ofic. text distributora Vždycky, když je někdo pátý kolo u vozu, musí umřít, aby to ostatním ulehčil. Nevím, proč to v těch Hollywoodskejch výplodech tak vždycky je, když daleko dramatičtější je představa, že se budou dvě kočky dál dělit o jeden píseček, a to i v případě, že se žádná z nich nesnaží mít ho jen pro sebe, protože podvědomě každá Micka chce aspoň právě stejnej díl, jako má ta "mladší" nebo naopak ta "zkušená". A je jedno, že za jiných okolností by byly nejlepšími kamarádkami (je znát, že vkus pánů na ženy se často příliš nemění). A součástí kteréhožto písečku jsou navíc děti - upřímné to bytosti, co ve svojí čistotě a přes svou lásku k biologickým rodičům složí v rámci sdělování denních zážitků mamince kompliment ženě, která "zabírá" její místo. Kompliment, který přes radost ze spokojenosti ratolestí, vás, jako člověka, chtě nechtě bolí. Patos z toho odkapává, ale za vztah mezi kočkami na rozpálené plechové střeše předhánějící se která z nich, ač se spálenými tlapičkami a respektem k té druhé, vypadá víc "jakoby nic", si to u mě vysloužilo ne druhou ani první, ale třetí hvězdu.

Jarmuschova minipeepshow, při který si zaleze do kaváren či do taxíků a šmíruje lidi, z nichž někteří jsou schopni, ač od přírody jede jeden na FM a druhý na AM, na chvíli přeladit na společnou frekvenci a jiní, i když mají krátké vlny oba, se stejně nemohou dohodnout na konkrétní stanici, a tak si dál hrají každý to svoje. Bizarní to lidičky, ale všichni k zulíbání.

Roztomilý, originální, hořkosladce úsměvný a zároveň navýsost vážný a dojemný. A procedura, jíž se páry zavazují k doživotní společný cestě a nesobecký lásce, totiž "žádost o ruku", zde dostává další rozměr. A když onen rozměr přeroste do rozměrů megalomanských, patří lásce nejen vaše mysl, srdce a ruka, ale ovládne celý vaše tělo. Nojo, ale kdo podá prst (i kvůli tak bohulibýmu úkonu jako k nasazení prstýnku), musí hált počítat s tím, že mu urvou celou ruku...

Fenomenální Oldman coby ikonická pistole Sid Vicious, jemuž jako známka punku na krku vedle visacího zámku plandá ještě blond dračice Nancy – holka, kterou asi nebylo těžký v afektu propíchnout, ale bez níž by se náhle rozhostil mučivej klid. Upřímný a vášnivý (sic destruktivní) lovestory se mi málokdy přejedí, a tak, když mám chuť na sladký, pomůžou mi přesně páry jako Althea a Larry, Bonnie a Clyde nebo právě Sid a Nancy, jež mě díky svýmu nižšímu glykemickýmu indexu zasytí na delší dobu. Vicious líbající svou extravagantní múzu u kontejnerů v zátiší z nebe padajících popelnic trefně vyjadřuje hlavního ducha tohohle filmu – čistou romantiku…za špinavých podmínek. „Yeah, sure, love kills.“

Opravdu špatný, strašný nepřirozený skoky ve vztazích mezi aktéry a v motivacích postav, že nemáte šanci jim jejich charaktery uvěřit. Navíc Mickey dávno není milovník, kterej by přitáhl zraky diváků (nebo je aspoň donutil zraky neodtahovat), takový role ať už, probůh, nedostává. Megan se snaží a fakt jí to sluší a s Mickeym tvořej takový milý obludárium. Konec ve stylu malýho Petříčka Vydry, co holt jde po pistáciový, neřád, má aspoň tu myšlenku, ale že by se Passion Play dočkal spasení, to ne. Leda zprasení...

Ty Nebezpečné známosti Glen Close, prožívající profesní morální očistec, jaký jen ženská, jež výrazně přispívá k verdiktu, zda-li vinná či nevinná osoba stráví následujících 30 let v lochu neřku-li hůř, může mít, jednou přivedou do hrobu. Ale buďte coby obhájkyně nestranná, když to na vás Jeff nenuceně vybalí s plnou parádou včetně projížďky na koních! Motivů vraždy je celá řada, od peněz, lásky, sexu, ega, čirý nenávisti, malýho nepohodnutí, závisti až po prostý potěšení z jatek, někoho by k násilnýmu aktu nedohnalo ani stádo volů, jinýmu stačí blbec jeden. Nesuď knihu podle obalu vs. první dojem je obvykle správný. Účel světí prostředky, ale někdy jen, když je svatý sám účel. A pak se v tom všem má chudák Glen, která tak jako tak bude balancovat na hraně pěkně zubatýho ostří, vyznat.

Náhodou, povedená scénka. Amatérský to je - nikdo se nesnaží předstírat, že ne, ale cit hoši maj. Má to nápad, kluci jsou sympaťáci a hlavně - je to prdel. "Já vím, to s tím Člověče byla chyba, ale...co takhle...Kloboučku hop?"

Ve všech řadách jsou monstra, od přírody, pod tlakem či ve jménu odplaty, jistý ale je, že násilí plodí zas násilí. Bez obalu, bez nadržování, bez rozhřešení. Nebejt závěrečný výpovědi vojáčka pro kamarády a série závěrečnejch fotek, který zavánějí snahou dojmout, který se celou dobu film poměrně úspěšně bránil, s 5* bych neváhala. Takhle váhám, ale dám je - ani ne tak za odvahu Briana tohle natočit, jelikož to by zase mohlo čpět po snaze bejt tzv. kontroverzní, ale proto, že jsem se nenudila ani vteřinu a za téma, který snaha-nesnaha kontroverzní sice zkrátka je, ale je pojatý poměrně (až na ten konec) nestranně. A PS pro ty, co mají pocit, že o "hrůzách války" každej ví a nemá cenu točit takový pseudoreálný fláky: asi měl místo toho De Palma dát romantickou komedii, těch není nikdy dost...

Umírněná stopáž, umírněný herectví a umírněnej příběh. Nebýt toho neumírněnýho konce, kterej podle mě nebyl nutnej, je to čistá 5*. Takhle mi z toho vychází hezkých 90%, ale kvůli famózní Michelle, se kterou to stojí a padá, se přikloním výš. Moc pěknej, komorní film s ženskou hrdinkou, kterýchžto postav by bylo potřeba psát víc...