AnanAss

Předně musím vyzdvihnout a pochválit jednu z nejmenších akčních hvězd Hollywoodu… vážně, klobouk dolů před Cruisem a kaskadérskými kousky v jeho věku. To já budu v šedesáti rád, když z práce trefím domů, dobelhám se do druhého patra, nasoukám se do papučí, podaří se mi odšroubovat uzávěr od mlíka, usednu do gauče a ráno se probudím. A pokud vše zvládnu s co nejmenším počtem srdečních příhod, bude to pro mě příjemným bonusem. Pryč ale nad přemítáním o mé růžové budoucnosti a zpátky k filmu. Akční sekvence jsou opět povedené, ale chyběla mi tady intenzita a nápaditost z dřívějška. I když finále ve vlaku je fajn, stejně jako naháněčka ve Fiatu… zbytek je ale bez šťávy. Scénáristicky je to trošku tupé (našeho hrdinu drží při životě až moc náhod a štěstí ho rozhodně neopouští) a docela nezáživné, nápad se superinteligencí moc nebavil, stejně jako rozdělení do dvou částí, které mi přijde naprosto zbytečné. Vážně by to šlo odvyprávět v jednom celovečeráku… a hlavně svižněji. Ze všech eskapád agenta Ítna je za mě tahle nemožná mise nejslabším kouskem (i přesto, že se kufřík na výrobu falešných ksichtů téměř nezastaví)… a ano, i tu proklínanou dvojku mám moc rád. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

Do roku 2009 je mi tvorba Chemické romance zcela ukradená a jde mimo mě. Pak však přišel Zack Snyder, s jednou z nejnašlapanějších novodobých komiksovek, a právě k soundtracku si vybral i tuto partičku, které videoklip, jenž je předělávkou hitu Boba Dylana, rovnou zrežíroval. Z původní jedenáctiminutové písně udělali svižný, poctivý, špinavý rokenrol, o kterém si většina kapel (v rámci mainstreamu) může nechat jenom zdát. Vražedné pohledy frontmana, vzpoura proti policajtům, rozbité lahve o hlavy, vybrnkávání americké hymny, destrukce klubu… no, prostě anarchie a total chaos. O kvalitě klipu se není potřeba asi ani zmiňovat, tady Snyder ještě uměl… a ono taky na poli tří minut působí zpomalené záběry hodně dobře. Velká škoda, že se již Romance v pozdější tvorbě tomuto stylu nepřiblížila… i když pár songů na albu Danger Days, a hlavně EP kolekci Conventional Weapons, je hodně v pohodě. ■ AnanAss‘s Score: 9/10 ■

O tom, že lékárníci jsou novodobí dealeři v uhlazených pláštích a drogové domy nahrazují kliniky, nepochybuje snad nikdo. Tohle je příběh jedné společnosti, nabízející pilulky proti bolesti, kterou ke vzestupu nakopne příchod barové tanečnice. Ta si postupně začne uvědomovat, že celému medicínskému průmyslu je nějaká Hippokratova přísaha u řiti… hlavně když se sypou penízky. Mix Erin Brokovič a WolfStreeťáka bohužel nedopadl tak dobře, jak by si dané téma zasloužilo. Jak jen to správně vystihnout… je to prostě natočeno strašně průměrně a občas nezáživně, i když svoje silnější momenty to rozhodně má (do toho však nepočítám rapujícího Evanse). Škoda, že tento námět nedostal na starost někdo jako McKay nebo Gillespie, v jejich podání by šlo hned o lepší zážitek. Ale i tak se vyloženě o žádný velký průšvih nejedná. ■ AnanAss‘s Score: 5/10 ■

Ostřílenému detektivovi, je jako šéf přidělen nováček, kterému ještě ani nenarostly zuby moudrosti a už musí pátrat po sadistickém vrahovi. Do toho se řeší rodinné dilema a také jedna velmi tragická událost, která donutí, spolu s dvojicí vyšetřovatelů, spolupracovat i mladou kriminálnici. A naši (anti)hrdinové se vydávají do spárů bezdomovců, feťáků, pasáků, dealerů a toho nejhoršího odpadu lidské společnosti, navíc ve městě plném všudypřítomné špíny a zamořeném tunami odpadu. Nečekejte klasickou (převážně) kancelářskou vyšetřovačku… tohle není rozhodně příjemná podívaná, je to dvouhodinová depka, která vás ale pohltí a překvapí i dějem, který se nebojí směle odbočit od toho, co čekáte. Ne, tady se s postavami vůbec nemazlí, rozhodně nedostanou nic zadarmo a všichni si vytrpí svoje. To vše podpořeno úžasnou černobílou kamerou a skoro až tragickým hudebním motivem. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

Pro nejznámějšího archeologa na světě nastal čas nasadit legendární klobouk, do ruky uchopit bičík, namazat klouby i hemeroidy a směle se vydat na závěrečné dobrodružství! Původní trilogii Indyho zbožňuju – však kdo by taky nechtěl v dětství prozkoumávat tajemné jeskyně, hledat poklad, střílet nácky a pochutnávat si na opičích mozečcích. Popravdě, i ta Křišťálová lebka mi přijde v pohodě… sice to už není úplně ono, ale dá se. No a Nástroj osudu je na tom podobně. Což je na jedné straně fajn, ale i tak jsem od Mangolda čekal epičtější rozlučku – zvláště pak po perfektním zakončení Wolverina. Ono se v podstatě jede podle zaběhnutého mustru a lokace, spolu s hledáním dalších a dalších indicií, se mění a směřuje to do finálního rozuzlení. I ten zmiňovaný konec mi nevadil a přišel mi v pohodě… Indy přece vždy hledal artefakty s magickými schopnostmi… a tady je tvůrci, stejně jak v předešlém díle, vyždímali na maximum. Jen to celé trošku kazí ty digitální triky, no. Ale i tak hodně příjemně strávený večer (se známou melodií, co se spouští snad co deset minut), po kterém jsem hlavně dostal chuť zopáknout si znovu rané expedice mistra Jonese. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■

Rok se s rokem sešel a máme zde další trampoty nevinného strýčka s podlitýma očima, který si libuje v perverzním mučení a zároveň je tvůrcem nejoriginálnějších únikových her na světě. Po příšerné předchozí detektivce s tím otravnějším Rockem (mimoto za ten výkon by zasloužil po hubě – díky, Wille) se opět vsadilo na staré dobré sado-maso. První třetina, snažící se posunout příběh jiným směrem, působí docela lacině (i způsobem natočení, jako nějaká telenovela) a zarytý fanoušek se stejně těší na přesun do opuštěné továrny, kde se přechází na řezání, vydlabávání, sekání a další nezbytné oddělování části těla. Jako start něčeho nového by to bylo celkem v cajku. Jako zaběhlá série, která je tady s námi již skoro dvacet let, nic moc. Ono všechno podobné už zde bylo a taky lépe. ■ AnanAss‘s Score: 4/10 ■

Mám takovou teorii – režisér Waugh nemá rád véhaeskové akční bijáky a jejich borce. Jinak si totiž nedokážu vysvětlit, jak mohl natočit takovou prasárnu. Naštěstí mu většina účast stihla zrušit a tak mu zbyl jen Rambo (bez něj by to asi nemělo vůbec smysl), Statham (ten si řekl, že chce být v tomhle roce aspoň čtyřikrát v kinech) a několik céčkových herců, které pomalu nikoho nezajímají. No, a chudák Ivan Drago, který za trest nafasoval charakter poloslepého odstřelovače a na hlavu dostal strašné slámové tupé. A nějakým záhadným způsobem se mu povedlo navrtat i Andyho Garciu… ten však za svou účast dostal co proto. Od scénáře, který je intelektuálně na úrovni čtenáře leporela, zázraky nečekám (ani nechci)… stejně tak u hereckých výkonů. Co je však, ale největším kamenem úrazu je samotná akce. Vážně, něco tak hnusného jsem dlouho neviděl… a je to možná jediné doporučení, proč se na to podívat. S touhle misí se komando zabijáků stalo postradatelnými definitivně i pro diváka. ■ AnanAss‘s Score: 2/10 ■

Když dva se rádi mají, ale po povýšení je vše v háji! Zpočátku nenápadný románek mezi dvěma burzovními makléři přerůstá ze zamilovanosti do čisté nenávisti poté, kdy je jeden z nich dosazen na místo, o které taktéž usiloval právě ten druhý. A psychologická destrukce jednoho vztahu může začít. Jak zapadne vlk a vlčice z Wall Street mezi lidi, pro které jsou morální zásady úplně u háje? Budou se schopni vrátit zpět nohama na zem a hlavně k sobě? Další Manželská historie se nekoná… ambice tady určitě ani nebyly, ale na druhou stranu pohodová podívaná (ve smyslu natočení, ne tématem), která je ke konci už docela zbytečná divočina. Ale i tak jsem se nenudil a ve finále u mě převládala spokojenost. Na jedno zkouknutí úplně ideální. ■ AnanAss‘s Score: 6/10 ■

Japonští šmejdi vydělávají těžké prachy při odchytu delfínů, kteří pak putují do vodních parků, kde je dopují sedativy, aby si s nimi kdejaký návštěvník mohl udělat selfíčko. Ono už tohle se mi hnusí. Když však vyjde na povrch, že mnohonásobně větší podíl delfínů je při tom pobit na maso, které nikdo nechce a navíc je ještě i pro člověka docela jedovaté, tak je to už vážně síla. Hodně vydařený dokument (o hodně hnusných věcech) o partě aktivistů a lidí, kteří toho dělají opravdu spoustu a hlavně je jejich boj záslužný. Ne jako ti pošuci, co se lepí Kanagomem k vozovce nebo chrstají kýble barvy na umělecká díla. ■ AnanAss‘s Score: 8/10 ■

Marion Cobretti je tvrdý polda ze staré školy, co se s ničím a nikým moc nepárá. Projíždí se ve stylové retro káře z padesátých let, lotry posílá rovnou na onen svět, přistěhovalcům trhá tílka, pizzu si servíruje nůžkami a svým nadřízeným dá klidně po hubě. Přitom mu ani v jednom okamžiku nevypadne sirka vražená v koutku úst, nespadnou zrcadlové sluneční brýle a nezalekne se ani kultu pošahaných magorů, sériově vraždících mladé ženy. A není pro něj žádným problémem ochránit svědkyni v podání Brigitky Nielsen, u které zde ještě převládají ženské rysy. Slaj si chtěl nejspíš rozjet sérii svého Drsného Harryho… a docela se mu to i daří. Ona dobrá polovina filmečku se nese v thrillerovém duchu, a točí se kolem vyšetřování (jak mi chybí osmdesátky, ve kterých se mohlo dovolit hodit tříminutový song, během něhož se posunul děj pomocí montáže scén) a pátrání po úchylné sektě. Druhá půlka je pak čistokrevná akční vybíjená a ukázka toho nejlepšího z doby, kdy podobné výplachy byly v kinech každou chvíli. Škoda, další případy inspektora Cobry bych si dal s chutí… ale tak budu mu přát to zmizení v dáli, na dvoukolové mašině s Brigit, během zapadajícího slunce. ■ AnanAss‘s Score: 7/10 ■