Silence

Velké zklamání! Nechápejte mě špatně – nemám rád automatické a neustálé brblání na cokoliv, co je v adaptacích knih do jiného média odlišné od předlohy. Ty jsem v tomto případě četl již před dávnými časy, mám je rád, ještě radši mám ale hry, které jsou (především Divoký hon) skvěle napsané, příběh a postavy si výrazně přepisují, rozvíjejí a přizpůsobují vlastním potřebám a často vyprávějí ještě podmanivěji a intenzivněji než knihy. Chápu, že každé médium vyžaduje trochu jinou formu, styl a obsah vyprávění a vlastně bych ani nechtěl, aby adaptace knih byly tupým přepisem, i pokud by to bylo prakticky možné. I proto mě první série netflixovské adaptace bavila, oceňoval jsem zajímavou a poměrně odvážnou práci s časovými rovinami, které se podařilo smysluplně vygradovat a propojit, nově dopsaný materiál a úpravy se sice poměrně rozcházely s předlohou, ale z mého pohledu respektovaly atmosféru a pravidla zaklínačského universa a dokázaly materiál doplnit tak, že na ploše série vzniklo několik funkčních nosných motivů a zároveň se trochu vyšlo vstříc divákům tímto světem dosud nepolíbeným. Geralt v podání soustředěného a zaujatého Henry Cavilla oplývá všemi potřebnými vlastnosti se špetkou “lidskosti” navíc, a mě sednul víc, než bych si dovedl představit a když mu to scénář dovolí, tak opravdu JE Zaklínačem. Což je ten zásadní problém. Jako by se tvůrci zalekli svého vlastního odkazu a po odvážné, temné a sprosté první sérii, servírují jednoduchou dětskou pohádku, jejíž celá podstata stojí na fádní báchorce o elfí ‘babě jaze” a vesměs nedává příliš smysl. K čemu je, že třeba taková Ciri se nakonec opravdu povedla, když není vidět jakákoliv vůle scénáristů, dramaturgů a režisérů ztížit si práci a zapotit se u složitých, ale smysluplných úprav a adaptací existujícího a zapojováním nového. Jak jsem zmínil výše, rozhodně mi nevadí úpravy předlohy, ale pokud je důvodem lenost a rezignace tvůrců, je to neobhajitelné. Po výborně napsaném originu Yen, zábavně adaptovaných povídkách, tajemnosti a nedoslovnosti první série je smutné sledovat prázdné příběhy, dialogy a celé linie sloužící v podstatě jen k tomu, aby některé postavy měli důvod se tu a tam objevit na obrazovce, neustálé deus ex machina, vize a halucinace, které z ničeho nic posouvají děj, nesmyslnou práci se vzdálenostmi na kontinentu (a někdy třeba i na vzdálenosti hradby Cintry vs Ciri+Yen ;-), neustálé nelogičnosti a hloupé, nepřirozené a nekonzistentní chování postav, které často slouží opět jako hybatel děje a v neposlední řadě představení zaklínačů z Kaer Morhen (kromě Geralta) jako amaterských idiotů, kteří sice deítky let úspěšně likvidují monstra všeho druhu, ale z ničeho nic všechny své schopnosti, zkušenosti a znalosti zahodí a rozhodnou se pro hromadný exodus. Úpravy předlohy nejsou problém, odfláknutá a líná tvůrčí práce ano.

Skvěle napsaný a překvapivě chytrý scénář, který nesází na prvoplánovou nostalgii, ale všem postavám dopřává obrovskou porci vývoje. Někomu vykoupení, někomu uvědomění, někomu čistou porci zábavy. Především práce s antagonisty je osvěžující a nabízí divákům nový pohled a nové (mini)příběhy, které nejenže ospravedlňují jejich přítomnost, ale jsou kořením i skvělým zavzpomínáním. Zároveň jsou ale svým způsobem jen katalyzátorem, díky kterému může Watts dovést Spider-Mana přirozeně a s lehkostí přes odsýpající stopáž, zábavnou akci, silné emociální scény a osudová rozhodnutí k dospění a nakročení do nového života. Nečekal bych, že nejlepší příspěvek roku z marveláckého universa nepřijde (přímo) z dílny MCU, ale od rozpačitého SONY, a že se na poslední chvíli, bude měnit má TOP5 uplynulého roku. Na tuhle komixovku dlouho nezapomenu ;-) 9/10

I přes několik slabších momentů, napříč třemi sériemi úžasně komplexní, vyvážená, osvěžující, epická, dramatická i dojemná jízda s výborným vývojem postav i jejich vztahů. Po druhé sérii, která několikrát přešlapovala na místě a váhala, kam se vydat, třetí opět vytřela zrak a přestože je zřejmé, že Olan Rogers má v rukávu ještě tuny nápadů, aby se v dalších sériích nemusel opakovat, a vývoj a propojenost příběhu má pevně v rukou, vůbec by mě neurazilo, kdyby třetí série byla poslední. Pokud by to tak bylo zamýšleno a příběh řádně uzavřen. Bohužel díky příslibu další série v době dokončování té třetí je konec - přestože do jisté míry v rámci vývoje příběhu bychom ho mohli považovat za dostatečně výmluvný - otevřený se zřejmým cliffhangerem a množstvím nezodpovězených otázek, tuším, že tvůrce by příběh, pokud by mohl, zakončil komplexněji. A to je prostě u takhle fajn počinu obrovská škoda.

Že byl Zátopek skvělý běžec asi tuší tak nějak každý divák ještě předtím, než usedne do sedačky v kinosálu. Je tak trochu škoda, že si běh a závody vybral Ondříček jako středobod celého filmu, jako záminku i řešení všech výzev Zátopkova života. Chybí totiž snaha objevovat něco dalšího.. jakákoliv jiná témata jen kloužou po povrchu jen aby se neřeklo. Ohromná škoda, že místo v podstatě zbytečné linie roku 1968 a příběh rozmělňujícího retrospektivního vyprávění, se film více nevěnuje například zřejmě úžasně dynamickému vztahu manželů Zátopkových - symbióze i střetu ambic a snů dvou olympijských vítězů. Tolik promarněných motivů a myšlenek k řešení, zvláště, když máte k dispozici skvělou Marthu Issovou. Ukázkový scénáristický faul. Celková roztěkanost a věčná snaha pojmout vše, aby ve výsledku nebylo řečeno pořádně téměř nic, odsuzuje jinak nadprůměrně filmařsky zvládnutý počin do kategorie "sejde z očí, sejde z mysli." 6/10

Na tuzemské poměry odvážný žánrový mix stavějící na základech klasických českých pohádek. I s omezenou výpravou a rozpočtem dokázal Petr Kubík poskládat film, který vypadá jako plnohodnotné fantasy. Nepůsobí lacině, představuje funkční svět s osobitou atmosférou, solidně napsané postavy, velmi dobrého záporáka (škoda málo prostoru), dynamickou kameru, několik opravdu působivých scén a po většinu času příjemné tempo. Nesnaží se sice používat nějaké sofistikovanější vyprávěcí postupy a nevyhne se občasným scénáristickým botám (“Povím ti něco, co jsem nikdy nikomu neřekl...” -> 1 minute later -> “Povím ti to, co jsi nikdy nikomu neřekl...” atd.), nějaké té dějové vatě, střihačskému selhání (Co ten komický pád nevěsty v mlze, který přivolává vzpomínky na Svěrákův pád z kola?), zbytečné a rušivé změně (hudebního) stylu při koláži “denních aktivit” nebo diskutabilním záběrům (jízda na lodi, manželský polibek – slow motion při 24fps, ale no tak.) Rád ale přimhouřím oko. Také proto, že jinak dokázal film najít správnou míru odlehčení, aby se nebral příliš vážně, ale zároveň se zde zbytečně nepitvoří, tudíž se snad ani jednou nedostaví pocit trapnosti a nemístnosti, který by byl vedle skvělého a velkolepého hudebního doprovodu o to výraznější. Hudba je kapitola sama pro sebe. Je opravdu pastva pro uši slyšet v českém filmu plnohodnotnou stopu, která je součástí děje – ví, kdy být “zticha”, kdy nadopovat emoce či kdy dodat působivosti – a nikoliv pouhým nezainteresovaným podkresem, “nutným zlem” či product placementem aktuálně hvězdného interpreta. To je v našich končinách téměř neviděné, ehm, neslyšené. Až šokujícně tak působí nezvládnutí další zvukové složky – postsynchronů a mixu zvuku. Česká nemoc, která v tomto případě mrzí a překvapuje o to víc... Herci se sice poměrně trefují do svých replik, často ale dabují jakoby bez zájmu. Mluvené slovo je pak mixované do zbytku stopy násilně, nepřirozeně, dominuje na úkor ostatních ruchů a zvuků a nepůsobí tak jako součást daného prostředí. Hodně scén je tak jen kvůli špatným postsynchronům přinejlepším jen ochuzena o porci působivosti... v horším případě vyzní do ztracena úplně. Je co vylepšovat, ale bije to do očí především kvůli tomu, že Petr Kubík a spol. nasadili laťku docela vysoko 7.5/10. P.S.: Nejsem si jistý, zda je druhý díl Princezny dobrý nápad, spin-off Elišky Křenkové i Simony Zmrzlé bych bral hned.

On by ten pokus o žánrové osvěžení klasické české “vztahovky”, tedy té slavné hořkosladké komedie, nebyl tak tragický, kdyby ta vztahová poselství nebyla zase tak zvrácená a vtipné momenty nebyly zazděny křečovitostí a pitvořením a ty dramatičtější zase třeba bizardním soundtrackem. 4/10

Cením si, že se, stejně jako v případě Krásky a Zvířete, hraný Aladdin nevydal cestou polopatického přetisku animované předlohy a přináší svůj pohled na věc a nové nápady. Že se Will Smith nesnaží za každou cenu kopírovat Robina Williamse, protože tam, kde fungovala Williamsova komičnost a šarmantnost, tam Smith zaostává, zatímco jinde se i on může spolehnout na svou vyřídilku a charisma sympaťáka. Že jsou postavy komplexnější, princezna se animované (dětské platonické lásce ;) Jasmine vyrovnává krásou a převyšuje jí osobností a Sultán není úplný ňouma. Nicméně, jde stále o stejný příběh, který se před 17 lety vešel do neuvěřitelně svižných 87 minut. Kéž by si Ritchie i u Disney občas pomohl nějakou tou koláží či šlápnutím na vypravěčský plyn, protože nový Aladdin úmorně často z rozmáchlého orientálního dobrodružství přepíná na televizní konverzačku, ve které trochu odbytý digitální Džin kouká někam skrze své konverzační partnery nebo se zbytečně dlouho opakuje stejný vtip, který pak přestává být.. vtipem, haha. Roztahaností a paradoxně zároveň přílišnou doslovností pak některé scény ztrácejí na působivosti a emotivnosti, čímž trpí především samotné finále. Míra se nepodařila udržet ani v hudebních aranžmá (až na výjimky: Prince Ali, kde je to záhodno a nové Speechless), ve kterých se sdělení a obsah samotných písní trochu ztrácí. Aladdin není špatný film, má skvělý casting, fajn atmosféru, ale myslím, že ze všech původních Disneyovek nabízel nejvíce prostoru k "vyřádění se" a tenhle potenciál zůstal v mých očích hrubě nevytěžen. 5.5/10 P.S.: V každém případě přeju Guy Ritchiemu, aby (jak se zatím zdá) Aladdin vydělal hezký balík a on tak zase mohl točit ty skvělé žánrovky, na které mu nikdo nechodí.... ;-)

Úžasná atmosféra, parádní herci, nulové napětí. Novodobý western s krimi prvky tak jednoduchými, že už před půlkou víte, odkud vítr vane a ze stopy vás nesvede ani blizzard s vichřicí či hrdinové, kteří sami tuší, že možností příliš není, přesto dokáží být v závěru překvapení - asi z úžasu, jak neobratně si šelmy různého druhu počínají, aby na sebe upozornily. Aby diváka Sheridan ochudil o jakýkoliv moment překvapení, rozhodl se těsně před rozuzlením polopatě vysvětlit, co se tedy stalo, kdyby náhodou někdo nepochopil, že každý má dostat stejnou "šanci". 6/10

Nepamatuju si, kdy bych viděl někoho takhle velký a v jádru věci zajímavý projekt tak zmrvit. Ano, i jiné blockbustery skončí jako hloupé nebo nudné srajdy, ale tohle je bizardní slátanina bez napětí, logiky, či dokonce příběhu, která se tváří jako velké filozofické pojednání o smyslu života. Těch několik málo fádních vteřin s vetřelčími trademarky vzniklo a bylo do filmu našponováno očividně jen pro ospravedlnění "Alien" v názvu a tedy nějakým těm dolarům navíc. K prvnímu Prometheovi jsme byl celkem shovívavý, když už nic jiného, tak rozhodně předvedl několik dechberoucích scén a místy hutnou atmosféru... tady není nic... nechápu, že to vůbec vzniklo, že si někdo nepřečetl scénář a nehodil ho do popelnice. Škoda slov... tohle jsem od Ridleyho po Marťanovi nečekal. Naopak jsem si byl jistý, že po Prometheovi dojde k nějaké sebereflexi. 2.5/10

Asi tuším, co bylo autorským záměrem, forma úžasná, nicméně trochu k ničemu. Film je totiž nejpůsobivější v civilních pasážích. Ty fantaskní paradoxně film zpomalují, nepříjemně kouskují a v podstatě moc nedávají smysl. 5.5/10