Lady_Lea

Myslím, že tvůrci dosáhli přesného opaku toho, o co se pokoušeli. O problematice autismu (přesněji řečeno Aspergerova syndromu) se divák nedozví prakticky nic a nejspíš jediné, co si z toho odnese, je přesvědčení, že autisti jsou vyšinutí podivíni na okraji společnosti, v čemž se neurotypická společnost opravdu utvrzovat nepotřebuje. Námět měl potenciál, spíše než ho využít se ale podařilo posílit mýty a stereotypy, navíc působí neuvěřitelně depresivně. Velká škoda.

Na jedné straně zvláštní, netypické, plné zajímavých dialogů a kulturních odkazů... Na druhé mám pocit, že je to neuvěřitelně intelektuálně pozérský film a je to z něj bohužel velmi cítit. Například Deštivý den v New Yorku mám radši právě proto, že ač je to film zaměřený též na dialogy a vztahy (a lásku k NY), Allen v něm nemá potřebu tak tlačit na pilu a intelektuálně exhibovat. Ale mezi těmi filmy jsou úplně jiné okolnosti vzniku a především rozdíl mnoha let, takže tomu pojetí i vnitřnímu vývoji rozumím.

Hodnotím bezprostředně po zhlédnutí, okouzlená atmosférou New Yorku, deštěm,  klavírním doprovodem, umělecko-intelektuálně-snobským duchem a zcela odlišným filmovým stylem, než jsem doposud znala. Ashleigh byla mírně nesympatická, Gatsby naopak nesmírně okouzlující, film v mnoha ohledech inspirativní a s happy endem jako třešničkou na závěr. Zatím jsem neviděla nic dalšího z Allenovy tvorby, ale myslím, že tento film si dobré hodnocení zaslouží bez ohledu na to.