kajas

Docela sympatická hodinová adaptace méně známé Molièrovy hry (alespoň u nás na škole se o ní neučilo). Kromě bardů Menšíka se Sovákem stojí za to vypíchnout i představitele dvou milostných dvojic - Preiss + Macháčková a Postránecký + Maciuchová.

Kolik režisérů může říct, že jejich dva po sobě následující snímky jasně ovládly předávání Oscarů? Demme to docela vychytal a pomohl mu v tom nejenom Hanks. Vlastně mě víc zaujali Washington s nenápadným Banderasem a hlavně božský Bruce (Springsteen).

Nejzábavnější postava z prvního "LEGO příběhu" dostala svůj vlastní film, ale už to prostě není tak boží a originální. Množství postav a akce na obrazovce mě ve výsledku přivádělo k nudě.

Cyberpunkový surrealistický horor o týpkovi, který se jednoho krásného dne začne měnit ve... vrtačku? Vypadá to přesně tak šíleně, jak to zní. Nikdy víc.

Od Šinkaie jsem dosud znala jenom jeden film, ale zato suverénně nejúspěšnější a nejoblíbenější u diváků (ano, jedná se o "Your Name"). V tomto případě sice režisér používá stejné nástroje - příběh dvou mladých lidí ze současného Japonska doplněný o nadpřirozené prvky + atmosférická hudba - ale tentokrát si hlavní hrdinové moje srdce nezískali a nebýt působivé animace (nejen obloha, ale také Big Mac byl jako "živý"), rychle na tuto projekci zapomenu...

Tenhle boží osmdesátkový flák mi tak dlouho unikal? Lambertovy smutné oči na mě zabíraly už v "Tarzanovi", tady jsem si ale užívala i celý fantasy svět, ve kterém žijí nesmrtelní hrdinové, kteří nemohou zestárnout a zemřít se svou životní láskou. Užívala jsem si megaslizkého záporáka Clancyho Browna (jehož jméno většině z vás nic neřekne, ale jeho sadistický dozorce ze "Shawshanku" už možná ano), užívala jsem si doslova magickou hudbu Queenů. Nebýt toho závěru jak vystřiženého z nějaké německé Rosamunde Pilcher, bylo by to na 5*.

Chytilové "Dědictví" jsem viděla jednou v životě a nepotřebuji ho vidět znovu. Od jeho pokračování jsem nečekala nic a taky se v něm nic zásadního nestalo. Vlastně jsem byla až překvapená, na jak civilní, poklidně plynoucí film se právě dívám... do chvíle, kdy Bohuš přijel do protialkoholní léčebny. Takže stejné hodnocení jako pro původní snímek.

Půjdu hodně proti proudu, ale tahle bajka mi ani trošičku nesedla. Animace během nadvlády Pixaru a dalších větších studií je sice příjemným osvěžením, hrdinové mi ale nebyli nijak zvlášť sympatičtí a do příběhu jsem se nedokázala ponořit.

Stejnojmennou novelu Boženy Němcové jsem jako mnoho dalších klasik četla k maturitě a z celé povinné četby patřila k těm lepším zážitkům. Tohle televizní drama je jejím věrným a povedeným přepisem s dokonalými hereckými výkony ze "staré školy" (hlavně pánové Růžek a Haničinec). V kombinaci s krásnou hudbou Vadima Petrova a humanistickým poselstvím celého příběhu to byla zkrátka dojemná podívaná skoro na 5*.

Po zhlédnutí nejnovější adaptace klasického románu Jane Austenové jsem dostala chuť podívat se pro změnu na verzi asi nejznámější (protože Gwyneth). Mohla bych říct, že oba filmy trpí stejným neduhem, a to nevýraznými mužskými postavami (snad až na mladinkého Ewana McGregora, kterému sice dlouhé vlasy moc nesluší, ale zpívat uměl solidně ještě před "Moulin Rouge"). Najdeme zde i jemné náznaky humoru a moc hezky je natočena například část, kdy si Emma uvědomí, že je sama zamilovaná - trhání lístků kopretin, aby si ověřila, koho pan K. miluje - "Kopretiny už rozhodně pěstovat nebudeme. Je to ošklivý plevel." Novější snímek mě celkově bavil více, ale tyhle 3* jsou hodně silné.