Poslední recenze (2 881)
Svatá (2024) (TV film)
Bohdalová ve svém věku 93 let podává úctyhodný výkon a na jejím hereckém umění film samozřejmě stojí a padá. I samotný námět podle skutečné události je rozhodně zajímavý, ale dobré herečky a dobrá vstupní zápletka bohužel nejsou všechno. Scénář víceméně jenom klouže po povrchu problému, nenabízí žádné silné scény a závěr (odlišný od skutečnosti) je z morálního hlediska docela diskutabilní. Čekala jsem trochu víc.
Vedlejší produkt (2024) (seriál)
Filmovou a seriálovou tvorbu Petera Bebjaka poctivě sleduji a většinou jsem s ní dost spokojená (naposledy například se Smrští). Na jeho novou třídílnou minisérii natočenou pro Českou televizi se ale asi znovu nepodívám. Jakkoli mám ráda herecký projev Tomáše Maštalíra i Martina Hofmanna (zde překvapivě upozaděného), příběh dvou elitních detektivů vyšetřujících vraždu, která bude za několik málo týdnů promlčena, mě dostatečně nevtáhl. Možná by prospělo sestříhání do podoby jednoho filmu.
Cizinci: Kapitola 1 (2024)
Někdy se úplnou náhodou dozvím o existenci filmu, na který bych jinak nenarazila, a jsem pak příjemně překvapená. Dostala jsem se s manželem na slavnostní premiéru tohoto nového hororu a v rámci přípravy jsem se dokonce podívala na snímek, kterým se tvůrci do značné míry inspirovali. A jaké bylo moje překvapení, že se mi tahle novinka vlastně docela dost líbila. U hororů je pro mě ještě více než u jiných žánrů podstatná vysoká míra sympatie k postavám, kterým se děje něco zlého. A to Cizinci jednoznačně splnili. Film se poměrně dlouho věnuje expozici a budování nepříjemné atmosféry pomocí nepřátelských obyvatel městečka – tahle část mě vlastně bavila nejvíc a byla jsem upřímně zvědavá, co se bude dít v druhé části vyprávění. A jak už asi tušíte, hlavní hrdiny nečeká během jedné noci vůbec nic pěkného. Motivace maskovaných tyranů zůstává zatím nejasná, to by ale měly vyřešit další dvě již natočené kapitoly. Docela se na ně těším.
Poslední deníček (27)
KVIFF 2024 – sum up
Poslední den 58. ročníku karlovarského filmového festivalu je tady. Letošní ročník se vyznačoval výrazně chladnějším a deštivějším počasím než v minulých letech. Poukaz na zmrzlinu, který jsem vyhrála minulou sobotu, snad stihnu uplatnit dnes před odjezdem.
Za necelých 9 dní (v pátek jsme dorazili až odpoledne a dnes odjíždíme během dne) jsem viděla 25 filmů, což je můj nový festivalový rekord :). Chtěla bych na tomto místě poděkovat POMOvi, že se mu po letech podařilo obnovit činnost ČSFD Agentů a že jsem mohla být součástí skupinky filmových nadšenců, kteří vás během celého festivalu zásobovali nejen komentáři, ale také deníčkovými záznamy. Naše výstupy si můžete připomenout ZDE.
A teď k už k tomu nejdůležitějšímu, co bych vám dnes chtěla sdělit. Které filmy se mi na letošním KVIFF líbily nejvíce? Z 58. ročníku jsem vytvořila svoji osobní TOP 8.
8. místo: Karamazovi
Tenhle Zelenka mi chyběl do postupky a jsem moc ráda, že jsem ho mohla vidět na velkém plátně (a ještě navíc v prostorách karlovarského městského divadla s uvedením Ivana Trojana). Není to úplně jednoduché pokoukání, měla bych výhrady k dějové lince s jediným divákem - místním dělníkem - ale všechno je dovoleno... pardon, odpuštěno :) díky fantastickým hercům a mistrovské hudbě.
7. místo: Zahradníkův rok
Jiří Havelka do titulní role obsadil skvělého Oldu Kaisera, který mě dokázal pobavit i dojmout pouze obličejovou mimikou nebo pohledem. Ano, zahradníkova role je němá, ale nemusíte se bát, o Kaiserovo hlasové herectví (oceňované mimo jiné za četbu audioknih) rozhodně nepřijdete. Jako dobrou volbu považuji i obsazení Kaiserovy životní partnerky do role zahradníkovy ženy. Zajímavý český film.
6. místo: Na dotek
Do žebříčku se mi dostal i 20 let starý snímek, který osobně uvedl sám Clive Owen. V komorním dramatu o čtyřech postavách je každý spíše antihrdinou, mezi všemi hlavními protagonisty je ale skvělá chemie. Po projekci jsem musela jít obejmout manžela a poděkovat mu, že jsme normální pár :).
5. místo: Až na konec světa
Až do letošního ročníku KVIFF jsem netušila, že je můj milovaný Aragorn tak renesanční člověk. Ke svému nejnovějšímu režijnímu počinu sám napsal scénář a složil hudbu (mimochodem fakt krásnou). Tenhle western mě i přes pomalejší rozjezd zaujal silnou ústřední hrdinkou (vynikající Vicky Krieps) i lyrickým závěrem.
4. místo: Paměť
Komorní melodramatické vyprávění o dvou rozbitých duších, které si k sobě najdou cestu. Silný zážitek díky dokonalé Jessice Chastain a jako vždy výbornému Peteru Sarsgaardovi.
A jdeme do finále! Které filmy se umístily na mých osobních stupních vítězů?
3. místo: Mord
Velká rodinná setkání mohou být někdy náročná. Všichni to moc dobře známe. Absolventský snímek mladého režiséra Adama Martince přesně tohle reflektuje, a to velmi sympatickou civilní formou, zejména za pomoci dokonalých neherců. Zkrátka a dobře Hoří, má panenko nové generace.
2. místo: Substance
Francouzskou režisérku Coralie Fargeat jsem dosud neznala a věštím jí velkou budoucnost. Stejně jako naprosto uhrančivé a dokonalé Margaret Qualley, která už za mě trumfla (v kráse i hereckém umění) i svou slavnou maminku. Substance není film pro náročného diváka, ale pro diváka otrlého. Nesmírně atraktivní, vtahující, ovšem taky dost fyzická podívaná.
1. místo: Vlny
Když se podíváte na plakát k novému autorskému snímku Jirky Mádla, možná se pousmějete a pomyslíte si, proč nikdo nevymyslel originálnější koncept než hromadu postav namačkaných u sebe. Jenže ve Vlnách není hlavní postavou jenom šéfredaktor zahraniční redakce Československého rozhlasu Milan Weiner (skvělý Stanislav Majer), nebo jenom nováček v podání Vojty Vodochodského (kterého jsem konečně vzala na milost). Ústředními hrdiny je opravdu celá redakce a k tomu všichni ti, kteří se za cenu nasazení vlastní kariéry i života neváhali postavit za svobodu slova. Více než dvě hodiny jsem jenom zírala, že se někomu v našem malém českém rybníčku povedlo natočit tak perfektní a napínavý dobový film. Jirkovi se to povedlo a téměř desetiminutový standing ovation na světové premiéře v Karlových Varech je toho důkazem. Jsem dojatá a pyšná.
