Cinemagoer

Bohdan Sláma dokázal vymyslet ( vlastní námět i scénář ) i zfilmovat depresivní drama, v němž lidské štěstí trpí pod vleklým nánosem nešťastných komplikovaných vztahů a zoufalství. Začátek nás rovnou vystaví hlavním  postavám, určitě proto prospěje, když si předem přečtete stručný popis děje. Otázkou je, jestli chybějící kontext považovat za chybu, na druhou stranu film díky tomu není tuctový. Vytkl bych však propletenost postav, což chvílemi ubírá příběhu na uvěřitelnosti. Celková zajímavost a částečná uvěřitelnost příběhu je podle mě podmíněna výbornými hereckými výkony, kteří se nebojí ukázat naplno své citové rozpoložení. Pavel Liška hraje měkkosrdcatého outsidera, svým chovaním chvílemi nechtěně vtipného, což je role, v níž se už několikrát osvědčil, tady opět podává skvělý výkon. Stejně tak Taťána Vilhelmová jako obětavá, ale ve vztazích nerozhodná a hledající Monča, nejtěžší roli má asi hvězdná Aňa Geislerová, která hraje chorobně paranoidní maminku Dáša, trpící neustálým pocitem osamění. I Bolek Polívka, Simona Stašová (i když chvílemi už možná přehrávala) nebo M. Daniel potěšili. Posmušilé exteriéry nebo pomalejší scény točené na jeden střih dokreslují tíživost jejich života. Hudba nebyla podle mého vkusu s výjimkou melodické balady v závěrečných titulcích. Přemýšlím, co o životě příběh sděluje. Že je Štěstí v upřímné vzájemnosti a nikoliv v pouze zabezpečeném vztahu? A že ošuntělý  kluk, který žije v rozpadem statku, je lepší než snový život v Americe? Nebo že upřímnější lásku má ten, kdo své štěstí obětuje ve prospěch štěstí druhého? Škoda, že B. Sláma nenaznačil více, takhle smysl hledám sám. Ale možná je to tak schválně…. Silných 7/10

Hodně dobrodružné science fiction s působivě pochmurnou budoucností. Z hereckého obsazení mě nejvíce potěšil M. Caine ve vedlejší roli pohodáře Jaspera a pochopitelně Owen jakožto hlavní hrdina Theo a J. Moore v roli jeho bývalé ženy. Jejich osudy jsou nakonec nečekané, což velmi oceňuji, ale nemohu to dále rozvádět, abych neprozrazoval tvůrčí záměry. Nedivím se, že má film poměrně vysoké hodnocení (7,9 na IMDB, 84 na Metascore), přednostmi jsou podle mě – neotřelý příběh, velmi zdařile představená temná budoucnost, již zmínění herci a filosofické otázky ( i když těch je tu k mému zklamání málo). Námět o lidské neplodnosti a absenci dětí výborně vyhrocuje prostředí upadlé civilizace, v níž se už skoro nikdo necítí bezpečně a spokojen. Pochmurnost je opravdu působivá, a to díky chytře vybraným přírodním exteriérům nebo ušmudlaným šedivým kulisám velkoměsta, také často zobrazovaná divokost a násilí postav k tomu přispívá. Děj má spád, Theo se přesouvá z místa na místo, jeho záchranná mise za bájnou lodí Tomorrow je mimořádně dobrodružná, nechybí jí dostatek akčních scén a tragédií. Z technického hlediska film vrcholí úchvatným brutálním ostřelováním vybydleného domu v uprchlickém táboře. Jako byste se dívali na živý přenos z válečné zóny, je z toho až úzko. Od chvíle, kdy Theo vybíhá za šíleného zmatku válečné vřavy dovnitř, aby našel Kee s děťátkem, je scéna natočena jedním záběrem (alespoň to tak vypadá), kameru přitom ostříknou kapky krve, které v obraze setrvají při pohledech na smrště kulek, odlétávající kusy betonu, létající trosky interiéru, výbuchy, prach, kouř,... Je z toho špičková filmařská práce. Samotná zápletka už však nebyla tak propracovaná. Zaznívají tu otázky o smyslu neštěstí, o naději, řeší se politika, ale nemohu si pomoct, po prvním zhlédnutí mi vše vyznělo prostě a repetitivně. Možná je třeba více dbát na osobitý způsob režisérova sdělování, možná nemám chtít výslovné odpovědi z úst postav, ale hledat hloubku příběhu v celkovém vyústění. Přesto tvůrci mohli rozvíjet úvahy o lidském životě mnohem více, do zápletky by to bylo možné vhodně zařadit, klidně na úkor akčních scén. Silné čtyři, 8/10.

Nikdo začíná nenápadně, ale brzy se změní v akční nářez, což platí stejně pro film jako pro stejnojmennou hlavní postavu. Rodinné drama vystřídá krimi, druhá polovina je již v duchu akční práce sem tam stylizované do akční černé komedie.  Boba Odenkirka vidím v jakékoliv filmové roli prvně, svého Hutche (Nikoho) však ztvárnil velmi přesvědčivě, jak v melancholických rozpoloženích, tak brutálních soubojích, honičkách nebo přestřelkách. Dokáže bez problémů zaujmout, i když je na scéně úplně sám, jednoznačně nejvýraznější tvář příběhu. Příběh sice začíná záměrně tuctově, poněvadž Nikdo v této fázi ještě skrývá své pravé já za fasádou nudného opatrného táty a manžela, ale přesto je to záživné, a rychlé střihy denní rutiny dodávají ději spád. Po amatérské vloupačce a nalezení zlodějů se Nikdo naplno projeví ve skvěle natočené autobusové rvačce. Přehledně nasnímané chvaty a údery, brutalita, celková dynamika doplněná o několik krátkých pauz, přesvědčivá práce maskérů a další aspekty z ní dělají nejlepší akční scénu filmu. Zdařilá je taky přestřelka v domě, likvidace mafiánů v autě a konečně i velkolepé finále uvedené noční honičkou. S příchodem starého táty je akce chvílemi pojata komediálně, čemuž napomáhá i hudební doprovod, ale i jako akční komedie film funguje dobře, i když méně komediální stylizace by se mi líbila více (např. scéna z Pentagonu byla už ztřeštěná, nebo ne?). Po celou dobu se projevovala zajímavá práce s kamerou, občas dlouhé záběry bez střihu, noční scény dobře osvětlené, během přestřelek skvělé zpomalené záběry... Rodinné epizody, probíhající hlavně v první polovině, většinou nepůsobily kýčovitě ani duchaprázdně, uvěřitelně zahrané odcizení manželů dodalo potřebnou vážnost a emocionalitu, paralelní sbližování s manželkou a aktivace zabijáckých sklonů utvářely z Nikoho hrdinu z těla a kostí, kterému máte tendenci fandit. Záživných 88 minut v nově pojatém akčňáku.   8/10