FeriusParfax

Dost dobrá úchylovinka! Hlavní úchyl se mimořádně vyvedl. Dlouho jsem nechápala jeho popudy k tak zajímavému a neobvyklému koníčku – ničit lidem život. Celou dobu jsem tak byla v napětí, co si pan Odporný zase vymyslí za kulišárnu. Horor to tedy zcela jistě nebyl, ale napětí by se dalo krájet. Kolik takových lidí asi po světě chodí? Na konci se pan Odporný ukázal v pravém světle. Hrozně mě rozesmál jeho proslov k Veronice. Naservíroval jí realitu taková, jaká je. Bez příkras a mazání medu kolem pusy. Nemohl přeci odejít jen tak…

Dokumentem vás provází už známá, nutno podotknout, že dost nesympatická, tvář. Vědci ukazují, jak moc jsme vlastně odevzdaní mozku a jak úžasný a samostatný nástroj to vlastně je. A že o něm víme stále velké nic. Dokument pokládá spoustu správných otázek, na které ale není zatím odpověď. Dost to připomínalo dokument Cesta do hlubin mozku, který byl ale komplexnější a informativně hodnotnější. Hodně se tu řeší otázka duševních/psychických/neurologických poruch na vliv lidského jednání, a jak se (ne)můžeme sami ovládat. Moc se mi líbila osa porozumění na konci. V podstatě dokument ukazoval to, co už vím – že víme úplné hovno a jsme jen loutky. Bylo to ale opět zajímavě podané. Moc bych si přála jít na tomograf a vidět, co se mi v mozku odehrává.

Spoiler. Krásná krajina a lesy byly na tomhle filmu to nejlepší a nejkrásnější. Parta chlapů byla celkem sympatická a nechala bych si takový výlet líbit. Dokud by se tedy nezačalo vraždit, napichovat na větve a mít noční můry. Byla jsem napnutá, co že je to za nestvůru, která okupuje tak krásné lesy. Potom ale přišlo vystřízlivění a odhalení té „bestie – bastarda“, která vůbec nebyla strašidelná. Spíš působila dost směšně. Napětí tak vystřídalo zběsilé pobíhání po lese a hromada otázek, na které nikdo nedal odpověď, což ve filmech a v životě opravdu nemám ráda. 2* za originální a krásné prostředí, 0,5* za partu sympatických chlapů, 0,5* za počáteční napětí. Vraždičky mohly být vidět a mohlo si s nimi monstrum víc vyhrát.

Samozřejmě už nešlo udržet vysokou laťku předchozích dobrodružství. I tento díl měl ale něco do sebe. Každopádně už se mi Shrek přejedl a do dalších dílů se nepustím. Líbil se mi tu Mr. Marlin a pojídání žulových jednohubek, které jsou zajisté velmi organické a návštěva školy, kde se to jen hemžilo roztomilými exoty. Jinak už to ale bylo takové plácání se v kruhu. Shrek se moc nezměnil a může se jen těšit na nadílku smradlavých malých zlobřat.

Trošičku slabší díl než jednička. Ale i tady jsou chytlavé skladby, skryté dvojsmysly a parodie na kultovní filmy. Nejvíc me dostal pepřový sprej ala pepř a celá zatýkací scéna.Jinak je tu už ale větší nálož klišé a rádoby emočních výlevů. Andělsky krásný Shrek nebyl andělsky krásný, ale Oslík se vyvedl. Taky se tu poprve ukazuje postava Kocoura v botách, která pouť hezky okoření.

Tak jsem si po několika letech pustila na svátky Shreka a zjistila jsem, že si z dětství pamatuji slovo od slova, co kdo řekne. Moc pěkná animace a originální nápad mě oslnily. Všechny 3 díly taky provází dobře zvolená hudba a humor. Teď v dospělosti jsem ale postřehla spoustu dvojsmyslů a skrytých vtipů, které rozhodně nejsou pro děti, proto musím pohádku ještě víc ocenit.

Milá pohádka o šípkové Růžence, plná krásné hudby od skvělého Svobody a humoru, o který se postaral egoistický princ - Kraus a hubatý sluha - Menšík. Plné pochopení celého děje je ale asi spíše pro starší publikum. Moc milá a pohodová klasika.

Přiznávám se, že hodnocení je ovlivněno dětstvím.  Dala jsem si o svátcích repete a i po letech se mi na to moc hezky dívalo. Celkový vizuál nebyl dokonalý, ale bylo příjemné se ponořit do krásného světa fantazie, Země nezemě a Petra Pana, který nikdy nechtěl vyrůst a řešit strasti dospělého života. Obsazení bylo naprosto famózní. Od hlavního hrdiny a hrdinky, až po kapitána Hooka a všechny dětské herce. Nechybí tu létání, víly, mořské víly, piráti. Co je ale nejdůležitější, je hudba! Ta každou scénu perfektně doplňovala a mám ji spojenou s různými scénami. Howard si dal opravdu záležet a složil naprosto uchu lahodící soundtrack.

Jelikož jsem se v noci opět probudila, nemohla jsem dostat lepší nápad, než že si pustím horor. Všechny končetiny jsem opravdu poctivě skryla pod deku a čekala jsem na strach, či případné pošimrání na nožce. To se ale nekonalo. Nápad se mi libil. Jen nebyl originální, protože jsem ho už před 15 lety četla v stupidní Kingovině - Temná půle. Filmové zpracování mě ale potěšilo a postrašilo víc. Jen nelogičností tu byla strašná spousta a děs to moc nenahánělo. S odvahou sobě vlastní jsem tedy v půlce filmu vytáhla nožku zpod peřiny. Hrdě pronáším, že jsem přežila. Nikdo mi neurval nohu, nerozřezal hruď a nestáhl mě z kůže. Beze strachu jsem šla na konci filmu spát. Happyend mně v hororech dost vadí a tento film se mu bohužel nevyhnul. Krásný průměr, na který může být film hrdý.

Již třetí film od Oriola Paulo a zase mě nachytal. Přiznám se ale, že si s ním musím dát pauzu, protože začínám vidět v jeho filmech hroznou šablonovitost a už to zkrátka není ono, když víte, že přijde otočení situace o 180°. Jednalo se však o jeho nejlepší snímek. Hlavnímu "chudákovi" jsem palce rozhodně nedržela, protože to byl děsně nesympatický jouda. Opět je tu hon za tvrdou a důmyslnou pomstou, která je hlavním motivem všech jeho filmů. Dost bych se bála O. Paula nakrknout, protože jeho pomstychtivá nutkání jsou vážně něco. Jeho postavy rozhodně na křivdu nezapomínají. Nutno podotknout, že se ale není moc čemu divit.